8 Tdo 144/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 144/2025-1088 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání, které podala obviněná B. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 11 To 246/2024-980, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 50/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněná B. Š. (dále zpravidla jen „obviněná“, příp. „dovolatelka”) byla rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 7. 2024, č. j. 3 T 50/2024-819, uznána vinnou přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byla podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Dále bylo obviněné podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. f) tr. zákoníku uloženo přiměřené omezení zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozených J. J. a K. J. spočívající v zákazu se jakkoliv o poškozených veřejně vyjadřovat prostřednictvím sociálních sítí či prostřednictvím jiných osob, v zákazu poškozené jakkoliv kontaktovat či se o kontakt pokoušet, a to přímo osobně, prostřednictvím jiných osob, prostřednictvím sociálních sítí či jakýmikoliv jinými komunikačními prostředky na dálku, zejména emailem nebo telefonem. O nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy a újmy na zdraví bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 7. 2024, č. j. 3 T 50/2024-819, napadla obviněná a poškození odvoláními, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2024, č. j. 11 To 246/2024-980, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedla, že soudy odmítly provést některé z navržených důkazů, přičemž navzdory tomu odvolací soud provedl hodnocení těchto důkazů a dospěl k závěrům, že neprokazují tvrzené skutečnosti. Rovněž namítla, že ačkoliv bylo oproti obžalobě rozhodné období pro páchání předmětné trestné činnosti zúženo, bylo její jednání kvalifikováno nezměněně prostřednictvím nejméně 1200 nevyžádaných přímých SMS zpráv, MMS zpráv a emailů, jak uváděla obžaloba. V rámci námitek poukázala na údajnou činnost třetích osob směřující vůči ní a její rodině. Poměrně významnou část námitek věnovala i vlastnímu hodnocení jí navržených důkazů, přičemž výslovně zdůraznila, že „Byly-li by řádně jak soudem prvního stupně, potažmo soudem druhého prozkoumány obžalovanou navrhované důkazy, bylo by zcela jistě uzavřeno, že se v případě obžalované jedná o reakce na komunikaci poškozených, případně osob s nimi jednoznačně spojených, s nimiž poškození zcela prokazatelně komunikovali o obžalované a na tu, případně její rodinu se v online prostředí zaměřili.“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 11 To 246/2024-980, zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že žádná z dovolacích námitek nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůraznil, že soudy obou stupňů v posuzované věci zjistily řádně skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Navíc stejné námitky obviněná uplatnila již v rámci řízení před odvolacím soudem, který se jimi podrobně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí s nimi vypořádal. Podle státního zástupce se obviněná domáhá toho, aby se soudy zabývaly jednáním skupiny třetích osob, která na sociálních sítích šířila hanlivé příspěvky proti její osobě a rodině, přičemž s touto námitkou se již zabýval soud prvního stupně a vypořádal odkazem na obžalovací zásadu. Bylo rovněž zdůrazněno, že poškození nenesou odpovědnost za jednání třetích osob s tím, že odvolací soud dodal, že nebylo prokázáno, že by třetí osoby jednaly na pokyn poškozených. S těmito závěry soudů se státní zástupce ztotožnil. Ve vztahu k námitce, že odvolací soud hodnotil důkazy, které současně odmítl, uvedl, že odvolací soud hodnotil komunikaci, kterou se zabýval již soud prvního stupně, nikoliv tu, kterou odmítl provést jako důkaz v rámci veřejného zasedání dne 12. 9. 2024. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 5. Vyjádření k dovolání zaslali prostřednictvím zmocněnce i poškození. Podle jejich přesvědčení obviněná zcela překrucuje sled událostí ve svůj prospěch, přičemž pro svůj duševní stav není schopna udržovat běžné mezilidské vztahy. Zdůraznili, že nemají absolutně nic společného s tím, jak se o obviněné v minulosti vyjadřovaly cizí třetí osoby či s tím, jaké konflikty si obviněná s těmito osobami vytváří. 6. Na vyjádření státního zástupce a poškozených zareagovala prostřednictvím obhájkyně i dovolatelka. Úvodem zdůraznila, že s argumentací státního zástupce nesouhlasí, neboť útoky třetích osob mají souvislost s projednávanou věcí, přičemž poukázala na obsah vyjádření poškozených k dovolání, v němž bylo jednoznačně uvedeno, že s osobami označenými obviněnou byli a jsou ve spojení. Obviněná je přesvědčena, že celý komplex vztahů, z něhož byla na základě vznesené obžaloby vyňata pouze část, je třeba v rámci spravedlivého posouzení věci zkoumat ve všech souvislostech. Podle jejího názoru tak byly uplatněné dovolací důvody v dané věci naplněny. II. Přípustnost dovolání 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 9. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatur