8 Tdo 118/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 118/2025-287 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání, které podala obviněná J. G. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 9 To 301/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 27/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. G. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 91 T 27/2024, byla obviněná J. G. S. (dále též jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to a za sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 1 T 96/2023, který nabyl právní moci téhož dne, byla podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 1 T 96/2023, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku tím, že dne 18. 9. 2023, v době od 13:00 do 13:10 hodin, v Brně, na ulici XY, u parku přilehlého u obchodního domu XY, přistoupila k poškozenému Z. Š., kterého oslovila a požadovala po něm vydání finanční hotovosti v neupřesněné výši, následně k poškozenému přistoupila do bezprostřední blízkosti, a když poškozený vydání finanční hotovosti odmítl, opakovaně ho udeřila rukou do horní poloviny těla a nejméně jednou jej uhodila igelitovou taškou, kterou nesla v ruce, přičemž mu proti jeho vůli začala prohledávat pravou přední kapsu jeho kalhot, čemuž se snažil bránit tím, že si kapsu držel, následně poškozenému řekla, ať jí dá peníze nebo ho píchne, přiložila mu k pravému boku nůž o délce čepele asi 5 cm a opětovně ho vyzvala k vydání finanční hotovosti, kdy po celou dobu útoku současně požadovala od neustanoveného muže stojícího vedle ní, aby poškozeného zbil. Poté obviněná přiložila poškozenému nůž ke krku a opakovala, že jí má dát všechny peníze, co má u sebe, přičemž se znovu otočila na neustanoveného muže a dožadovala se jeho pomoci, tohoto poškozený využil a z místa rychlou chůzí odešel na ulici XY v Brně k prodejnímu okénku trafiky, kam si šel koupit cigarety, tam ho však obviněná dostihla, přistoupila k němu a opět ho začala napadat, a to údery otevřenou dlaní do horní části těla s výzvou k vydání peněz, načež poškozený z místa utekl, a tímto jednáním způsobila poškozenému Z. Š. škodu odcizením finanční hotovosti ve výši nejméně 1 000 Kč a dále povrchovou kožní oděrku na břichu o délce 5 mm. 3. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání obviněná a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně. Obviněná je zaměřila proti výroku o vině, státní zástupkyně v odvolání podaném v neprospěch obviněné brojila proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 9 To 301/2024, byla odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 9 To 301/2024, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Dovolatelka v konkrétní rovině namítla, že skutkový děj byl rozdělen na dvě fáze, v první fázi se jednalo o útok na ulici XY v Brně, u parku přilehlého obchodního domu XY, a v druhé fázi o útok na ulici XY, u prodejního okénka trafiky, kde obviněná měla poškozeného napadat a odcizit mu hotovost ve výši nejméně 1000 Kč. Ve skutkové větě výroku o vině rozsudku prvního stupně absentuje popis konkrétní části jednání obviněné, kdy se měla zmocnit této hotovosti, tedy zda k němu došlo v první či druhé fázi útoku. Měla za to, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil výpověď poškozeného Z. Š. jako věrohodnou, přestože je účelová, poukázala na okolnost, že poškozený je uživatelem drog. Taktéž se pozastavila nad tím, že doba spáchání skutku měla být dne 18. 9. 2023 v době od 13:00 do 13:10 hod., poškozený však napadení nahlásil až následující den 19. 9. 2023 v časných ranních hodinách. Nevyužil první příležitosti k útěku do bezpečí, přestože jej měla obviněná v první fázi útoku ohrožovat nožem přiloženým k pravému boku a posléze k jeho krku, a namísto toho zamířil k prodejnímu okénku trafiky na ulici XY, aby si koupil cigarety, ačkoli se jeho peněz měla zmocnit obviněná. Průběh druhé fáze útoku před trafikou na ulici XY vyvrátil svou výpovědí svědek L. K., prodejce z tohoto stánku, který uvedl, že obviněnou zná jako běžnou zákaznici a nikdy nebyl svědkem její slovní nebo fyzické potyčky s jinou osobou. Rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou proto v namítaném směru ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 6. Obviněná vytkla i nesprávné posouzení subjektivní stránky stíhaného zločinu. Jeho pachatel přepadne poškozeného, ke kterému jinak nemá žádný bližší vztah, se zištným motivem opatřit si pro vlastní potřebu nějaké prostředky, zpravidla peníze nebo cennosti, popřípadě jiné věci k uspokojování vlastních potřeb, ke zpeněžení apod. Obviněná nebyla motivována zištně, neboť nejednala v úmyslu získat majetkový prospěch. K neshodě mezi ní a poškozeným došlo ze vztahových důvodů, neboť oba měli zájem o vztah se svědkyní L. P. Fyzické napadení poškozeného obviněnou lze ze své podstaty vyloučit i prostým srovnáním fyzických parametrů obviněné a poškozeného. 7. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 9 To 301/2024, jakož i všechny další výroky a rozhodnutí na ně obsahově navazující, a věc vrátil Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání nejprve vymezil rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a shrnul, že námitky dovolatelky pod něj podřazené považuje za neopodstatněné. Konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily a přihlížely ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Obviněná je předně usvědčována svědeckou výpovědí bezúhonného poškozeného Z. Š. Jeho výpověď lze považovat za věrohodnou, neboť, jak již uvedl soud prvého stupně v odůvodnění svého rozsudku, výpověď poškozeného byla detailní a souvislá, poškozený rozhodným způsobem odpovídal i na doplňující dotazy a vypořádal se i s uplatněnou obhajobou obviněné. Výpověď poškozeného je podporována svědeckou výpovědí L. P. Pakliže obviněná vůči poškozenému namítá, že poškozený je osobou užívající drogy, z čehož obviněná dovozuje jeho nevěrohodnost, tak v tomto ohledu nelze pominout, že i sama obviněná je uživatelkou drog, k čemuž se při svém výslechu doznala. Nevěrohodnost poškozeného pak rozhodně nelze dovozovat ani ze způsobu, jakým se zachoval po svém prvotním napadení v parku v ulici XY. Státní zástupce se pozastavil nad tím, jakým lepším způsobem, který by více odpovídal představám obviněné, měl poškozený uprchnout z místa svého prvotního napadení, když bylo prokázáno, že se poškozený při první příležitosti odebral do ulice XY do bezprostřední blízkosti zastávky městské hromadné dopravy XY, tedy na frekventované veřejné prostranství, u kterého mohl předpokládat, že se zde obviněná, s ohledem na přítomnost veřejnosti, zdrží případného pokračování v útoku na jeho osobu. Obdobně nelze hodnotit k tíži poškozeného ani tu skutečnost, že své napadení nahlásil až v ranních hodinách následujícího dne, neboť v praxi není nijak neobvyklé, že oběti násilných trestných činů své napadení nahlásí až s určitým časovým odstupem, a to zejména v případech, kdy pachatelem je osoba oběti blízká. 9. Ve vztahu k výpovědi svědka L. K., provozovatele trafiky, státní zástupce uvedl, že nelze pominout tu skutečnost, že svědek vypověděl, že se v jeho trafice denně vystřídá 1500 zákazníků. Nelze