8 Tdo 1534/2011 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1534/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:11. 1. 2012 Spisová značka:8 Tdo 1534/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1534.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subjektivní stránka Ultima ratio Uvedení v omyl Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 5. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1534/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2012 o dovolání obviněného V. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 7 To 364/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 217/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 17 T 217/2010, byl obviněný V. Š. uznán vinným v bodech I., II. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že I. jakožto osoba samostatně výdělečně činná, s místem podnikání V., H., ačkoliv si byl vědom, že vzhledem ke své finanční situaci, dřívějším nesplaceným závazkům, nebude schopen svým dalším závazkům řádně dostát, uzavřel smlouvy o dílo na dodávku výplní stavebních otvorů (plastových oken, dveří a doplňků), kteréžto smlouvy pak nesplnil a ani jejich splnění nemohl v době jednání s níže uvedenými poškozenými reálně podle smluvních podmínek předpokládat, což věděl, když jednotlivé poškozené předem neinformoval o reálné nemožnosti řádně plnit uzavřené smlouvy o dílo, peníze použil pro vlastní blíže nezjištěné účely, a konkrétně uzavřel celkem v devatenácti případech, v rozsudku popsaných pod body 1. až 19., postupně s různými poškozenými smlouvy sjednané poprvé dne 16. 1. 2009 a naposledy dne 1. 2. 2010, v nichž byl stanoven termín dodání díla do doby určené pro zaplacení zálohy, a na základě nichž poté vyinkasoval v hotovosti proti příjmovému dokladu zálohu přesně v jednotlivých případech uvedenou. Celkem tak uvedeným způsobem od různých poškozených vylákal a jako škodu způsobil v částce 820.000,- Kč, II. jako osoba samostatně výdělečně činná, s místem podnikání V., H., ačkoliv si byl vědom, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen svému závazku řádně dostát a ani to neměl v úmyslu, uzavřel dne 16. 6. 2008 v B., okres V. jako nájemce Smlouvu o nájmu s poškozenou Obcí B., se sídlem B., zastoupenou starostou obce Mgr. J. H., s předmětem nájmu budovou v areálu bývalých kasáren v B., a to za účelem provozování skladu zboží a materiálu pro výrobu plastových vrat, oken a dveří, kdy cena nájmu byla sjednána na 11.000,- Kč měsíčně splatných na bankovní účet obce, kdy od počátku neměl v úmyslu toto uhradit, a skutečně ani přes veškeré výzvy – osobní a telefonické – ze strany starosty obce a jeho přísliby, žádné nájemné neuhradil, smlouvu nevypověděl, a za období od 15. 6. 2008 do 28. 2. 2010 dluží částku 225.500,- Kč, která je škodou, jíž způsobil poškozené obci B. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Krajský soud v Brně z podnětu odvolání, které obviněný podal proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, rozsudkem ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 7 To 364/2011, podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově obviněného odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Jinak ponechal uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně beze změny. Obviněný uvedený rozsudek odvolacího soudu prostřednictvím obhájce napadl dovoláním podaným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť v jeho případě nebyly naplněny subjektivní ani objektivní znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný poukázal na to, že již před rokem 2009 dlouhodobě v dané oblasti úspěšně podnikal, pokud nastal v jeho finančním toku výpadek, tento byl způsoben dodavatelem plastových výplní a jinými okolnostmi. Dovolatel však byl schopen při patřičné znalosti ekonomické situace a podnikatelského prostředí v daném sektoru, tento výpadek překonat, a všechny objednávky, u nichž vybral zálohy, řádně splnit. Neměl proto v úmyslu uvádět poškozené v omyl nebo jim zamlčovat podstatné skutečnosti. Obviněný dále namítl, že soud prvního stupně neprovedl důkazy jím navrhované k prokázání jeho tvrzení, a spokojil se pouze s důkazy, které měl v dané situaci již k dispozici, např. s výpovědí svědkyně O. V. Dovolatel (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 547/2010) připustil, že v určité fázi svého podnikání spoléhal na budoucí, ne zcela jistou událost, kterou mělo být poskytnutí nebankovního úvěru ve výši dva miliony korun, nicméně této v budoucnosti nejisté události předcházely objektivní překážky na straně obviněného. Obviněný dále vyloučil, že by jiného uvedl v omyl, neboť o takovém omylu v době, kdy sebe nebo jiného obohacoval, nevěděl. Rovněž nepředstíral okolnosti, jež se neslučují s faktickým stavem věci, ani omylu jiného žádným způsobem nevyužil. Pokud soudy kvalifikovaly jeho jednání jako zločin podvodu, došlo k nesprávnému právnímu posouzení, protože byla kriminalizována běžná obchodní činnost. Podle obviněného též byla uložením a výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody znemožněna možnost nápravy existujícího stavu, když v případě uložení jiného druhu trestu by byl schopen vzniklou škodu uhradit. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak řízení, které mu předcházelo, včetně rozsudku soudu prvního stupně. Ačkoli byl opis dovolání obviněného doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to své případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu do dne konání neveřejného zasedání nezaslalo. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poté posuzoval, zda argumenty obviněného lze podřadit pod jím označený dovolací důvod, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, lze podrobit věcnému posouzení. Za splnění výše uvedených podmínek Nejvyšší soud posuzoval, zda obviněným uplatněné argumenty dopadají na jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž lze dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tj. že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Uvedená dikce svědčí o tom, že z tohoto dovolacího důvodu není možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních, a Nejvyššímu soudu nepřísluší. S odkazem na tato kritéria významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je se zřetelem na obsah podaného dovolání nutné též zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Jak z obsahu podaného dovolání plyne, obviněný v části svých výhrad uplatnil námitky, které s uvedeným dovolacím důvodem, ale ani žádným jiným, ve smyslu § 265b tr. ř., nekorespondují, protože jimi obviněný