8 Tdo 1100/2023 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1100/2023-391 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2024 o dovolání obviněného K. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 14 To 138/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 T 11/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. R. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 12 T 11/2023, byl obviněný K. R. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem I. přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II. zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku. Za to byl podle § 175 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 47114321, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, na náhradu škody částku 8 280 Kč a poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym) (nepřesně uváděna podoba příjmení „XY“), nar. XY, bytem XY, XY, na náhradu nemajetkové újmy částku 70 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená nezletilá odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřovalo do výroků o vině, trestu i náhradě škody. Poškozená nezletilá AAAAA napadla odvoláním výrok o náhradě nemajetkové újmy, kterým byla odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 14 To 138/2023, výrokem pod bodem I.) napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě nemajetkové újmy týkající se poškozené nezletilé AAAAA a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená nezletilá odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Výrokem pod bodem II.) bylo odvolání poškozené nezletilé AAAAA podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedených trestných činů tím, že I. dne 6. 6. 2022 v čase okolo 20:00 hod. v obývacím pokoji bytu, který se nachází v domě č. p. XY na XY v Pardubicích, po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl nezl. AAAAA, nar. XY, která se v té době léčila se zlomeninou klíční kosti, kvůli které měla nasazenu fixační bandáž, a to údery otevřenou dlaní do hlavy včetně obličejové části a do horní části trupu včetně ramen, a následně, ačkoliv si byl vědom jejího zdravotního stavu, v uvedeném fyzickém napadení pokračoval, přičemž poškozenou nejméně jedenkrát silně udeřil pěstí či kopl do levé klíční kosti, v důsledku čehož poškozená nezl. AAAAA upadla na zem, kde v jejím napadení dále pokračoval, avšak v dalším útoku mu zabránila matka poškozené – jeho družka T. M., nar. XY, která poškozenou obejmula a zakryla svým tělem, a tímto jednáním poškozené nezl. AAAAA způsobil otok měkkých tkání a podkožní krevní výrony levé poloviny obličeje (nad levým obočím, očního víčka levého oka a nad levou horní čelistí), otok měkkých tkání a krevní výrony dolního i horního rtu a posun úlomků zlomeniny levé klíční kosti (ze dne 2. 6. 2022) do strany o více než šíři kosti s jejím mírným zkrácením, II. dne 6. 6. 2022 v čase okolo 21:30 hod. v bytě, který se nachází v domě č. p. XY na XY v Pardubicích, v návaznosti na napadení popsané v bodě I., a bezprostředně před příchodem policejní hlídky do tohoto bytu, kterého si byl vědom, nejprve řekl svojí družce T. M. „Pokud neřekneš, že je vše v pořádku, tak se vrátím a podříznu tě!“, a poté, co z tohoto bytu odcházel v doprovodu uvedené policejní hlídky, prohlásil směrem k nezl. BBBBB (pseudonym), nar. XY, že „Za všechno může ona, a že to, co řekl, splní.“ II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 14 To 138/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř. Namítl, že ohledně skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a to ve smyslu § 11 odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť trestní stíhání bylo podmíněno souhlasem poškozené a souhlas nebyl dán, dále že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně se nestal, a konečně že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně rozporoval závěr soudů obou instancí, že nesouhlas nezletilé poškozené AAAAA (dále jen „poškozená nezletilá“) a jejího otce V. G. s trestním stíháním dovolatele byl dán v tísni vyvolané na základě iniciativy její matky T. M. a vlivem závislosti na matce a rovněž v důsledku neobjektivního postupu otce. Skutečnost, že za popsané situace byl nezletilé poškozené ustanoven opatrovník, který souhlas s trestním stíháním platně udělil, hodnotil obviněný jako obcházení zákona ze strany orgánů činných v trestním řízení. Současně namítl, že žádná z podmínek uvedených v ustanovení § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. nebyla v daném případě splněna. Poznamenal, že poškozená nezletilá po dovršení 15 let věku písemným podáním ze dne 6. 9. 2022, se souhlasem jejích rodičů [zákonných zástupců ve smyslu § 865 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), ve spojení s § 54 odst. 1 tr. ř.], vyjádřila nesouhlas s trestním stíháním dovolatele. V době vyjádření tohoto nesouhlasu měla zákonného zástupce – otce V. G. – který nebyl ve střetu zájmů, a tento (v souladu s § 45 odst. 2 tr. ř.) souhlasil svým podpisem s podáním nezletilé poškozené. V. G. nebyl v tísni vyvolané závislostí nebo podřízeností, byl plně svéprávným, mohl vykonávat práva zákonného zástupce a také je vykonal. Co bylo pohnutkou k jeho chování je v této věci nerozhodné, neboť jako svéprávná osoba svobodně připojil podpis na nesouhlas s trestním stíháním vědom si následků takového úkonu a vysvětlil při podání vysvětlení, proč tak učinil. Následné ustanovení opatrovníka usnesením Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 26. 9. 2022, č. j. 1 ZT 204/2022-113, který souhlas s trestním stíháním obviněného dal, bylo již zcela bez významu, když tímto postupem došlo k obcházení zákona. Postoj V. G. stvrzený jeho vlastnoručním podpisem totiž nelze dodatečně nahradit úkonem následně ustanoveného opatrovníka. Dovolatel uzavřel, že nesouhlas s jeho trestním stíháním byl vyjádřen procesně použitelným způsobem a z tohoto důvodu mělo být jeho trestní stíhání pro skutek pod bodem I. zastaveno. 6. Prostřednictvím důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. obviněný brojil proti skutku pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Jeho odsouzení bylo v této části založeno výlučně na výpovědi poškozené T. M. (dále též jen „poškozená“) ze dne 8. 6. 2022, kterou soudy označily za věrohodnou, a to přesto, že dne 28. 7. 2022 následovala radikální změna její výpovědi. Preferenci prvotní výpovědi poškozené opřel soud prvního stupně o její údajný strach z dovolatele a odvolací soud o podrobný popis skutečností uvedených poškozenou dne 8. 6. 2022. Tyto skutečnosti však vůbec nemají podklad v provedeném dokazování, a to zvláště za situace, kdy obě poškozené pravidelně a dobrovolně navštěvovaly obviněného ve vazbě. Soudy se důkazní situací a hodnocením věrohodnosti poškozené podrobněji nezabývaly, což neodpovídá požadavkům zákonného odůvodnění rozsudku ve smyslu § 125 tr. ř. Podle názoru dovolatele bylo s ohledem na změnu výpovědi nutno posoudit poškozenou jako nevěrohodnou, a nebylo tak možno přihlížet ani k jedné z verzí její výpovědi. Za této důkazní situace měl být pro skutek pod bodem II. zproštěn obžaloby. Obviněný podpořil svou argumentaci odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/16, sp. zn. I. ÚS 429/03 a sp. zn. II. ÚS 2142/11, které se týkají zásady presumpce neviny, pravidla in dubio pro reo, situace „tvrzení proti tvrzení“ a s tím související nutnost