8 Tdo 1388/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1388/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2009 Spisová značka:8 Tdo 1388/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1388.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1388/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání, které podal obviněný S. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2009, sp. zn. 39 To 17/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 8 T 101/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 T 101/2006, byl obviněný uznán vinným trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 148a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na patnáct měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci – celkem 16.400 ks cigaret specifikovaných ve výroku rozsudku, uložených u C. ú. K. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného trestného činu dopustil tím, že dne 24. 9. 2006 kolem 07.45 hod. v Ch., okres K., přes hraniční přechod z P.republiky do České republiky, se záměrem dalšího prodeje dovezl 16.400 ks cigaret zn. LM, Prima, Ronson a Classic označených u. tabákovými nálepkami, čímž porušil ustanovení § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2009, sp. zn. 39 To 17/2009, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výrokům o vině i trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v rozhodnutí soudu prvního stupně je neúplný výrok. Dovolatel vytkl, že soud prvního stupně nedodržel ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., poněvadž skutek, který je uveden v žalobním návrhu, není totožný se skutkem, kterým byl uznán vinným jeho rozsudkem. V žalobním návrhu je skutek vymezen porušením právní povinnosti podle § 114 odst. 1 a 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, zatímco v odsuzujícím rozsudku je skutek vymezen jen odkazem na § 114 odst. 2 tohoto zákona. Konstrukce skutku, jak z něj vycházely soudy obou stupňů, a to na základě podaného návrhu na potrestání, neumožňuje podle obviněného aplikaci ustanovení § 148a odst. 1 tr. zák. Rekapituloval, že návrh na potrestání byl na něj podán pro skutek, že dne 24. 9. 2006 kolem 7.45 hod. v Ch., okres K., přes hraniční přechod z P. republiky do České republiky, se záměrem dalšího prodeje dovezl 16.400 ks cigaret zn. LM, Prima, Ronson a Classic označených u. tabákovými nálepkami, čímž porušil ustanovení § 114 odst. 1, odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Upozornil na popis skutku obsažený v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a zdůraznil, že podle § 177 písm. c) tr. ř. musí obžaloba obsahovat žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek. Ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. může soud rozhodnout pouze o skutku, který je v žalobním návrhu. Obviněný dovozoval, že pokud jej soud prvního stupně uznal vinným, a to při vědomí vázanosti návrhem na potrestání ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř., pak jej uznal vinným (z kontextu dovolání plyne, že podle obviněného měl uznat vinným) porušením právní povinnosti uvedené v § 114 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., která v rozhodné době neexistovala. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu Karviné přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předeslala, že ustanovení § 148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. vyžaduje, aby pachatel jednal v rozporu s právním předpisem. Pro posouzení toho, zda pachatel při uvádění zboží do oběhu porušil právní předpis ve smyslu označeného ustanovení, je třeba vzít v úvahu především zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. V návrhu na potrestání ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 2 ZK 185/2006, státní zástupce naznal, že obviněný dovozem cigaret na území České republiky porušil ustanovení § 114 odst. 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ačkoliv ustanovení § 114 odst. 1 tohoto zákona již nebylo obsahem ustanovení § 114 citovaného zákona, neboť znění tohoto odstavce bylo ze zákona vypuštěno. Soudy obou stupňů podle ní nepochybily, pokud jako nakládání v rozporu s právním předpisem posoudily jednání obviněného v rozporu s ustanovením § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb. a upravily tak odkaz na příslušné ustanovení zákona, které bylo jednáním obviněného porušeno. Měla za to, že k žádnému nepřípustnému zásahu do skutku nedošlo. Krajský soud v Ostravě se totožnou námitkou obviněného v odvolacím řízení vypořádal správně, uvedl-li, že podstatu skutku, o němž ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. může soud prvního stupně rozhodovat, tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva, a odkázal přitom na podstatu skutku, která spočívá v účasti obviněného na určité události popsané v žalobním návrhu, ze které vzešel následek porušující nebo ohrožující zájmy chráněné trestním zákonem. Ve skutku je zejména nutné uvést ty znaky, které konkretizují skutek. V rámci teorie totožnosti skutku odvolací soud správně shledal, že v posuzované trestní věci byl obviněný uznán vinným stejným skutkem, pro který byla podána obžaloba, došlo-li toliko k vypuštění odst. 1 § 114 zákona č. 353/2003 Sb. oproti podané obžalobě, poněvadž toto ustanovení v době spáchání skutku neplatilo a obviněný je tedy nemohl porušit. Soud prvního stupně pouze odstranil v žalobním návrhu nedůvodně použitou citaci neexistujícího ustanovení zákona č. 353/2003 Sb., avšak totožnost skutku zůstala zachována. Pokud obviněný odkázal též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., upozornila, že neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo možné pod tento důvod dovolání subsumovat. Státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, nikoliv procesní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn,