8 Tdo 233/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 233/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 5. 2021 Spisová značka:8 Tdo 233/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.233.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 8. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2614/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 233/2021-4751 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2021 o dovolání obviněného M. S., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 13 To 130/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 109/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 3 T 109/2018, byl obviněný M. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob podnikajících podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. a dále zákaz výkonu povolání a podnikatelské činnosti ve smyslu živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. spočívající v nákupu a prodeji motorových vozidel na dobu pěti let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částky 45 854,59 EUR, zajištěné na jeho účtu č. XY, vedeném u Komerční banky, a. s., a částky 446 655 Kč, zajištěné na jeho účtu č. XY, vedeném u Komerční banky, a. s. Bylo též rozhodnuto o náhradě škody. 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako odvolací soud usnesením ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 13 To 130/2020, odvolání obviněného i státního zástupce podané v neprospěch obviněného, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. 3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku dopustil tím, že v XY, okres Ústí nad Orlicí, ani jinde v období od 17. 6. 2010 do 31. 12. 2014 jako jediný jednatel společnosti R.., IČ: XY, se sídlem XY č. p. XY, XY [dále „společnost R.“], jediný společník této společnosti (od 17. 9. 2009 do 6. 6. 2014) a osoba fakticky řídící tuto společnost (od 17. 9. 2009 do 31. 12. 2014), jejímž předmětem činnosti bylo mimo jiné pořizování motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodej v České republice, ani jako fyzická osoba, uskutečňující ekonomickou činnost, spočívající v pořizování motorových vozidel ze zahraničí a jejich následném prodeji, včetně daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), s cílem nepřiznat DPH z uskutečněného prodeje motorových vozidel vědomě nezavedl prodej ve výroku rozsudku uvedených vozidel do účetnictví ani do daňových přiznání společnosti R., k DPH za jednotlivá zdaňovací období od 2. čtvrtletí roku 2010 do 4. čtvrtletí roku 2014, a nepodal daňová přiznání k DPH ani jako fyzická osoba, přičemž předstíral, že vozidla byla pořízena v zahraničí a následně prodána v České republice jinými fyzickými a právnickými osobami, na které nechal vystavovat zahraniční faktury - daňové doklady, přestože uvedená vozidla ve skutečnosti sám pořídil a prodal, čímž porušil § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v období od 17. 6. 2010 do 31. 12. 2014, a zkrátil tak DPH o částku 1 605 630 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 13 To 130/2020, podal obviněný M. S. prostřednictvím obhájce z důvodů § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti způsobu provedeného dokazování, vadnému hodnocení důkazů a nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, v němž spatřoval porušení pravidel spravedlivého procesu z důvodu tzv. extrémního rozporu. 5. Obviněný za extrémní rozpor považoval způsob hodnocení výpovědi svědků P. a R. T., neboť soud u výpovědi svědka P. T. nebral do úvahy, že byl již za obdobné krácení daní odsouzen, a že v posuzované trestní věci odmítl vypovídat, protože by si mohl přivodit trestní stíhání z důvodu nezdaněných dovozů (viz zvukový záznam hlavního líčení), že prokazatelně falšoval podpisy své manželky na dokladech a v předmětné době se jako dovozce a prodejce vozidel prezentoval na internetu. Soud nereflektoval, že tiskopisy dokladů odpovídaly svědkem v minulosti užívaným tiskopisům, na jejichž základě byl odsouzen, a že podnikání svědka v oboru dovozu a prodeje vozidel potvrdili i svědci M. R., P. B., P. D., J. F. a J. M. Extrémní rozpor spočíval v závěrech ohledně vozidla Octavia (VIN XY), s nímž obviněný neměl nic spolčeného, neboť ho koupil svědek P. T. a svědek L. C. připustil, že „přišel někdo na plnou moc od T.“. U vozidla Suzuki SX4 (VIN XY) doložil kompletní historii a prokázal, že uvedené v účetních sestavách skutečně existovalo, a tudíž mělo být vyřazeno z žalovaného skutku. Výhrady obviněný soustředil i vůči vozidlům spojeným se zesnulým J. D., s poukazem na nový důkaz výpisem z účtu společnosti R., kde je z údaje k 28. 1. 2013 patrno, že J. D., který jediný s účtem disponoval, zadal příkaz k úhradě ve prospěch účtu XY, což je zřejmý důkaz, že J. D. za společnost R. hradil DPH za IV. čtvrtletí roku 2012. Přitom ve výroku o vině je uvedeno několik vozidel zakoupených společností R., která do tohoto období spadají, u nichž soud vyčíslil zkrácenou daň na celkem 193 679 Kč. Důkaz, že společnost R. prostřednictvím J. D. vozidla v zahraničí nakupovala a platila převodem, a finančnímu úřadu odváděla DPH, odvolací soud nepřípustně opomněl, stejně jako důkaz o podnikatelské historii J. D. 6. Porušení zásady vyhledávací obviněný spatřoval v tom, že soud neprováděl ucelené dokazování a nerespektoval, že svědci P. D., J. F. potvrdili zakoupení vozů a plnění daňových povinností. Za důkazy nepodložený obviněný považoval závěr, že uvedené osoby obchody nedanily, protože neměl k dispozici účetnictví společnosti L. ani společnosti R., s. r. o., a dokazováním nebyly objasněny poměry u manželů T., jimž byla daň vyměřena, a T. se proti tomuto rozhodnutí nijak nebránili a podvolili se vymáhacímu procesu, což je další důkaz, že se jednalo o jimi zakoupená a dovezená vozidla. Svědek J. F. nejenže zdanění vozidel potvrdil, ale soudu také své kompletní účetnictví prokazující zdanění doložil. Obviněný měl za to, že soudy mu přičetly krácení daní, aniž by si ověřily, zda daně nebyly osobami uvedenými na dokladech v minulosti odvedeny. Námitky obviněný soustředil i proti domovní prohlídce, při níž byly odňaty věci uvedené pod body 1. až 19., listiny uvedené v úředním záznamu však podle něj nebyly mezi věcmi při této domovní prohlídce odňatými. Obviněný poukázal na tzv. „doktrínu ovoce z otráveného stromu“, jíž měl soud při dokazování brát do úvahy, byť není v našich poměrech přijata. Policejní orgán soupis listin provedl sám, bez jeho účasti či bez účasti nezúčastněné osoby, což i podle soudů byl vadný postup, který však bagatelizovaly. 7. U řady vozidel nedošlo k objasnění všech rozhodných skutečností, a proto při zachování pravidla in dubio pro reo by musela být z obžaloby vyřazena, což by mělo za následek i snížení celkové škody a následnou změnu právní kvalifikace. Obviněný poukazoval na to, že v prostorách dílny si nechávaly doklady i jiné osoby, než on sám (což tyto osoby ostatně potvrdily, jak vyplývá z doplnění jeho odvolání a tam uvedených citací svědeckých výpovědí). Proto mu nepřišlo od počátku zvláštní, že je s cizími doklady nalezenými v dílně konfrontován. V zájmu maximální procesní obrany k vozidlům vyjadřoval, že zrovna ten který konkrétní doklad u něj v dílně bez pochybností byl. K trestnímu stíhání přistupoval od počátku „čelem“, volil opatrnější variantu obhajoby a snažil se pro nalezení dokladů poskytnout vysvětlení, namísto zarytého mlčení. Odmítl argumentaci, že dokumenty by se do spisu nemohly dostat jiným způsobe