8 Tdo 378/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 378/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 5. 2023 Spisová značka:8 Tdo 378/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.378.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Šíření nakažlivé lidské nemoci Dotčené předpisy:§ 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:15. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 378/2023-177 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. O., nar. XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 6 To 291/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 64/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 8. 2022, sp. zn. 2 T 64/2022, byl obviněný J. O. uznán vinným zločinem šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutkem popsaným tak, že s vědomím, že byl dne 30. 11. 2021 pozitivně testován na onemocnění COVID-19, o čemž byl vyrozuměn formou SMS zprávy dne 1. 12. 2021 ve 13.46 h, s níž se přečtením seznámil, a s vědomím infekčnosti prodělávaného onemocnění dne 3. 12. 2021 v XY na ulici XY na ubytovně společnosti P. T., kde ve 2. patře pobýval, neinformoval o svém onemocnění osoby, s nimiž přišel do přímého kontaktu, a to zejména spolubydlícího R. V., nar. XY, správcovou ubytovny I. Š., nar. XY, a uklízečku M. T., nar. XY, bez pozvání a souhlasu J. D., nar. XY, vstoupil na pokoj, ve kterém byl ubytován, dne 3. 12. 2021 kolem 13.00 h po otevření neuzamčených dveří, v době vstupu neměl nasazenou roušku ani respirátor, na výzvu poškozeného ležícího na posteli pokoj odmítal opustit a setrval zde zhruba po dobu deseti minut, během kterých se slovy „zkurvím ti život, mám covid“ zhruba 10x plivnul směrem na poškozeného, kdy jeho sliny zasáhly deku a stolek, a následně z pokoje utekl pryč, přičemž COVID-19 je nemocí uvedenou v příloze č. 1 nařízení vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin (dále „nařízení č. 453/2009 Sb.“), a tohoto jednání se dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného pro území České republiky na dobu 30 dnů od 00.00 h dne 26. 11. 2021 usnesením vlády ČR č. 1065 ze dne 25. 11. 2021 z důvodu ohrožení zdraví lidí v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky. 2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 152 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. 3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 6 To 291/2022, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, a to na základě nově popsaného skutku spočívajícího v tom, že obviněný dne 3. 12. 2021 kolem 13.00 h v XY na ulici XY na ubytovně společnosti P. T., po otevření neuzamčených dveří bez pozvání a souhlasu poškozeného J. D., nar. XY, vstoupil na pokoj č. 213 ve druhém poschodí obývaného poškozeným, odmítal na jeho výzvu pokoj opustit a setrval zde po dobu asi 10 minut s vědomím, že byl dne 30. 11. 2021 pozitivně testován na onemocnění COVID-19 a s vědomím infekčnosti prodělávaného onemocnění, se slovy „zkurvím ti život, mám covid“, zhruba desetkrát plivnul směrem na poškozeného a následně utekl z pokoje pryč. 4. Za tento přečin obviněného odsoudil podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu dvou let. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu 5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání, neboť se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že obviněný činem, jak byl popsán v rozsudku soudu prvního stupně, nenaplnil znaky zločinu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za nesprávné označil úvahy odvolacího soudu, jimiž doložil, že o uvedený zločin nejde, a přiklonil se k úvahám, které na podporu závěru, že obviněný uvedený zločin spáchal, v odůvodnění rozvedl soud prvního stupně. Neztotožnil se zejména s odkazem odvolacího soudu na rozhodnutí publikované pod č. 18/2019 Sb. rozh. tr., protože v posuzovaném případě byla nakažlivou nemocí ohrožena pouze jedna osoba. Srovnání s tímto publikovaným rozhodnutím nepovažoval za vhodné pro skutkové odlišnosti obou porovnávaných věcí. V judikované věci byla pachatelka nositelkou chronické virové hepatitidy typu C, která je nakažlivá a přenosná krví a sexuálním kontaktem, a s poškozeným nitrožilně aplikovala pervitin a uskutečnila s ním několik nechráněných pohlavních styků formou soulože. Rozšíření virové hepatitidy je přitom předurčeno přenosem takové nakažlivé nemoci, tj. krevní cestou buď společným užíváním injekční stříkačky, popřípadě uskutečněním nechráněné soulože. Z povahy tohoto onemocnění a formy jeho přenosu je přitom zřejmé, že zpravidla bude takovým přenosem ohrožena právě jedna osoba, k níž si pachatel takto rizikově počíná, když pachatelka ani poškozený se dále nedopouštěli ohrožujícího jednání vůči dalším osobám. Reálné ohrožení nakažlivým onemocněním hepatitidy typu C se tak týkalo skutečně pouze jediného poškozeného. Jinak tomu však bylo u nemoci COVID-19, kde je forma přenosu diametrálně odlišná, neboť jde o vysoce infekční onemocnění přenášející se na druhou osobou nejen kontaktem s kapénkami, ale i vzduchem či jen kontaktem s infikovaným povrchem. Virus se může šířit až dva dny předtím, než se u infikované osoby projeví příznaky, a i od jedinců, kteří nikdy nepociťují příznaky. Lidé zůstávají infekční po dobu až deseti dnů při středně závažných případech a dva týdny ve vážných případech. K infekci dochází, když jsou lidé dostatečně blízko sebe, a proto je nezbytné dodržovat karanténu. Z těchto důvodů nebylo vhodné se odvolávat na závěr popsaný v rozhodnutí č. 18/2019 Sb. rozh. tr. 6. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil jedinečná rizika přenosu nemoci COVID-19 vyznačující se vysokou infekčností, při níž jsou při úmyslným jednáním nakažené osoby možnosti přenosu nesrovnatelně širší a širší je i možné ohrožení dalších osob. Odvolací soud se však nezabýval odlišnostmi konkrétního charakteru infekčního onemocnění a možnostmi jeho šíření na větší počet ohrožených osob ve věci nyní předkládané oproti věci judikované. Podle dovolatele nezohlednil ani to, že v případě úmyslné snahy obviněného nakazit poškozeného „volněji šiřitelným“ virem, jsou i při cílení takového útoku vůči této jediné osobě fakticky ohroženy osoby další. Poukázal i na to, že předmětný judikát, o nějž se odvolací soud opřel, byl zveřejněn před vydáním nařízení vlády č. 75/2020 Sb., účinným od 13. 3. 2020, kterým byla do přílohy č. 1 nařízení vlády č. 453/2009 Sb. doplněna nakažlivá lidská nemoc COVID-19 (a tomuto nařízení předcházelo i samotné rozhodnutí ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1163/2015), a proto v nich uvedené názory nelze na posuzovaný případ aplikovat. 7. Dovolatel dále zdůraznil, že v nyní předkládané věci si byl obviněný zjevně vědom, že několika plivnutími směrem na poškozeného může dojít k jeho nákaze, což doprovodil i odpovídajícím slovním projevem. Tímto úmyslným jednáním nejen přímo ohrozil nakažením samotného poškozeného J. D., ale zároveň s tím, vzhledem k vysoké nakažlivosti onemocnění COVID-19, zvýšil nebezpečí rozšíření tohoto onemocnění vůči dalším osobám, které by s poškozeným J. D. přišly do styku či se by ocitly v prostoru, kde k jednání obviněného došlo. Pro právní závěry v posuzované věci poukázal i na to, že odvolací soud nebral do úvahy, že byť nakonec nedošlo ke skutečnému nakažení další osoby, ale stále šlo o jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, a bylo možné nezvažovat posouzení jako pokusu zločinu šíření nakažli