8 Tdo 1473/2008 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1473/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2008 Spisová značka:8 Tdo 1473/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1473.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 2 odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1473/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2008 o dovolání obviněného Ing. V. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 6 To 678/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 160/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. V. N. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 24 T 160/2004, byl obviněný Ing. V. N. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. ve znění zákona č. 175/1990 Sb. a odsouzen podle § 201 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného trestného činu dopustil tím, že dne 18. 9. 2003 ve 14.00 hod. po asfaltové účelové komunikaci - lesní cestě zvané „P. c.“ lesní porost ve směru od V. na R., okr. D., řídil po předchozím požití alkoholu, kdy byla zjištěna dechovou zkouškou přístrojem Dräger hladina alkoholu 2,1 g/kg, osobní automobil zn. Škoda 105L, přičemž v důsledku požití alkoholických nápojů, nevěnování se situaci v silničním provozu a nepřizpůsobení rychlosti po projetí mírné pravotočivé zatáčky čelně narazil do pravého boku dámského jízdního kola zn. Biria, na němž jela v protisměru cyklistka I. E. H., která se mu vybočením na odbočku lesní cesty vlevo snažila vyhnout a pádem z kola si způsobila lehké zranění - zhmoždění pravého kyčelního kloubu a zhmoždění pravého lokte, které si vyžádalo hospitalizaci v nemocnici od 18. 9. 2003 do 23. 9. 2003 a další přesně nezjištěnou dobu léčení. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 6 To 678/2007, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný měl za to, že závěry o naplnění zákonných znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. nejsou podloženy přímými důkazy a zavinění je dovozováno pouze z důkazů nepřímých. Tvrdil, že alkohol nepožil před jízdou, ale až po jejím dokončení. Rovněž zpochybnil odborné vyjádření Ing. J. H. stran hladiny alkoholu, neboť jím provedený výpočet hladiny alkoholu v době dopravní nehody, tj. 2,1 g/kg, by ukazoval na střední až těžkou opilost. Ta se projevuje postižením motorických funkcí, nejistou až vrávoravou chůzí, pády a až neschopností samostatné chůze. Svědecké výpovědi, klinické příznaky na místě nehody i při lékařském vyšetření ale snížení ovládacích schopností nedoložily a ani přímí svědci dopravní nehody manželé H. jeho opilost nepotvrdili. Poznamenal, že pokud by motorové vozidlo skutečně neovládal v důsledku požití alkoholu, nevěnoval se řízení a nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem, pak tyto v rozsudku tvrzené skutečnosti by měly být patrné z konečného postavení vozidel po nehodě. Z toho ale bylo zřejmé, že ke střetu došlo na pravé straně vozovky, tedy ve směru jeho jízdy, což není v souladu se závěrem o jeho zavinění. Vytkl, že soudy objektivně neprokázaly rychlost jeho motorového vozidla, cyklistů a motiv k odbočení zraněné cyklistky před jeho vozidlo a vykládaly okolnosti nehody nepřípustně v jeho neprospěch, Dovolatel dále poukazoval na znalecký posudek PharmDr. B. K., podle něhož je při výpočtu ovlivnění alkoholem nutno vycházet z objektivně zjištěné hladiny alkoholu, nikoliv z orientační dechové zkoušky. Z tohoto znaleckého posudku vyplynuly dedukce, které v žádném případě nepotvrzují závěry Ing. J. H. Právě ty se však staly základem o jeho zavinění, poněvadž jiný důkaz o tom, že by před jízdou požil alkohol, v jehož důsledku se uvedl do stavu opilosti před jízdou, nebyl v průběhu trestního řízení podán. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal k dalšímu řízení. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatel uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny ve věci provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění. Obviněný uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudu, které uzavřely, že alkoholické nápoje požil před nehodou a stupeň jeho ovlivnění alkoholem byl 2,1 g/kg. V postupu soudů ale neshledala žádných pochybení, soudy podle jejího přesvědčení postupovaly důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. Není pravda, že by obviněný byl usvědčován pouze důkazy nepřímými, neboť za důkazy přímé je třeba považovat i výpovědi svědků I. H. a W. C. H., přičemž oba dva tito svědci popsali chování a jednání obviněného v době řízení motorového vozidla, neboť s ním byli v přímém kontaktu, zejména pak svědek W. C. H., kterého posléze obviněný vezl ve svém vozidle z místa nehody. Uvedený svědek svými smysly alkohol u obviněného vnímal, neboť podle jeho slov řídil obviněný vozidlo hazardním způsobem a z jeho dechu byl cítit alkohol. Obhajoba obviněného o tom, že alkohol požil až po nehodě, byla jednoznačně vyvrácena, a to nejen výpovědí zmiňovaných svědků, ale rovněž tím, že sama byla rozporuplná, neboť ovlivnění obviněného alkoholem nekorespondovalo s údaji, které tento uvedl o množství alkoholu, které údajně po nehodě požil. Dále uvedla, že k prokázání určité skutečnosti není směrodatný počet důkazů, ani neplatí, že by určitá skutečnost musela být prokázána výlučně nějakým důkazním prostředkem, a to proto, že v trestním řízení platí zásada volného hodnocení důkazů, kdy prokázání určité skutečnosti může být doloženo jak důkazem jedním, tak i důkazy vícero. Není ani vyloučeno, aby určitá skutečnost byla dovozována pouze z důkazů nepřímých, přičemž však platí, že hodnotící proces důkazů nesmí být zatížen prvky libovůle či účelovosti. V posuzovaném případě byly důkazy hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a vyplynul z nich jednoznačný závěr o vině obviněného trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. ve znění zákona č. 175/1990 Sb. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvol