8 Tdo 1292/2007 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1292/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 11. 2007 Spisová značka:8 Tdo 1292/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1292.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 634/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1292/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2007 o dovoláních obviněných Z. N., a D. Š., proti unesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 To 182/2007, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 7/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Z. N. a D. Š. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. 2 T 7/2007, byli obvinění Z. N. a D. Š. uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzeni oba shodně podle § 158 odst. 1, § 49 odst. 1, 2 tr. zák., § 50 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu služby příslušníka Policie České republiky, vojenské policie Armády České republiky a městské a obecní policie a dalších ozbrojených sborů zřízených státem nebo obecní samosprávou na osmnáct měsíců. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění trestného činu dopustili tím, že jako policejní komisaři služebně zařazení na Obvodní ředitelství Policie ČR – P., Služba kriminální policie, 1. oddělení, v období od 29. 5. 2001 do 26. 7. 2001společně při prověřování podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 tr. zák., vedeném pod sp. zn. OR-2-1162/I-KP-2-2001, kterého se měl dopustit T. K., posledně bytem P., V. S., který dne 28. 5. 2001 spáchal sebevraždu zastřelením, o čemž byli obvinění informováni, padělali protokoly o podání vysvětlení osob, které usvědčovaly zemřelého K. ze spáchání trestného činu, a to tím, že vyhotovili po jeho smrti bez vědomí vyslýchaných osob J. M., D. H., V. H., J. G., L. N., M. S., T. P., P. Ř., P. Z., A. K., M. P., J. K. a K. A. T., včetně uvedení jejich osobních dat, a to s daty uskutečnění před 28. 5. 2001, a do protokolů uvedli, aniž by osoby vyslechli, takové údaje, které nevypověděli, a pod listinami padělali jejich podpisy, čímž způsobili statistické zlepšení svých pracovních výsledků, vyšší procento objasněnosti nápadu trestné činnosti v obvodu Obvodního ředitelství Policie ČR P. a tím i lepší pracovní výsledky své i kolektivu, což bylo jedno z hledisek posuzování pro přiznání odměn. Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která shodně zaměřili proti výroku o vině i trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 To 182/2007, byla odvolání obou obviněných jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Pro úplnost nutno dodat, že věc obviněných Z. N. a D. Š. byla původně vedena u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 160/2003 a že se jednalo již o páté rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze o odvoláních podaných v projednávané věci rozhodl. V prvním případě k odvolání státního zástupce usnesením ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 61 To 363/2004, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 2 T 160/2003, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Ve druhém případě usnesením ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 8 To 173/2005, k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 2 T 160/2003, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí. Potřetí usnesením ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 8 To 511/2005, rovněž k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. a), d) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 2 T 160/2003, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí. Podle § 262 tr. ř. bylo nařízeno, aby trestní věc obou obviněných byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. Ve čtvrtém případě usnesením ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 8 To 349/2006, k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 5. 2006, sp. zn. 2 T 160/2003, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Podle § 262 tr. ř. zároveň nařídil, aby trestní věc obviněných projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 To 182/2007, podali obvinění prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Obviněný Z. N. odkázal na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle obviněného nesprávné právní posouzení spočívá v tom, že jednání zjištěné soudy (jehož spáchání popírá) nedosáhlo stupně odpovídajícího dolní hranici stupně společenské nebezpečnosti pro uvedený trestný čin. Připomněl, že služební úkon byl veden v atmosféře soutěživosti a kontrol nadřízenými orgány, na které zase působil politický tlak. Nebyl prokázán žádný prospěch obviněných a jejich jednání lze hodnotit jako mimořádné vybočení z jinak řádně a bezchybně prováděných úkonů a zákroků, které na poškozených nezanechalo žádné následky. Z toho vyvozoval, že čin měl být posouzen pouze jako kárné provinění. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby buď Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout se závazným právním názorem, aby věc byla přikázána původnímu procesnímu soudu, tj. Obvodnímu soudu pro Prahu 2, anebo aby jej Nejvyšší soud sám zprostil obžaloby z důvodu § 226 písm. b) tr. ř. Obviněný D. Š. odkázal na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř., neboť měl za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný zrekapituloval průběh dosavadního řízení a s odkazem na rozvrh práce Městského soudu v Praze namítl, že o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. 2 T 7/2007, neměl rozhodovat senát 8 To Městského soudu v Praze. Podle rozvrhu práce Městského soudu v Praze ve věcech odvolání proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 rozhoduje senát 61 To Městského soudu v Praze, nikoliv senát 8 To. Senát 8 To zastupuje senát 61 To v pořadí až jako čtvrtý, a proto neměl o odvolání v posuzované věci rozhodovat. Ačkoliv senát 8 To nebyl příslušný k projednání odvolání, ve věci znovu rozhodoval a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 v odvolatelův neprospěch potvrdil, což podle dovolatele jednoznačně svědčí pro závěr o podjatosti tohoto senátu (a to vzdor usnesení sp. zn. 8 To 349/2006, jímž bylo rozhodnuto, že senát 8 To Městského soudu v Praze ve složení předsedy JUDr. P. S. a soudců JUDr. A. M. a Mgr. L. G. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci). Shodně se spoluobviněným Z. N. vyjádřil přesvědčení, že vytýkané jednání nevykazuje znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., mohlo by jít pouze o kázeňský přestupek. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných ve vztahu k dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který byl uplatněn toliko obviněným D. Š., předeslal, že samo přesvědčení obviněného o tom, že ten který senát odvolacího soudu nerozhoduje podle jeho představ a zájmů (tj. z jeho hlediska „nespravedlivě“) a že setrvává na svém právním názoru, přestože nalézací soud opakovaně vyjadřuje názory jiné, nedokládá ještě žádným způsobem podjatost dotyčného senátu. Členové senátu po vznesení námitky podjatosti sami vyjádřili své stanovisko, že nemají žádný vztah k věci samotné ani k osobám v ní vystupujícím, který by je z rozhodování v tomto trestním řízení diskvalifikoval. Ani ze způsobu rozhodování tohoto senátu nelze nijak vysledovat, že by příslušní soudci měli jakýkoli osobní vztah, ať přímý či nepřímý, k někomu ze zúčastněných nebo k věci samotné, takže by