8 Tdo 420/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 420/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 5. 2022 Spisová značka:8 Tdo 420/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.420.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zákonný soudce Dotčené předpisy:§ 41 - § 45 předpisu č. 6/2002 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 420/2022-783 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 5 To 333/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 113/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 27 T 113/2019, byl obviněný L. S. uznán vinným v bodech 1. až 3., 7. až 9. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 10. přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky popsanými v tzv. skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. 2. Za tyto přečiny a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 T 73/2018, byl odsouzen podle § 206 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 T 73/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Bylo též rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných D. Š., nar. XY, a P. K., nar. XY, a o náhradě škody. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 5 To 333/2021, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytýkal, že ve veřejném zasedání konaném dne 17. 9. 2021 bylo složení senátu 5 To jiné, než tomu bylo při veřejném zasedání dne 7. 9. 2021. V této okolnosti obviněný spatřoval změnu, jež nastala bez jakéhokoliv rozhodnutí nebo vysvětlení, což založilo vadu spočívající v tom, že rozhodoval senát, který nebyl náležitě obsazen. 5. K uvedenému nedostatku obviněný poukázal na protokoly o veřejném zasedání, z nichž se podává, že dne 7. 9. 2021 byl senát 5 To složen z předsedy senátu JUDr. Čestmíra Dudy a soudkyň JUDr. Pavly Růžičkové a JUDr. Danuše Teschlerové. Po odročení tohoto veřejného zasedání dne 17. 9. 2021 však vedle předsedy senátu JUDr. Čestmíra Dudy zasedali jako soudci JUDr. Pavla Růžičková a JUDr. Vladislav Topiarz. Obviněný poukázal na to, že i když dne 7. 9. 2021 nebyla věc meritorně projednána, senát v původním složení činil úkony vedoucí k rozhodnutí ve věci, zejména šlo o předběžné posouzení odvolání a vyhodnocení, zda je meritorně přijatelné. Tím není dána výjimka podle § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 6/2002 Sb.“), která by umožnila změnu složení senátu na základě změny rozvrhu práce. Uvedený nedostatek obviněný považoval za porušení zásady zákonného soudce, které představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě, a zdůraznil zásady v tomto směru vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2053/12, s důrazem na zásadu přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce a z toho plynoucí předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu pro účastníky řízení, jak plyne z nálezů Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95, ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 93/99, či ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15. 6. Senát v posuzované věci byl podle obviněného obsazen zcela netransparentním způsobem, když složení senátu se změnilo bez jakéhokoliv vysvětlení, což svědčí o tom, že na Krajském soudě v Ostravě neexistují pravidla pro určení konkrétních soudců, kteří věc projednávají, a je dáno na libovůli předsedy senátu, kterému soudci zařazenému do tohoto oddělení se věc přidělí. Vedoucí soudního oddělení může složení senátu libovolně měnit i v průběhu projednávání věci. Obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, a další) zdůraznil význam rozvrhu práce, který musí obsahovat pravidla pro určení, který soudce bude ve věci rozhodovat, jakož i to, že senát v jiném složení může věc projednat jen v případě důvodné absence soudců a zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly. Rozvrh práce přitom musí stanovovat i pořadí zastupujících soudců (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/03). 7. Podle obviněného odvolací soud v přezkoumávané věci uvedená pravidla nedodržel, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 5 To 333/2021, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání poukázal na to, že výhrady podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. tento důvod obsahově nenaplňují, protože obviněný podle obsahu dovolání zřejmě mínil nenáležité obsazení soudu, o něž jde, když rozhodoval samosoudce místo senátu nebo když byl senát složen z předsedy senátu a z přísedících, ačkoliv měl být složen jen ze soudců nebo naopak. Žádnou takovou vadu však obviněný nenamítal, protože o jeho odvolání rozhodoval senát ve složení odpovídajícím § 31 odst. 2 písm. b) tr. ř. Vytýkaná změna ve složení senátu spočívající v nahrazení soudce jiným zákonnému znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. neodpovídá, nadto by ji ani v případě, že by jej naplňovala, nebylo by možné považovat za důvodnou, protože trestní řád nevylučuje, aby došlo ke změně ve složení senátu v průběhu odvolacího řízení (§ 328 tr. ř., § 219 odst. 3 tr. ř.), a soudům neukládá povinnost změnu složení senátu stranám řízení zdůvodňovat. Obviněný výhrady vymezil pouze obecně, aniž by poukazoval na porušení konkrétního pravidla stanoveného rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě, a jeho tvrzení o netransparentnosti posuzované změny a libovůli řídícího předsedy senátu nejsou ničím podložena. Námitky proto směřují spíše proti kvalitě rozvrhu práce než proti obsazení konkrétního senátu, který vydal napadené rozhodnutí. 9. Ve vyjádření státní zástupce poukázal rovněž na to, že ústavně garantované právo na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) slouží k ochraně proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu, nejde však o procesní prostředek ke zvrácení již vydaného rozhodnutí ex post (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 710/11). Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. 10. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného, jenž na ně do okamžiku konání neveřejného zasedání Nejvyšším soudem nereagoval. III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, a proto je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným, tedy osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Z obsahu spisu dále zjistil, že dovolání bylo podáno včas, protože je obviněný uplatnil ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a u soudu prvního stupně, jenž v této věci rozhodl (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 12. Při splnění těchto základních formálních podmínek