8 Tdo 1654/2008 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1654/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2009 Spisová značka:8 Tdo 1654/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1654.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -III.ÚS 2422/09prof. JUDr. Jan Musil, CSc.zastaveno26.7.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1654/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 o dovolání obviněných Ing. F. L., O. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 8 To 143/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 114/2002, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. F. L. a O. M. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. 9 T 114/2002, byl obviněný Ing. F. L. uznán vinným pokračujícím trestným činem zneužití (přesně mělo být „zneužívání“) pravomoci veřejného činitele, dílem dokonaným (v bodě I. 7.) a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., a obviněný O. M. pokračujícím trestným činem zneužití (přesně mělo být „zneužívání“) pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. Za to jim soud podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. za užití § 40 odst. 1 a § 39 odst. 1 tr. zák. uložil tresty odnětí svobody, a to obviněnému Ing. F. L. v trvání dvanácti měsíců a obviněnému O. M. v trvání osmi měsíců, jejichž výkony podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil u každého z nich na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené M. Ch. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti takovému rozhodnutí podali odvolání oba obvinění a okresní státní zástupce v neprospěch obou obviněných. Krajský soud v Plzni o nich rozhodl rozsudkem ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 8 To 143/2008, tak, že v bodě I. na podkladě odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu obviněné uznal vinnými, že: „I. Ing. F. L. jako tehdejší starosta M. Ch. bez souhlasu m. z. v Ch. v rozporu s ustanovením § 36a písm. d) a § 45a) a p) zák. ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, 1. dne 25. 2. 1993 prohlášením ručitele za M. Ch. ve smyslu § 303 obchodního zákoníku zákona č. 513/1991 Sb., ručil majetkem města za závazek F. k. SKP U. Ch. ve výši 1.500.000,-- Kč, který vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi f. k. a I. a. s., P. dne 25. 3. 1993, 2. dne 8. 7. 1993 stejným způsobem ručil majetkem M. Ch. za závazek stejného subjektu ve výši 1.000.000,-- Kč, který vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi F. k. SKP U. Ch. a O. b. p. v Ch. ze dne 8. 7. 1993, 3. dne 14. 7. 1993 stejným způsobem ručil majetkem M. Ch. za závazek stejného subjektu ve výši 13.000.000,-- Kč na krytí rozpočtu F. k. SKP U. Ch. v I. lize kopané na soutěžní rok 1993/1994, 4. dne 27. 7. 1993 stejným způsobem ručil majetkem M. Ch. za závazek stejného subjektu ve výši 1.000.000,-- Kč, který vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi F. k. SKP U. Ch. a ČSAD P., a. s., divize Ch., ze dne 27. 7. 1993, 5. téhož dne 27. 7. 1993 stejným způsobem ručil majetkem M. Ch. za závazek stejného subjektu ve výši 1.000.000,-- Kč, který vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi F. k. SKP U. Ch. a společností S., a. s. Ch. ze dne 27. 7. 1993, 6. v přesně nezjištěné době měsíců července až srpen 1993 ústním prohlášením ručitele ručil majetkem M. Ch. za ústní závazek stejného subjektu ve výši 1.000.000,-- Kč, který vznikl z dohody uzavřené mezi F.k. SKP U. Ch. a ČSAD P., a. s., divize Ch., 7. dne 13. 9. 1993 prohlášením ručitele za M. Ch. ručil majetkem města za závazek stejného subjektu ve výši 2.850.000,-- Kč, který vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi F. k. SKP U. Ch. a O. ú. v Ch. ze dne 13. 9. 1993, který byl následně započten k tíži M. Ch., 8. v přesně nezjištěné době kolem poloviny roku 1994 stejným způsobem ručil majetkem M. Ch. na krytí rozpočtu F. k. SKP U. Ch. ve výši 31.490.000,-- Kč v I. lize kopané na soutěžní rok 1994/1995, 9. dne 23. 8. 1994 opět prohlášením ručitele za M. Ch. ručil majetkem města za závazek stejného subjektu ve výši 500.000,-- Kč, který vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi F. k. SKP U. Ch. a ČSAD P., a. s., divize Ch. ze dne 23. 8. 1994, čímž M. Ch. způsobil škodu a F. k. SKP U. Ch. neoprávněný prospěch ve výši nejméně 2.850.000,-- Kč, O. M. jako tehdejší přednosta O. ú. v Ch. v rozporu s § 28 odst. 5 zák. ČNR č. 567/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, 1. dne 9. 6. 1993 uzavřel s F. k. SKP U. Ch., zastoupeným ředitelem klubu J. K., smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž podkladě O. ú. Ch. poskytl jmenovanému fotbalovému klubu úvěr ve výši 850.000,-- Kč, 2. dne 13. 9. 1993 stejným způsobem a se stejným subjektem uzavřel další smlouvu o úvěru ve výši 2.850.000,-- Kč, která již zahrnovala 850.000,-- Kč poskytnutých dříve a na jejímž podkladě O. ú. Ch. vyplatil jmenovanému fotbalovému klubu částku 2.000.000,-- Kč, a tím způsobil škodu České republice a F. k. SKP U. Ch. neoprávněný prospěch ve výši nejméně 2.850.000,-- Kč“. Takto popsané jednání každého z obviněných soud právně kvalifikoval jako pokračující trestný čin zneužití (opět mělo být správně „zneužívání“) pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a podle § 158 odst. 2 tr. zák. za užití § 40 odst. 1 tr. zák. jim uložil tresty odnětí svobody, a to obviněnému Ing. F. L. v trvání dvaceti měsíců a obviněnému O. M. v trvání jednoho roku, jejichž výkony podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil u každého z nich na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené M. Ch. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V bodě II. odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání oba obvinění (dále též „dovolatelé“), a to Ing. F. L. prostřednictvím obhájce JUDr. L. J. a O. M. prostřednictvím obhájce JUDr. P. B. Obviněný Ing. F. L. v poměrně obsáhlém podání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vznesl v něm výhrady týkající se zejména nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, nenaplnění materiální stránky, jednání ve skutkovém omylu, neprokázání způsobení škody a porušení principu ultima ratio. K námitce, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., obviněný uvedl, že jednal v dobré víře o výkladu mimotrestních norem, přičemž tato jeho dobrá víra nebyla ničím vyvrácena. V projednávané věci měly soudy především řešit otázku, zda jeho jednání bylo vůbec protiprávní; ty se však pojmovým znakem „protiprávnost jednání“ nezabývaly. V této souvislosti poukázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se naplnění formálních a materiálních znaků trestného činu obecně. Dovolatel dále uvedl, že jednal v dobré víře správného výkonu svých povinností vyplývajících z jeho funkce ve stavu právního prostředí značně dotčeného chybějící nebo marginálním způsobem se měnící legislativy v důsledku zániku ČSFR a vzniku České republiky a ve snaze nejlepším možným způsobem prospět rozvoji M. Ch. a regionu Ch. Fakt, že obsahem trestního spisu nejsou jako listinný důkaz usnesení kolektivních orgánů o schválení právních úkonů, jejichž uzavření mu je ve znělce obžaloby kladeno za vinu, nevylučuje, že taková rozhodnutí byla v kolektivních orgánech předepsaným způsobem přijata. Žádný z důkazů nemůže být posuzován jen zcela samostatně, ale vždy také ve spojení s ostatními důkazy. V řízení byl prokázán zájem veřejný i celospolečenský, historická hodnota existence klubu, jednání všech členů kolektivních orgánů města ve prospěch klubu, pouze nebyla zcela prokázána deklarace formálních rozhodnutí kolektivních orgánů. Ve spojení s ostatními prokázanými fakty je prý třeba dospět k závěru, že nedostatek deklarace nevylučuje jejich existenci. Další výhrada obviněného směřovala k nenaplnění materiální stránky shora uvedeného trestného činu s tím, že společenská nebezpečnost protiprávního jednání nesplňuje míru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Navíc podotkl, že jej trestní odpovědnosti zbavuje existence určitého právního vakua, které bylo spja