8 Tdo 246/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 246/2025-179 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2024, č. j. 7 To 222/2024-159, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 13/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný M. V. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 9. 2024, č. j. 19 T 13/2024–137, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) a sbíhající se trestnou činnost, přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 19 T 138/2023, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2024, byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 19 T 138/2023, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené společnosti bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 9. 2024, č. j. 19 T 13/2024–137, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 11. 2024 pod č. j. 7 To 222/2024-159, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2024, č. j. 7 To 222/2024-159, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V předmětném dovolání poukazuje na to, že soudy nižších stupňů dospěly k závěru o jeho vině pouze na základě skutečnosti, že měl větší množství deodorantů vložit do látkového pytle, nikoli do nákupního košíku, a s tímto pytlem měl pak z prodejny odejít svědek K. L., který kontrolován nebyl, přičemž u něj (obviněného), který kontrolován byl, žádné zboží nalezeno nebylo. Nebyla prokázána žádná domluva mezi obviněným a svědkem K. L., který si na věc ani nepamatoval, a proto jeho jednání nemůže být kvalifikováno jako trestný čin krádeže, když svědek K. L. nebyl ani trestně stíhán. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení a Krajskému soudu v Plzni věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že toto navrhuje odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť soudy nižších stupňů bez důvodných pochybností zjistily skutkový stav, o němž nejsou žádné pochybnosti. Z kamerového záznamu bylo zjištěno, že to byl obviněný, který do látkového pytle naskládal zboží, které pak K. L. pronesl přes pokladny. Ta skutečnost, že zmíněný svědek nebyl postaven před soud, či obviněný označen jako spolupachatel, není vadou, která by ovlivnila rozhodnutí soudů nižších stupňů. 5. V replice obviněný k vyjádření státního zástupce uvedl obdobné skutečnosti jako ve svém dovolání, přičemž dále podotkl, že skutečnost, že obviněný byl v minulosti několikrát soudně trestán, ještě nemůže prokazovat, že by kooperoval se svědkem K. L., když k uvedené skutečnosti žádný důkaz proveden nebyl. Je přesvědčen, že nebyl proveden žádný důkaz, který by jeho vinu prokazoval a tak došlo k svévolné interpretaci výsledků důkazního řízení, což mělo za následek chybné hmotněprávní posouzení, a proto je dovolání důvodné. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 9. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat, jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem [§ 265d odst. 2 tr. ř.]. III. Důvodnost dovolání 10. Nejvyšší soud považuje za potřebné předně uvést, že námitky, které obviněný uplatňuje v tomto mimořádném opravném prostředku, jsou obsahově shodné s arg