8 Tdo 1427/2016 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1427/2016-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2016 o dovolání obviněného J. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 9 To 124/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 12 T 28/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný J. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 12 T 28/2015, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že 1) v době nejméně od 11:55 hodin do 12:40 hodin dne 16. 8. 2015 se zdržoval na pozemku rodinného domu na adrese R., obec Ř., okr. P. – v., 2) v době nejméně od 17:00 hodin dne 24. 8. 2015 do doby zadržení policejním orgánem OOP Říčany dne 25. 8. 2015 ve 14:50 hodin, se zdržoval na pozemku rodinného domu na adrese R., obec Ř., okr. P. – v., přestože mu usnesením o nařízení předběžného opatření Okresního soudu Praha – východ, č. j. 5 Nc 7008/2015-11, ze dne 31. 7. 2015, vykonatelným téhož dne, bylo mimo jiné uloženo neprodleně opustit společné obydlí v rodinném domě na adrese R., Ř., jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržovat se jak v okolí společného obydlí, tj. v okolí nemovitostí zapsaných na LV v k. ú. Ř., tak i ve společném obydlí a zákaz vstupu do něj, kdy takto činil i přes skutečnost, že již v době poté, co mu bylo předmětné usnesení o předběžném opatření doručeno, byl opakovaně policejním orgánem OOP Říčany zastižen na pozemku uvedeného rodinného domu, a to dne 2. 8. 2015 a dne 12. 8. 2015, kdy tyto věci byly policejním orgánem postoupeny Městskému úřadu Říčany k projednání přestupku. 2. Pro uvedený skutek a trestný čin byl obviněnému uložen podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin. 3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 9 To 124/2016, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Hulíka, Ph. D., proti němu podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (jak je zřejmé z obsahu dovolání, neboť jak slovní vyjádření daného dovolacího důvodu, tak jeho zákonné označení se vyznačují nepřesnostmi, resp. písařským pochybením). 5. V podrobnostech dovolatel vytkl oběma soudům nižších stupňů, že dospěly k nesprávnému závěru o naplnění skutkové podstaty daného přečinu, neboť takový závěr je v rozporu s provedenými důkazy. Poukázal na obsah svého odvolání a namítl, že v průběhu celého řízení se mu nedostalo odpovědi na otázky, co soudy rozuměly pod pojmy „bezprostřední“ okolí a „společné obydlí“, a zda omezení podléhala rovněž „stavební parcela“; nestačí, pokud soudy jen konstatovaly, že mu muselo být zřejmé, o jakou nemovitost se jedná, či mu muselo být zcela jasné, že se nesmí zdržovat v domě a na přilehlých nemovitostech. Výrazy „zřejmé“ a „jasné“ totiž nemohou nahradit namítanou nejasnost o tom, co je „bezprostřední“ okolí, přičemž k tomuto pojmu uvedl, že není právním pojmem, nýbrž jde o eufemistický subjektivní výraz týkající se vzdálenosti, ovšem vzdálenosti blíže neurčené, a proto zcela nejasné, a kladl si otázku, v jakém ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu je příslušná míra určena. 6. Obviněný dále uvedl, že pro závěr o vině určitým trestným činem je nezbytné, aby byly naplněny všechny zákonné znaky jeho skutkové podstaty, především pak jeho subjektivní stránka. Právě do ní se promítá vědomost o tom, že se pachatel dopouští nějakého protizákonného jednání. Jestliže by potenciální pachatel v posuzovaném případě věděl, že se jedná o vzdálenost pěti nebo deseti metrů, mohl by tuto vzdálenost odkrokovat nebo jinak změřit či odhadnout, což však při pojmu „bezprostřední“ nemůže. 7. Dovolatel rovněž zdůraznil, že otázka určení „míry“ nabývá v dané věci ještě na významu v souvislosti s místem jeho pracoviště, které (jde o malý domek) se nachází na výše zmíněné stavební parcele. Při nestanovení rozměru plochy není totiž jasné, zda toto pracoviště zasahuje do soudem určeného „bezprostředního okolí“; pokud by tomu tak bylo, pak by nemohl provozovat svoji firmu, a dokonce ji ani užívat a disponovat s ní, a tímto zásahem do jeho vlastnického práva by byla i nepřípustně omezena jeho svoboda. Dodal, že právo musí být určité, a má-li být někdo potrestán pro nedodržení nebo překročení nějaké vzdálenosti, musí být tato vzdálenost vymezena. 8. Na podkladě výše uvedených skutečností obviněný vyslovil názor, že soudy obou stupňů jeho jednání nesprávně posoudily, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek soudu prvního stupně, tak usnesení soudu druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. 9. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nepovažoval dovolací argumentaci obviněného za důvodnou. Vyslovil názor, že skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku vykazují veškeré zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, neboť z nich vyplývá, že jednání obviněného bylo opakované, přičemž směřovalo ke zmaření rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým byla uložena povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj nebo povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním. Zároveň je evidentní, že si obviněný počínal úmyslně, neboť mu byl obsah usnesení o předběžném opatření, které nerespektoval, dobře znám, navíc byl na protiprávnost svého jednání opakovaně upozorňován policisty. Uzavřel proto, že soudy zvolená právní kvalifikace jednání obviněného je správná a plně koresponduje s učiněným skutkovým zjištěním. 10. K námitce stran výrazu „bezprostřední okolí“ státní zástupce vyjádřil nesouhlas s tvrzením obviněného, že jde o neprávní pojem a pouze o jakýsi „eufemistický subjektivní výraz“. Uvedl, že pojem „bezprostřednosti“ je tzv. neurčitým právním pojmem, který zákonodárce využívá na řadě míst platného právního řádu v předpisech trestněprávních i mimotrestních, například v § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 337 odst. 2 tr. zákoníku či § 405 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, o jehož aplikaci jde v podstatě v této věci, neboť předmětné předběžné opatření bylo vydáno právě na základě tohoto zákona. Citovaný zákon pojem „bezprostřední okolí“ výslovně užívá, a Okresní soud Praha-východ, který vydal předběžné opatření, tedy nijak nepochybil, pokud jej převzal do usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 5 Nc 7008/2015. Stejně tak nepochybily ani soudy činné v této trestní věci, pokud dospěly k závěru, že obviněný onu hranici „bezprostředního okolí“, která je zmíněna v § 337 odst. 2 tr. zákoníku, překročil. 11. K tzv. neurčitému právnímu pojmu státní zástupce poukázal na to, že je v právu obsaženým pojmem, jehož obsah a význam nelze přesně a úplně vymezit, resp. nelze jej uspokojivě a plnohodnotně pozitivně-právně definovat. Jeho aplikace proto vždy závisí na odborném posouzení v každém individuálním případě a vymezení jeho obsahu je úlohou například soudů nebo správních orgánů v kontextu s posuzovanou konkrétní věcí. V řešeném případě tedy jde o to, zda soudy v něm činné v této konkrétní věci obsah pojmu „bezprostřední okolí“ řádně vymezily; pakliže by obviněný hranici „bezprostředního okolí“ respektoval, deliktu by se nedopustil. Pokud však z výpovědi D. N., o jejíž věrohodnosti nelze pochybovat, protože koresponduje v podstatě se všemi ostatními ve věci provedenými důkazy, vyplývá mimo jiné to, že obviněný „do domu nevstoupil, ale pohyboval se naprosto volně 24 hodin denně za vraty, v průjezdu, na dvoře, na zahradě pod pergolou …“, přičemž na ni byly dělány úšklebky, poznámky, byla terčem výsměchu a byla focena a natáčena (viz str. 3 rozsudku soudu prvního stupně), pak je zřejmé, že obviněný hranici bezprostředního okolí předmětného rodinného domu překročil a předběžné opatření porušil, a rozhodující soudy zjištěný skutkový stav pod pojem „bezprostředního okolí“ subsumovaly správně. 12. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce považoval za bezpředmětné hypotetické úvahy obviněného o tom, zda lze pod pojem „bezprostředního okolí“ přiřadit i jím označenou parcelu či sídlo jeho podniku, protože je evidentní (srov. například výpověď D. N.), že jeho přítomnost se neomezovala na návštěvu sídla jeho podniku, naopak počínal si tak, aby zmařil naplnění účelu