8 Tdo 126/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 126/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 3. 2025 Spisová značka:8 Tdo 126/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.126.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Subsidiarita trestní represe Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 325 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 126/2025-367 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 9. 2024, č. j. 14 To 170/2024-324, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 75/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný M. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 5. 2024, č. j. 2 T 75/2024-294, uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci (blíže specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku). O nároku poškozené zdravotní pojišťovny na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. [Týmž rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný R. K., a to pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku, který dovolání nepodal]. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Svitavách podal obviněný a spoluobviněný odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 25. 9. 2024, č. j. 14 To 170/2024-324, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedl, že podává dovolání pouze do rozsahu usnesení, kterým byl potvrzen výrok o vině ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě, a na něj navazujících výroků o trestu a náhradě škody. Obviněný má za to, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že to byl on, kdo skočil na záda poškozeného, v důsledku čehož si měl poškozený přiskřípnout zápěstí pravé ruky mezi služební pouta a betonovou zem. V této souvislosti poukázal na rozpory a změny ve výpovědi poškozeného, na kamerové záznamy a další ve věci provedené důkazy, které podle jeho mínění vyznívají v jeho prospěch. Obviněný dále uvedl, že nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi skokem na záda poškozeného a jeho zraněním. Rovněž poukázal na to, že strážníci postupovali nezákonně, nad rámec svých oprávnění, když vstoupili do prostor restaurace v době mimo provozní dobu, kdy byla pronajata pro soukromé účely. Podle dovolatele byly v předmětné trestní věci porušeny trestněprávní zásady, a to zásada in dubio pro reo, zásada subsidiarity trestní represe a ultima ratio. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil v rozsahu jeho viny ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a navazujících výrocích o trestu a náhradě škody, a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že námitky obviněného jsou opakováním jeho obhajoby uplatněné před soudy nižších stupňů, jimiž dovolatel míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění, přičemž s ohledem na jejich opakování v tomto mimořádném opravném prostředku poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, ve kterém se zmíněný soud s veškerou odvolací problematikou dostatečně a přesvědčivě vypořádal. V této souvislosti také uvedl, že soudy na podkladě provedeného dokazování dospěly ke správnému a řádně odůvodněnému závěru o vině obviněného, přičemž zcela správně vycházely z usvědčujících důkazů, a to mj. výpovědi poškozeného, která v podstatných bodech odpovídá výpovědi svědka S., kamerovým záznamům, odbornému vyjádření a lékařským zprávám. Státní zástupce také uvedl, že obviněný svoji výtku stran absence příčinného vztahu buduje na podkladě svého vlastního hodnocení důkazů. Ve vztahu k námitce obviněného stran nezákonného postupu strážníků, státní zástupce poukázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a uvedl, že ani případné dílčí nedostatky v postupu úřední osoby, ke kterým ale nedošlo, neopravňují obviněného k tomu, aby úřední osobu napadl. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [záko