8 Tdo 388/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 388/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 5. 2025 Spisová značka:8 Tdo 388/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.388.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení trestního stíhání Předběžné projednání obžaloby Zásada bezprostřednosti Zásada ústnosti Hodnocení důkazů Subjektivní stránka Legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 186 tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. § 217 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 388/2025-100 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné K. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 7 To 283/2024, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 148/2024, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 7 To 283/2024, a usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 1 T 148/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-sever přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 1 T 148/2024, podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. c) a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněné K. K. proto, že skutek, jenž jí byl kladen za vinu, není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Skutek spočíval v tom, že v období od 10. 11. 2023 do 23. 11. 2023 v místě svého bydliště na adrese XY prostřednictvím internetového bankovnictví na základě pokynů od jí blíže neznámé osoby vystupující jako J. B., který jí dříve telefonicky oslovil s nabídkou brigády spočívající v přeposílání finančních prostředků od lidí, kteří neumí nakupovat kryptoměnu, ve prospěch kryptoměnových peněženek, přijímala na své bankovní účty finanční prostředky pocházející z trestné činnosti, které následně na základě pokynů J. B. obratem přeposílala ve prospěch dalších bankovních účtů, přičemž si s ohledem na okolnosti brigády měla být vědoma, že tyto finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti, a takto dne 10. 11. 2023 přijala platbu ve výši 100.000 Kč z bankovního účtu č. XY na svůj bankovní účet č. XY a následně finanční prostředky zaslala ve prospěch dalších bankovních účtů blíže neustanovených osob, dne 23. 11. 2023 přijala platbu ve výši 117.875 Kč z bankovního účtu č. XY na svůj bankovní účet č. XY a následně finanční prostředky zaslala ve prospěch dalších bankovních účtů blíže neustanovených osob, přičemž tyto finanční prostředky byly výnosem z trestné činnosti, spočívající ve vylákání peněz od poškozených pod záminkou výběru zisku z falešných investic, která vykazuje znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a která byla prověřována pod č. j. 303440-109/TČ-2023–070672 u útvaru Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor Opava. 2. Krajský soud v Plzni jako stížnostní soud usnesením ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 7 To 283/2024, stížnost státního zástupce podanou proti uvedenému usnesení okresního soudu jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. II. Z dovolání nejvyššího státního zástupce 3. Proti tomuto usnesení nejvyšší státní zástupce podal z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m), f), g) a h) tr. ř. dovolání, neboť s uvedeným postupem soudů nesouhlasil. Poukázal na to, že oba soudy důvod pro zastavení trestního stíhání spatřovaly v tom, že nebylo dostatečně objasněno podvodné jednání, v němž by mohl být spatřován predikativní trestný čin, a že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku, jenž je obviněné kladen za vinu, což jsou závěry, s nimiž se podle státního zástupce nelze ztotožnit. 4. Podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku vychází z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Opava, č. j. KRPT- 303440/TČ-2023-070672, kterým bylo podle § 159a odst. 5 tr. ř. rozhodnuto o odložení věci, v němž policejní orgán vysvětlil, že důvodem tohoto postupu bylo, že se nepodařilo zjistit osobu pachatele. Měl-li soud pochybnosti, bylo třeba, aby si před postupem podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. předmětné usnesení, resp. kompletní spisový materiál, vyžádal. S tvrzením soudu, že nebyl objasněn znak „obohacení sebe nebo jiného“ rovněž nesouhlasil s ohledem na povahu posuzované trestné činnosti i skutkové okolnosti, za kterých k činu v této věci došlo. Jde o trestné jednání páchané v kyberprostoru, v němž je velmi obtížné až nemožné celý tok peněz zadokumentovat, a právě identita hlavních aktérů a toků jejich peněz je předmětem co možná největšího utajení, k čemuž slouží právě obchody s bitcoiny. Poukázal však na to, že v posuzované věci byl znak obohacení v rámci zdrojové trestné činnosti prokázán, neboť bylo zjištěno, že peníze poškozeného K. Š. odešly na bankovní účet obviněné, která je následně přeposlala ve prospěch jiných účtů, případně vybrala z bankomatu. Majetek tohoto poškozeného se o vylákanou částku zkrátil, zatímco jiné osoby, a to včetně obviněné, která provizi z těchto částek přijala, se na jeho úkor obohatily. Zdrojovým trestným činem byl tedy uvedený přečin podvodu, jenž byl spáchán na poškozeném K. Š., který pod falešnou záminkou zisku z investic do akcií společnosti ČEZ poslal své peníze na účet poškozené. U přečinu podvodu není nutné, aby byla u obohacení prokázána konkrétní výše, když o způsobené škodě nevznikají pochybnosti. Nebylo proto možné souhlasit s tvrzením soudů, že v hrubých rysech neexistuje představa o osobě, která se obohatila. 5. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil ani s názorem soudů ohledně neexistence smlouvy mezi obviněnou a jí neznámými osobami, pro které vykonávala činnost spočívající v přeposílání finančních prostředků, neboť pro výkon určité činnosti na žádost druhé osoby není takové smlouvy vůbec třeba, protože zde nešlo o formální pracovní vztah např. ve smyslu § 34 odst. 2 a § 77 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, podle kterých má pracovní smlouva, jakož i dohoda o provedení práce či dohoda o pracovní činnosti, předepsanou obligatorní písemnou formu. Právě absence smlouvy může být jednou z okolností zvažovaných pro účely zjišťování zavinění u přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti, a to jak v úmyslné, tak nedbalostní formě. 6. Soudy tvrzený nedostatek subjektivní stránky státní zástupce rovněž označil za nesprávný. Jednak poukázal na to, že jej soud učinil toliko na základě výpovědi obviněné K. K. v přípravném řízení, aniž by provedl hlavní líčení a potřebné skutečnosti sám objasnil, a jednak převzal verzi prezentovanou obviněnou v přípravném řízení, která vykazuje rozpory, na něž v obsahu dovolání výslovně poukázal s tím, že je soud nemohl bez konání hlavního líčení odstranit. Zdůraznil proto, že protokol o výslechu obviněné není dostačujícím podkladem pro korektní posouzení všech rozhodných skutečností vážících se k závěru o absenci zavinění. Nelze v této souvislosti podle státního zástupce odhlédnout mimo jiné ani od toho, že sama obviněná zmínila, že muž, jenž ji uvedenou nabídku k přeposílání peněžních prostředků z účtů nabídl, sice vystupoval pod jménem J. B., ale měl ukrajinský nebo bulharský přízvuk. Státní zástupce poukázal i na to, že ze všech zjištění, která dosud v rámci objasňování vyšla najevo, je zjevné, že jediným možným vysvětlením zůstává, že ona neznámá osoba činila takové kroky, aby se sama přímo transakcí neúčastnila, a proto obviněnou instruovala, jak konkrétně postupovat, avšak sama zůstala zcela utajena. Obviněná ke všem těmto skutečnostem projevovala minimálně naprostou lhostejnost. Podle státního zástupce má význam, z jakých skutečností zejména závěr o jejím nedbalostním jednání plyne, když nabídku přijala od neznámých osob, které s ní komunikovaly jen prostřednictvím telefonu, sociálních sítí a vzdáleného přístupu, z čehož lze dovodit, že se vyhýbaly osobnímu kontaktu právě proto, aby nebylo možné zjistit původ