8 Tdo 383/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 383/2025-869 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, č. j. 67 Tmo 25/2024-779, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 70 Tm 5/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný V. S. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 6. 2024, č. j. 70 Tm 5/2024-628, uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 32 (třicet dva) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O nároku poškozeného na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 2 tr. ř. a o nároku poškozené zdravotní pojišťovny podle § 228 odst. 1 tr. ř. [obviněným bylo uloženo zaplatit způsobenou škodu společně a nerozdílně]. Týmž rozsudkem byli spolu s obviněným odsouzeni také mladistvý AAAAA (pseudonym) a M. H., kteří však dovolání nepodali. 2. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 6. 2024, č. j. 70 Tm 5/2024-628, napadl obviněný a M. H. odvoláními, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2024, č. j. 67 Tmo 25/2024-779, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedl, že nikoho nenapadl, neobjednával marihuanu a nikomu nevzal žádné věci, přičemž neexistují důkazy, které by něco takového prokazovaly. Soudy se podle dovolatele zaměřily pouze na prokázání jeho viny a nezabývaly se důkazy svědčícími v jeho prospěch. Postupem orgánů činných v trestním řízení tak bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále zdůraznil, že skutek popsaný ve výroku rozsudku se nestal a dovozovaná verze loupeže neodpovídá provedenému dokazování. V této souvislosti zmínil, že výpověď poškozeného R. není věrohodná, neboť tento poškozený v hlavním líčení úmyslně uváděl nepravdu. V případě výpovědi mladistvého AAAAA měla být vzata v úvahu jeho motivace, aby přiznaná vina (tento obviněný prohlásil svoji vinu, kterou soud prvního stupně po kladném stanovisku státního zástupce podle § 206 odst. 4, 6 tr. ř. přijal) byla co nejnižší. Výpovědi poškozeného R. a mladistvého AAAAA jsou podle dovolatele rozporné. V řízení dále navrhoval, aby z mobilního telefonu POCO byly sňaty daktyloskopické stopy, což bylo soudem prvního stupně zamítnuto. K této otázce navrhl, aby byl v rámci odvolacího řízení proveden jako důkaz zvukový záznam hlavního líčení ze dne 13. 6. 2024, čemuž nebylo vyhověno. Obviněný rovněž zdůraznil, že nesouhlasí s hodnocením soudu ve vztahu k otázce společenské škodlivosti předmětného jednání. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, č. j. 67 Tmo 25/2024-779, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 6. 2024, č. j. 70 Tm 5/2024-628, zrušil a zprostil jej obžaloby s tím, že vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta uvedla, že obviněný ve svém dovolání zcela opakuje svoji obhajobu, kterou uplatnil v řízeních před soudy obou stupňů. Podle jejího názoru obviněný v dovolání prosazuje vlastní skutkovou verzi, když uplatněné námitky představují čistou polemiku se závěry soudů nižších stupňů. V této souvislosti zmínila, že soud prvního stupně provedl s ohledem na rozsah i obsah komplexní a bezvadné dokazování. Ve vztahu k výpovědím poškozeného a spoluobviněného mladistvého nalézací soud náležitě vysvětlil, proč se přiklonil k jejich skutkové verzi. Stejně tak postup orgánů činných v trestním řízení, které podle obviněného nerealizovaly vůči poškozenému zákonný postup v duchu zásady oficiality a zásady obžalovací, ale pouze s ním sepsaly úřední záznam o podezření ze spáchání drogové trestné činnosti, nemá podle státní zástupkyně žádný dopad na skutkové závěry soudu prvního stupně v projednávané věci. Ve vztahu k neprovedenému důkaznímu návrhu (daktyloskopické stopy na telefonu – viz shora) soudy vyložily důvody, proč mu nevyhověly. Ve vztahu k námitce dovolatele týkající se společenské škodlivosti daného jednání nelze podle státní zástupkyně dospět k závěru, že by jeho jednání bylo zcela mimořádné, dané skutkové okolnosti atypické a pro danou skutkovou podstatu zákonodárcem nepředpokládané. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II.