8 Tdo 150/2010 – Nejvyšší soud

8 Tdo 150/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2010 o dovolání obviněného Ing. J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 5 To 279/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 150/2007,  t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř.  s e   z r u š u j í   usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 5 To 279/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 3 T 150/2007. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř.  s e  z r u š u j í  všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř.  s e  p ř i k a z u j e  Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 3 T 150/2007, byl obviněný Ing. J. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „dne 10. 8. 2006 v době kolem 18.00 hod. v P., L. ulice, po předchozím spáchání dopravního přestupku – nedání přednosti v jízdě cyklistovi a zkřížení i zablokování cesty cyklistovi a verbálním konfliktu – úmyslně najel motorovým vozidlem značky Honda CR – V stříbrozlaté barvy, do poškozeného R. J., který v té době stál u pravé krajnice vozovky a své horské kolo značky Cannondale Caad 2 měl umístěné mezi nohama a zapisoval si r.z. výše uvedeného vozidla do svého mobilního telefonu zn. Ericsson K 700i a tohoto srazil na zem tím způsobem, že do poškozeného narazil bokem vozidla v oblasti pravého předního kola a pravých předních dveří, přičemž poté okamžitě z místa činu odjel, aniž by poškozenému poskytl pomoc a tímto svým jednáním způsobil poškozenému zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a hospitalizaci ve Fakultní nemocnici Bulovka, když poškozenému způsobil otřes mozku, poúrazový blok krční páteře, pohmoždění a oděrky levého bérce, pohmoždění levého kolena a podvrtnutí hlezenního kloubu vlevo s následnou pracovní neschopností od 10. 8. 2006 do 23. 9. 2006, život poškozeného ohrožen nebyl a poranění nevedla k ohrožení života poškozeného porušením funkcí životně důležitých orgánů, avšak střet automobilu se stojícím či jedoucím cyklistou může vést k závažnému i smrtícímu poranění cyklisty, ať již přímo nárazem vozidla na cyklistu nebo pádem cyklisty na vozovku, dále obžalovaný uvedeným jednáním způsobil poškození kola v dosud přesně nezjištěné výši i poškození mobilního telefonu Sony Ericsson K 700i, na kterém vznikla škoda ve výši 1.200,- Kč“. Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a jednak jako trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. a uložil mu podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. ve spojení s § 60a odst. 1, 2 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let za současného vyslovení dohledu nad obviněným, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost nahradit poškozeným Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajská pobočka pro hlavní město Praha, se sídlem Praha, Na Perštýně 6, škodu ve výši 7.802,- Kč, a R. J., bytem P., O., škodu za ušlý výdělek ve výši 2.715,- Kč a za 80 bodů bolestného á 120,- Kč, tj. 9.600,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozeného R. J. odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 5 To 279/2009, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Aleše podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že jeho jednáním nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. Tohoto trestného činu se totiž dopustí řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Podle dovolatele se rozhodujícím pro hmotněprávní posouzení věci jeví výklad pojmu dopravní nehoda. Pachatelem činu může být totiž pouze účastník dopravní nehody. Pojem dopravní nehody v trestním zákoně definován není. Předmětný skutek sice vykazuje znaky dopravní nehody v tom smyslu, že při něm došlo ke střetu silničního motorového vozidla a dalšího účastníka silničního provozu, přesto o dopravní nehodu nešlo, a proto jeho jednání nelze podřadit pod ustanovení § 208 tr. zák. Obviněný poté uvedl důvody, které jej k tomuto závěru vedly. Zejména šlo o to, že pojmovými znaky dopravní nehody je (zpravidla, ne vždy) porušení pravidel silničního provozu a nedbalostní následek. Úmysl účastníka dopravní nehody nikdy nesměřuje ke způsobení následku, vztah viníka dopravní nehody ke způsobenému následku je vždy nedbalostní. V tomto případě však ze skutkových zjištění nalézacího soudu (která dovolatel – jak zdůraznil – napadnout nemůže, byť se s nimi neztotožňuje) vyplývá, že způsobil následek úmyslně (jednalo se o úmysl přímý), přičemž jeho úmysl směřoval (podle závěrů soudů obou stupňů) ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného a použil k tomu motorové vozidlo. Dovolatel následně zdůraznil, že § 208 tr. zák. je speciálním ustanovením k § 207 tr. zák. Podle ustálené judikatury (odkázal přitom na „R 16/1986, str. 79, R 52/1981, R 21/1983“) nelze pachatele trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 tr. zák. vedle tohoto trestného činu uznat vinným ještě trestným činem neposkytnutí pomoci podle § 207 tr. zák. Tuto zásadu je nutno v daném případě aplikovat i na ustanovení § 208 tr. zák., které je speciální v tom, že se vztahuje na zranění vzniklé při dopravní nehodě. V projednávaném případě obviněný nemůže mít horší postavení než pachatel stejného trestného činu, který pro svůj útok vůči poškozenému zvolil jiný prostředek a způsob, než najetí motorovým vozidlem. Je-li odsouzen za to, že se pokusil jinému způsobit těžkou újmu na zdraví, nemůže být současně odsouzen za to, že mu neposkytl pomoc, a to v důsledku faktické konzumpce. Obviněný soudu rovněž vytknul, že se nezabýval otázkou naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 208 tr. zák. Podle ustáleného výkladu (odkázal přitom    na „Trestní zákon, komentář, C. H. Beck, 3. vydání, autoři Šámal a spol., str. 982“) nesmí být zranění jen zcela nepatrného rozsahu a přechodného rázu (např. oděrky). Z výpovědi svědkyně M.V. však vyplývá, že cyklista (poškozený) byl odřený na lýtku levé nohy. Pokud by se připustilo, že (obviněný) tuto oděrku viděl, nemohl po subjektivní stránce (s ohledem na shora uvedený výklad) spáchat trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. Dovolatel zdůraznil, že ani odvolací soud nepovažoval předmětný skutek za dopravní nehodu, když svým usnesením ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. Nt 52/2007, rozhodl tak, že příslušným k řízení je Obvodní soud pro Prahu 8, a nikoliv Obvodní soud pro Prahu 2, který by byl s ohledem na ustanovení § 37 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, příslušný, šlo-li by o dopravní nehodu. Upozornil i na to, že obdobný případ řešil Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 4 Tz 27/2002. V závěru svého podání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud „obě napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí“. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že proti právní kvalifikaci poruchovým deliktem, tedy trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., obviněný ve svém podání nic nenamítal, zpochybnil však právní kvalifikaci trestným činem neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. Státní zástupkyně poté, co vymezila zákonné formální podmínky tohoto trestného činu, připomněla, že podle skutkových zjištění soudů obviněný při jízdě osobním automobilem po předchozím konfliktu, vyplývajícím z dopravní situace s poškozeným, posléze do toho úmyslně najel vozidlem a srazil jej na zem, přičemž ihned po nárazu do poškozeného z místa činu odjel a pokračoval v jízdě. Tímto úmyslným jednáním způsobil poškozenému výše popsaná zranění s následnou pracovní neschopností v době přes jeden měsíc, přičemž v důsledku uvedeného mechanismu vzniku zranění, při kterém došlo ke sražení poškozeného automobilem, mohlo dojít