8 Tdo 263/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 263/2025-1820 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. 11. 2024, č. j. 55 To 222/2024-1771, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 263/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný L. M. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 3. 2024, č. j. 2 T 263/2021-1667, uznán vinným jednak přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jednak přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 1 výroku rozsudku) a přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku (bod 2 výroku rozsudku). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 151 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou přečiny. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 7 (sedmi) let. O nároku poškozených (pojišťoven) na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. (Týmž rozsudkem byl také odsouzen spoluobviněný R. B., a to pro přečin nadržovaní podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, který dovolání nepodal). 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Přerově podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 7. 11. 2024, č. j. 55 To 222/2024-1771, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že spornou otázkou po celou dobu trestního řízení bylo, zda právě on (obviněný) řídil vozidlo SEAT Alhambra v době dopravní nehody. V této souvislosti poukázal na znalecké posudky s tím, že z přezkumného znaleckého posudku zpracovaného Vysokým učením technickým v Brně, Ústavem soudního inženýrství, mj. vyplynulo, že řidič vozidla při inkriminované dopravní nehodě musel utrpět zranění, a to v důsledku toho, že nebyl připoután a narazil do předního čelního skla, přičemž obviněný v této souvislosti poukazuje na to, že v průběhu trestního řízení byly provedeny další důkazy, které však jakoukoliv přítomnost zranění u něj vylučují. V této souvislosti uvedl, že krátce po nehodě byl dvěma na sobě nezávislými osobami prohlédnut se zaměřením na to, jestli se na jeho těle nacházejí nějaká poranění, přičemž jako důkaz byl proveden i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaný soudním znalcem MUDr. Martinem Dobiášem, Ph.D., který prakticky vyloučil, s ohledem na absenci zranění, že by obviněný mohl být řidičem vozidla, které způsobilo dopravní nehodu. Obviněný má tak za to, že rozhodná skutková zjištění jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, když z nich plyne, že on neutrpěl žádná zranění a nemohl tedy být řidičem předmětného vozidla. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novém projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dovolání obviněného uvedl, že obviněný opakuje svoji obhajobu uplatňovanou již od počátku trestního řízení, přičemž soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutích podrobně a na základě logicky nezpochybnitelných argumentů vysvětlily, proč považují obviněného za řidiče předmětného vozidla. Vzhledem k tomu, že se (stání zástupce) s argumentací soudů nižších stupňů ztotožňuje, tak na ni v podrobnostech odkázal. Státní zástupce dále uvedl, že zásadní slabinou argumentace dovolatele je skutečnost, že pokud setrvává na své verzi událostí, tedy že se v uvedeném vozidle nacházel na místě spolujezdce, tak pokud neutrpěl žádné viditelné zranění jako spolujezdec, nemusel utrpět zranění ani jako řidič. Dále uvedl, že obviněný poukazuje ve vztahu ke způsobeným zraněním na fotografii označenou pod č. 3, přičemž z dané fotografie vyplývá pouze tolik, že obviněný na ní má mírně předkloněnou hlavu zepředu, a nikoliv zezadu a na temeni hlavy a dále v její zadní části má poměrně husté vlasy, tedy od čela výše není možné rozpoznat, zda na pokožce má nějaká drobná zranění. Státní zástupce tak nepovažuje závěry znalce MUDr. M. Dobiáše, Ph.D., i negativní výsledky policejní a zdravotní prohlídky hlavy obviněného za rozporné se skutkovými zjištěními soudů. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně vyjádřil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 8. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základn