8 Tdo 184/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 184/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2025 Spisová značka:8 Tdo 184/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.184.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Loupež Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 184/2025-1052 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání obviněného M. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2024, č. j. 5 To 232/2024-982, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 12 Tm 8/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný M. H. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež [týmž rozsudkem byli odsouzeni rovněž tři mladiství], ze dne 5. 6. 2024, č. j. 12 Tm 8/2024-871, uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (bodem 2. výroku rozsudku). Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) a za sbíhající se přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněný zásah do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 13 T 10/2024, který byl obviněnému doručen dne 15. 5. 2024, a nabyl právní moci dne 24. 5. 2024, byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 (dvou) let a 2 (dvou) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 2 (dvou) let a 2 (dvou) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 13 T 10/2024, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O nároku poškozeného na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. [obviněnému byla uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným mladistvým zaplatit škodu trestným činem způsobenou (Týmž rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině spoluobviněných mladistvých, kteří odvolání, tudíž ani dovolání, nepodali)]. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 11. 2024 pod č. j. 5 To 232/2024-982, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. m), g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že soudy obou stupňů jako zásadní důkaz pro prokázání jeho viny chápaly jeho vyjádření k obžalobě podle § 206a tr. ř. a dále jeho vyjádření k jednotlivým důkazům, což podle obviněného nejsou důkazy, případně se jedná o procesně nepoužitelné důkazy. V této souvislosti také poukázal na znění § 82 odst. 2 tr. ř. a na jeho limity s tím, že důkazem může být toliko výpověď obviněného učiněná procesně použitelným způsobem. Obviněný má za to, že procesně použitelný důkaz lze opatřit pouze jeho výslechem, a jakékoliv jiné sdělení směrem k soudu nemůže sloužit jako důkazní prostředek k ustálení skutkového stavu. Rovněž rozporuje odkaz soudu prvního stupně na usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 To 70/2018, s tím, že není přiléhavé. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se soudy nižších stupňů beze zbytku a řádně vypořádaly. Dále poukázala na to, že jednání obviněného je prokazováno především kamerovými záznamy a svědeckými výpověďmi, a správně tak oba soudy uzavřely, že se obviněný na místě činu nacházel a trestné činnosti se dopustil. V této souvislosti také poukázala na jednotlivé svědecké výpovědi a skutkové okolnosti z nich vyplývající s tím, že tedy jednání obviněného bylo provedenými důkazy prokázáno a právní kvalifikace je přiléhavá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně vyjádřila souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. 5. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný svojí replikou, ve které uvedl, že toto je evidentně zavádějící a nepřípadné, proto považuje za nutné je svojí replikou korigovat. Opětovně poukazuje na znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí o jeho vině stojí na použití neprocesního důkazu, když v žádném případě se nejedná o opakování jeho obhajoby a tudíž je nepřípadný odkaz státní zástupkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (nikoli jak uvedeno v replice 2022). II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních