8 Tdo 111/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 111/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1b 265b/1g 265b/1k Datum rozhodnutí:28. 4. 2010 Spisová značka:8 Tdo 111/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.111.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Účinná lítost Dotčené předpisy:§ 177 odst. 1 tr. ř. § 147a tr. zák. § 30 odst. 1 tr. ř. § 57 tr. ř. § 265l odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 8. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 111/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 o dovolání obviněného V. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 8 To 155/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 95/2006, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 8 To 155/2009, v bodě I. týkající se odsuzující části výroku o trestu, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 2 T 95/2006, v části výroku o vině v bodě I. 1. - 3. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. se p ř i k a z u j e Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby tak učinil jiným samosoudcem. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 2 T 95/2006, byl obviněný V. M. v části I. uznán vinným v bodech 1., 2., 3. pokaždé trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., v bodě 4. trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. a v bodě 5. trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a dále za trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 2 T 123/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 9 To 433/2003, a trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 2 T 88/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 9 To 303/2006, (správně však 8 To) byl obviněný odsouzen podle § 256 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem činnosti opravy silničních vozidel, nákup a prodej zboží-motorových vozidel včetně ojetých, náhradní díly a autopříslušenství a půjčování automobilů, a v zákazu působit jako statutární zástupce v obchodních společnostech na dobu čtyř roků. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. V části II. rozsudku byl obviněný podle § 226 písm. e) tr. ř. pro zánik trestnosti zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu spáchání tří trestných činů neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a trestného činu podvodu podle 250 odst. 1 tr. zák. Krajský soud v Brně jako soud odvolací z podnětu odvolání podaného obviněným proti shora uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 8 To 155/2009, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině trestnými činy poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. (bod 4.) a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (bod 5.), jakož i v celém výroku o trestu a náhradě škody týkající se odsuzující části. I. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby ze skutku v rozsudku soudu prvního stupně popsaném pod bodem 5.), jímž se měl obviněný dopustit trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., a rozhodl u tohoto činu o náhradě škody. Za tři trestné činy neodvedení pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. (body 1., 2., 3.), ohledně nichž shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně neměnil, a dále za trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2007, kterým byl uznán pravomocně vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 2 T 123/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 9 To 433/2003, a za trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2007, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 2 T 88/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 8 To 303/2007 (správně však 8 To 303/2006), obviněného odsoudil podle § 147 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. II. Podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodů § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání pro skutek popsaný pod bodem 4) rozsudku, v němž byl spatřován trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Obviněný V. M. proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Sokola dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), k) tr. ř., které zaměřil proti odsuzující části napadeného rozsudku. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný shledal v tom, že ve věci rozhodující samosoudce soudu prvního stupně JUDr. Jiří Večeřa měl být z projednávané věci pro podjatost vyloučen, a to i se zřetelem na to, že již při hlavním líčení dne 27. 7. 2004 podal obviněný námitku podjatosti, když se domníval, že ze strany tohoto soudce není postupováno objektivně a správně, neboť podání nejsou řádně prověřována, zatímco jiné věci vůči osobě obviněného jsou vyřizovány velmi rychle, a též vůči obviněnému vyvíjel nátlak, aby se přiznal. Následně bylo soudem vyneseno usnesení, že samosoudce není vyloučen z vykonávaní úkonů trestního řízení. Obviněný proti němu podal stížnost, v níž mimo jiné namítl, že mu bylo samosoudcem vyhrožováno. Podjatost samosoudce obviněný spatřoval i v tom, že rozsudky byly odvolacím soudem dvakrát zrušeny pro vady podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř., přičemž odvolací soud sám shledal, že ze strany tohoto soudce nebyly respektovány pokyny odvolacího soudu vyslovené ve dvou zrušujících usneseních Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 8 To 303/2006, ze dne 6. 2. 2007). Obviněný poukázal i na to, že při hlavním líčení dne 18. 4. 2005 bylo soudu předloženo vyrozumění Obvodního oddělení Policie České republiky o vyřízení podnětu obviněného na jmenovaného samosoudce, a uvedl další důvody jeho podjatosti. Dovolatel dále vytkl, že v průběhu hlavního líčení konaného dne 24. 6. 2008, při výslechu svědka Z. N., byly tomuto ze strany samosoudce kladeny návodné otázky, jejichž obsah obviněný v podaném dovolání konkretizoval a citoval (viz zvukový záznam z tohoto hlavního líčení). Obviněný v této souvislosti odkázal i na níže konstatované záměny v protokolu z hlavního líčení ze dne 14. 10. 2008. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že pokud byla podle rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I.1. částka 60.022,- Kč uhrazena výtěžkem dražby zajištěného majetku, tedy v rámci exekuce, není správný závěr, že v takovém případě nelze použít ustanovení § 147a tr. zák. Podle obviněného dikce tohoto ustanovení vyžaduje dodatečné splnění povinnosti, a není přípustné ho interpretovat tak, že se jedná o dodatečné dobrovolné splnění, když splnění závazku je pojmem občanskoprávním, a tak závěr o tom, že úhrada dluhu dlužníka, byť provedena exekutorem, není splněním povinnosti, by znamenal popření zásad závazkového práva a znevýhodnění obviněného o