8 Tdo 1368/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1368/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 2. 2021 Spisová značka:8 Tdo 1368/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1368.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení trestní odpovědnosti Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 34 tr. zákoníku § 240 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 6. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1670/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1368/2020-1756 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2021 o dovolání obviněného T. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 3 To 74/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 9/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 2 T 9/2017, byl obviněný T. K. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že 1) v období ledna až března 2004 v XY jako poplatník daně z příjmu fyzických osob podle § 2 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále „zákon č. 586/1992 Sb.“), v rozporu s ustanovením § 38g odst. 1 téhož zákona, v úmyslu zkrátit daň z příjmu fyzické osoby, nepodal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003, když ani v prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti na toto zdaňovací období podepsaném jím dne 30. 1. 2004, v rozporu se skutečností neuvedl své jiné příjmy podléhající dani z příjmu fyzických osob spočívající v platbách, které přijal na účet vedený u Coutts Bank (Switzerland) Ltd., Zurich č. XY, označení: XY, jehož vlastníkem a jediným disponentem byl, a to částku 57.000 USD (1.593.468 Kč), která mu byla připsána dne 29. 9. 2003, částku 99.000 USD (2.767.602 Kč), která mu byla připsána dne 16. 10. 2003, a částku 1.000.000 USD (27.955.572 Kč), která mu byla připsána dne 21. 11. 2003, čímž zkrátil daň z příjmu fyzických osob ve zdaňovacím období roku 2003 o částku 10.330.400 Kč, 2) v období ledna až března 2005 v XY jako poplatník daně z příjmu fyzických osob podle § 2 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. v úmyslu zkrátit daň z příjmu fyzické osoby, v rozporu s § 38g odst. 1 téhož zákona, nepodal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, když ani v prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti na toto zdaňovací období, podepsaném jím dne 7. 2. 2005, v rozporu se skutečností neuvedl jiné své příjmy podléhající dani z příjmu fyzických osob spočívající v platbě 103.000 EUR (3.283.979 Kč), která mu byla připsána dne 27. 4. 2004 na účet vedený u Coutts Bank (Switzerland) Ltd., Zurich č. XY, označení: XY, jehož vlastníkem a jediným disponentem byl, čímž zkrátil daň z příjmu fyzických osob ve zdaňovacím období roku 2004 o částku 1.039.872 Kč, tím celkem zkrátil daň z příjmu fyzických osob o částku 11.370.272 Kč ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 6, se sídlem Nábř. kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7. 2. Za tento zločin byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 3 T 41/2010, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 67 To 382/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 3 To 74/2019 (v záhlaví usnesení chybně uvedeno „3 To 74/2020“ – pozn. Nejvyššího soudu), odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Z obsahu dovolání 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání, v němž nejprve podrobně popsal průběh celého dosavadního řízení, včetně obsahu vydaných rozhodnutí a obsahu provedených, případně obhajobou předložených důkazů.   5. V části A) dovolání výhrady zaměřil na existenci extrémního nesouladu provedených důkazů se skutkovými zjištěními a porušení zásady in dubio pro reo, jež spatřoval v nesprávném vyhodnocení důkazů, které soudům předkládal, na něž soudy reagovaly účelovými hypotézami a nedůvodně uzavřely, že jsou podvržené. Vadně v neprospěch obviněného hodnotily, že existenci úvěru a s tím související dokumenty doložil až v prvním odvolacím řízení, když nalézací soud nevzal v úvahu trestní řízení trvající více než osm let ve věci sp. zn. 3 T 41/2010, v jehož závěru soudy přistoupily ke změně právní kvalifikace z původně žalovaného trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Z jeho strany se jednalo o podpoření argumentace prezentované v zásadě po celou dobu probíhajícího trestního řízení, argumenty opíral o tvrzení, že na účet přijaté platby byly úvěrem. Tuto obhajobu soudy považovaly bez potřebné opory v důkazech za vyvrácenou, protože nebyla zpochybněna ani místem podpisu úvěrové smlouvy, ani krátkou dobou mezi poskytnutím a čerpáním finančních prostředků, naopak je podpořena absencí směnky, kterou by v případě padělání dokumentace nebyl rovněž problém „vyrobit“, jestliže nedisponuje jejím originálem, vysvětlil, že ji po splacení úvěru zničil. Závěr, že nebyla prověřena jeho bonita coby dlužníka, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť obviněný bance uvedl, že je jednatelem společnosti Č., a tudíž není důvod se domnívat, že by o této skutečnosti nebyla informována také společnost C. jako jeho věřitel. Výpověď svědka A. D. R. obviněný označil za nicneříkající, neboť svědek si nemohl vzpomenout na okolnosti svého působení ve společnosti C. ani na známost s dovolatelem. Jeho nevěrohodnost obviněný dovozoval z toho, že působil v celé řadě off shore společností spojovaných s daňovými úniky, a proto nelze vyloučit, že jeho svědecká výpověď mohla být ovlivněna obavou z vlastního stíhání. Obviněný poukázal na nepoužitelnost výpovědi B. J. H., protože se soudem komunikoval pouze e-mailem, jeho osoba nebyla nikdy ztotožněna, a nedostalo se mu tudíž ani poučení svědka podle trestního řádu, obdobně brojil i vůči tvrzením C. H.-B., jejíž věrohodnost nemohla být zpochybněna jejím úmrtím v době mezi vynesením zrušujícího rozsudku odvolacího soudu a novým hlavním líčením, neboť v době, kdy obviněný předkládal úvěrovou transakční smlouvu odvolacímu soudu, byla ještě naživu. Její písemné tvrzení, že obviněného nezná, proto nemůže sloužit jako důkaz. 6. Souhrnně k těmto důkazům obviněný namítal, že je soudy vadně hodnotily a nezabývaly se tím, proč uvedené společnosti na účet C. dané platby provedly, když podle závěru soudů se nemělo jednat o úvěr. Na pravost kvitance potvrzující splacení úvěru podle obviněného nemůže mít vliv, že na ní není uvedeno číslo pasu B. J. H., ale pouze jeho podpis, bylo podstatné pouze to, že po zaplacení obdržel zpět originál zajišťovací směnky. Soudy neobjasnily svůj závěr, že společnosti S. A. S. a G. P. E. L. S. ovládal M. P., ten však odmítl v hlavním líčení vypovídat, což nemá v daném řízení žádnou relevanci. Soudům obviněný vytkl úpornou snahou zpochybnit veškerá jím uváděná vysvětlení týkající se důvodu poskytnutí úvěrů, která považovaly za nevěrohodná, aniž by se zabývaly skutečnostmi, které věrohodnost předložených důkazů podporovaly. Nezkoumaly právní důvod převodu peněžních prostředků na účet C. jako nezbytného předpokladu pro závěr, zda a jaké dani tyto převody podléhaly. V důsledku toho jsou přezkoumávaná rozhodnutí vadná, neboť jsou založená na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, která se opírají o nestandardní metody a postupy (např. vyhledávání osob na sociálních sítích a komunikace s nimi pros