8 Tdo 137/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 137/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2010 Spisová značka:8 Tdo 137/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.137.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 137/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2010 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 6 To 229/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 46/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 31 T 46/2008, byl obviněný J.K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „1. ve S., okres Z., a na jiných místech nejméně od podzimu roku 2007 do ledna 2008 opakovaně zasílal ze svého mobilního telefonu své manželce - poškozené M. K., na její mobilní telefon SMS zprávy, jejichž prostřednictvím na ni vytvářel psychický nátlak, vulgárně ji urážel a ponižoval, dále jí tímto způsobem vyhrožoval fyzickou likvidací, v několika případech ji i pronásledoval, přičemž dne 8. 1. 2008 v ranních hodinách po poškozené před jejím bydlištěm na sídlišti P. požadoval, aby se k němu vrátila a současně jí ukázal nůž, který měl v náprsní kapse a dne 18. 1. 2008 přijel za poškozenou do zaměstnání, kde ji bezdůvodně chytil pod krkem, lomcoval s ní a vulgárně jí nadával, kdy toto jednání u poškozené vyvolalo důvodnou obavu o její zdraví a život, 2. ve dnech 24. 2. 2008 a 26. 2. 2008 poté, co proti obviněnému poškozená M. K. vypovídala před policejním orgánem, jí opětovně vyhrožoval prostřednictvím SMS zpráv ze svého mobilního telefonu, kdy uvedl „stáhni to obvinění proti mně, dokud je čas ... pak bude pozdě“, dále uvedl „... až se vrátím, tak si to s tebou vyřídím a nepomohou ti ani policajti …“, což u poškozené vyvolalo důvodnou obavu o její zdraví a život, a takto jednal krátce poté, co bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro totožnou trestnou činnost popsanou v bodě 1. výroku rozsudku, kterou spáchal vůči poškozené“. Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval ohledně skutku popsaného pod bodem 1. jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a ohledně skutku popsaného pod bodem 2. jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu podle § 197a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. za použití § 26 odst. 4 písm. c) tr. zák. mu současně uložil přiměřené povinnosti spočívající v podrobení se léčení závislosti na alkoholu. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl usnesením ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 6 To 229/2009, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Františka Novosada podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Naplnění prvního z uvedených dovolacích důvodů spatřoval dovolatel v tom, že o provedení veřejného zasedání (konaném o jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu) nebyl řádně vyrozuměn ve smyslu § 233 tr. ř. K tomu uvedl, že o zamítnutí odvolání podle § 256 tr. ř. nelze rozhodnout v neveřejném zasedání, soudem mu však nebylo doručeno žádné oznámení, kterým by mu bylo sděleno datum veřejného zasedání. Ačkoli není osobou, jejíž účast je na veřejném zasedání nutná, je zákonnou povinností soudu, aby byl řádně vyrozuměn o termínu jeho konání. Odkázal přitom na § 2 odst. 13 tr. ř. a zdůraznil, že jedině tak mohl plně naplnit své právo na obhajobu. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný spatřoval jeho naplnění ve dvou skutečnostech. K první z nich uvedl, že při ukládání výměry trestu došlo k porušení zásady ne bis in idem, resp. jejího specifického vyjádření v ustanovení § 31 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. Zdůraznil, že pokud je okolnost zákonným znakem trestného činu, nelze k ní přihlížet jako k okolnosti polehčující, přitěžující nebo podmiňující použití vyšší trestní sazby. Nalézací soud však na straně 4 svého rozhodnutí spatřoval přitěžující okolnost v tom, že „obviněný spáchal více trestných činů“. Při ukládání úhrnného trestu podle 35 odst. 1 tr. zák. ale platí zásada, že se použije trestní sazba pro čin nejpřísněji trestný. Skutečnost, že spáchal více trestných činů, je tedy již zahrnuta v použití této vyšší sazby a není skutečností přitěžující. Soud měl tedy ve svých úvahách vycházet pouze z polehčující okolnosti, a tou je jeho dosavadní bezúhonnost. Druhou skutečnost, která by měla naplňovat shora citovaný dovolací důvod, spatřoval dovolatel v tom, že skutek nebyl dostatečně prokázán. Dokazování v řízení před soudem prvního stupně prý bylo vedeno nevyrovnaně a v rozporu se zásadou rovnosti stran a kromě svědecké výpovědi poškozené M. K. není žádný jiný usvědčující důkaz, neboť pouze ona sama hovořila o svém napadení za použití nože. Svědek Ing. S. V. ve své výpovědi pouze potvrdil „vzájemné nadávky“. Dovolatel soudu dále vytknul, že neprovedl žádné další důkazy, dokonce ani výslechy svědků jím navržené. Hodnocení svojí osoby soudem prvního stupně považoval za přehnaně negativní, což dovozoval z toho, že soud na straně 4 rozsudku zhodnotil stupeň společenské nebezpečnosti činu jako velmi vysoký. Trestní zákon používá takovou formulaci pouze jednou, a to v ustanovení § 29 o ukládání výjimečného trestu. Závěr soudu se mu proto zdá značně přehnaný, zvláště když se neprokázal jediný případ fyzického napadení poškozené. Poukázal přitom na to, že „měl k dispozici prohlášení svých sousedů, kteří žádné jeho agresivní chování nezaznamenali“. Obviněný dále soudu prvního stupně vytknul, že při hodnocení obou skutků nevycházel ze zásady „v pochybnosti ve prospěch“ stanovené v ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř. Nesouhlasil ani s úvahami odvolacího soudu na straně 2 jeho rozhodnutí, že „… vzbuzení důvodné obavy je záležitostí navýsost subjektivní, že zde tedy neexistuje objektivní kritérium pro stanovení důvodnosti, nebo nedůvodnosti obavy“, a dodal, že bylo-li by tomu tak, stíhání trestného činu násilí proti skupině obyvatel „ve variantě ust. § 197a TZ lze doložit pouze prohlášením poškozených“. Dovolatel rovněž vyslovil nesouhlas s tím, že by vyhrožování prostřednictvím SMS zpráv bylo pro adresáta nepříjemnější z důvodu, že není s pachatelem v danou dobu v kontaktu. Pokud odvolací soud uzavřel, že „… adresát nemá šanci posoudit, zda byly výhružky myšleny vážně“, pak podle něho „… nemůže naplnění znaku skutkové podstaty zhodnotit soud ani poškozený“. Podle názoru obviněného „… tu ale kritérium, jak zhodnotit jeho jednání, být musí a musí být objektivní. Soud musí hodnotit společenskou nebezpečnost činu a zda se vůbec jedná o trestný čin. Tuto povinnost nesmí převést na nikoho jiného“. Proto s uvedenými závěry odvolacího soudu vyslovil nesouhlas a současně upozornil, že „otázkou vzbuzení důvodné obavy“ se soud prvního stupně nezabýval vůbec. Obviněný také zdůraznil, že z rozhodnutí nalézacího soudu nevyplývá, o jaké úvahy soud opřel své přesvědčení, že skutek popsaný pod bodem 2 spáchal právě on (dovolatel). Nebylo prý dostatečně prokázáno, že to byl skutečně on, kdo posílal dotčené SMS zprávy, ve kterých vyhrožoval poškozené, sám si ani není vědom odesíláním SMS s výhružkami fyzickým napadením. K mobilnímu telefonu mohou mít přístup různé osoby a za všech okolností nelze tvrdit, že je jeho vlastník původcem všech SMS zpráv z něj pocházejících. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pak chybí důkazy o tom, že to byl právě jeho mobilní telefon, ze kterého tyto SMS přišly. V dotčené SMS zprávě navíc nevyhrožuje smrtí, ani těžkou újmou na zdraví. V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné &