8 Tdo 1397/2005 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1397/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 12. 2005 Spisová značka:8 Tdo 1397/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1397.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1397/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2005 o dovolání podaném obviněným M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 13 To 358/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 4/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 22 T 4/2004, byl obviněný uznán vinným, že „I. jako jednatel obchodní společnosti E., s. r. o., se sídlem v P., odpovědný za provádění zákonných odvodů z mezd zaměstnanců - v období od měsíce října 1995 do 25. 9. 1997 jako plátce pojistného na všeobecné zdravotní pojištění provedl v P. srážky z mezd zaměstnancům obchodní společnosti E., s. r. o., P., v objemu pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 46.227,- Kč v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v platném znění, neodvedl správci pojistného V. z. p. ČR, O. p. P., - v období od měsíce dubna 1994 do 25. 9. 1997 jako plátce pojistného na sociální zabezpečení provedl v P. srážky z mezd zaměstnancům obchodní společnosti E., s. r. o., P., v objemu pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 132.531,- Kč v rozporu s ustanovením § 10 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění, neodvedl správci pojistného O. s. s. z. P., - v období od měsíce října 1995 do měsíce prosince 1996 jako plátce provedl v P. srážky záloh na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ze zdanitelných mezd zaměstnanců obchodní společnosti E., s. r. o., P., avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 109.291,- Kč v rozporu s ustanovením § 38h odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění, neodvedl správci daně F. ú. v P., II. jako jednatel obchodní společnosti C. Č., s. r. o., se sídlem v Č., odpovědný za provádění zákonných odvodů z mezd zaměstnanců - v období od měsíce května 1995 do 11. 5. 1998 jako plátce pojistného na všeobecné zdravotní pojištění provedl v Č. srážky z mezd zaměstnancům obchodní společnosti C. Č., s. r. o., Č., v objemu pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 207.108,- Kč v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v platném znění, neodvedl správci pojistného V. z. p. ČR, O. p. P., - v období od měsíce ledna 1996 do 11. 5. 1998 jako plátce pojistného na sociální zabezpečení provedl v Č. srážky z mezd zaměstnancům obchodní společnosti C. Č., s. r. o., Č., v objemu pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 299.176,- Kč v rozporu s ustanovením § 10 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění, neodvedl správci pojistného O. s. s. z. P., - v období od měsíce června 1995 do 11. 5. 1998 jako plátce provedl v Č. srážky záloh na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ze zdanitelných mezd zaměstnanců obchodní společnosti C. Č., s. r. o., Č., avšak tyto finanční prostředky v celkové výši 108.053,- Kč v rozporu s ustanovením § 38h odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění, neodvedl správci daně F. ú. v P.“. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve veřejném zasedání konaném dne 1. 3. 2005, a usnesením sp. zn. 13 To 358/2004 jej jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. K. dovoláním, jež v obecné rovině opřel o důvod dovolání stanovený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že jeho dovolání směřuje (v rozsahu výroku o vině) i proti rozsudku soudu prvního stupně. V podrobnostech obviněný poukázal na nesprávné vymezení rozsahu časového období, ve kterém měl podle skutkových zjištění soudu popsaných pod bodem II. odsuzujícího rozsudku odpovídat za neprovádění zákonných odvodů z mezd zaměstnanců společnosti C. Č., s. r. o. Rozvedl, že trvání rozhodného období mělo být i v tomto případě (podobně jako v případě společnosti E., s. r. o.) ukončeno již ke dni 25. 9. 1997, kdy byl na společnost E., s. r. o., prohlášen konkurs ve smyslu zák. č. 328/1991 Sb. (v dovolání chybně uveden zák. č. 238/1991 Sb.), o konkursu a vyrovnání, v platném znění [dále převážně jen „zák. č. 328/1991 Sb.]. Poukázal na to, že společnost E., s. r. o., byla většinovým vlastníkem (obchodní podíl ve výši 51%) společnosti C. Č., s. r. o., a dnem prohlášení konkursu na E., s. r. o., se majetek společnosti C. Č., s. r. o., stal součástí konkursní podstaty, s níž byl nadále oprávněn v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) zák. č. 328/1991 Sb. nakládat toliko správce konkursní podstaty. Z této skutečnosti obviněný dovozoval, že to byl právě správce konkurzní podstaty, ne on sám jakožto jednatel, kdo byl počínaje dnem 25. 9. 1997 oprávněn řídit společnost C. Č., s. r. o., a měl právo rozhodovat o tom, jaké platby budou z majetku konkursní podstaty uskutečněny, a to včetně zákonných odvodů z mezd zaměstnanců. Za významnou z hlediska jeho trestní odpovědnosti obviněný považoval i okolnost, že mu byl po 25. 9. 1997 fakticky znemožněn přístup do prostor C. Č., s. r. o., kde byly uloženy všechny pro řízení společnosti potřebné materiály, a funkci jednatele této společnosti tak prakticky nemohl vykonávat. Po uvedeném datu proto nemůže být podle jeho přesvědčení splněn požadavek jeho úmyslného zavinění; k založení jeho trestní odpovědnosti přitom nemůže být postačující pouze zjištění, že v obchodním rejstříku byl formálně zapsán jako jednatel C. Č., s. r. o., až do 11. 5. 1998. Nesprávné právní posouzení svého jednání obviněný spatřoval dále v tom, že byl uznán vinným výše uvedeným trestným činem, ačkoliv zákonem stanovené srážky z mezd zaměstnanců vůbec neprováděl z důvodu nedostatku finančních prostředků. Tuto okolnost již prý v rámci své obhajoby uváděl v předchozích stadiích řízení a k jinému závěru nelze podle něj dospět ani na základě znaleckého posudku, jehož zpracovatel na většinu položených otázek neodpověděl. V této souvislosti obviněný citoval závěry rozhodnutí publikovaného pod č. 30/2001 Sb. rozh. trest. V závěru svého podání obviněný, navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. (chybně uvedeno č. j.) 13 To 358/2004, zrušil a sám ve věci nově rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí. K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále převážně jen „státní zástupce”). Vyslovil názor, že námitky týkající se nedostatku finančních prostředků na straně dovolatele, resp. firem, ve kterých zastával funkci jednatele, směřují do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Nalézací soud totiž v tzv. skutkových větách u všech dílčích útoků konstatoval, že obviněný příslušné srážky z mezd zaměstnanců obchodních společností provedl. Za relevantní ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání však státní zástupce považoval tu část námitek obviněného, jež dopadala na vymezení časového období páchání trestné činnosti uvedené pod bodem II. výroku o vině. Tuto argumentaci pak shledal částečně důvodnou. Konstatoval, že sice nemohou obstát námitky, ve kterých dovolatel poukázal na prohlášení konkursu na společnost E., s. r. o., neboť účinky § 14 odst. 1 písm. a) zák. č.