8 Tdo 431/2013 – Nejvyšší soud

8 Tdo 431/2013-46 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. května 2013 o dovolání obviněného P. N., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 13 To 254/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 62/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2010, sp. zn. 2 T 62/2009, byl obviněný P. N. uznán vinným jednak trestným činem útisku podle § 237 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jednak trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 249a odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že jako jediný jednatel společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem O., S., která byla v předmětné době výlučným vlastníkem nemovitosti – obytné budovy v M., rozkládající se na ulici M. (kde je označena) a T. (kde je označena), postavené na parcele, když budova i parcela jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O., na listu vlastnictví, pro katastrální území M., v období nejméně od března 2006 do 18. 8. 2008 nerespektoval platné nájemní smlouvy nájemníků, vyjmenovaných v rozsudku, v bytech uvedeného domu, přičemž se vesměs jednalo o osoby dříve narozené, a v úmyslu zabránit jim v řádném a nerušeném užívání těchto bytů, s cílem dosáhnout zrušení s nimi uzavřených nájemních vztahů a následného vystěhování nájemníků i osob s nimi oprávněně obývajících předmětné byty, navzdory tomu, že uvedení nájemníci řádně hradili nájem i služby spojené s užíváním bytů, způsobil nejprve od března 2006 neodváděním příslušných plateb dodavateli tepla a TUV společnosti Dalkia Ostrava, a. s., odstavení tepla a přerušení dodávky teplé vody, přičemž nezajistil náležité náhradní zdroje tepla a teplé vody, kdy v předmětném období byla dodávka obnovena pouze na několik dnů v prosinci roku 2007, a následně pod záminkou jednorázové nutné opravy blíže nezjištěného dne v březnu 2008 nechal zastavit i přívod studené vody, který však již neobnovil, ač to technický stav rozvodu vody dovoloval, kdy rovněž nezajistil žádný náhradní zdroj vody pro nájemníky, přičemž řádné užívání domu nájemníkům znemožnil i tím, že od konce roku 2006 nezajistil úklid ve společných prostorách domu a od roku 2007 zastavil provoz výtahů v domě, byť tyto byly v době odstavení funkční, když nezajistil ani řádné osvětlení společných prostor, přičemž na uvedené nedostatky byl opakovaně a bezvýsledně nájemníky upozorňován, to vše ačkoliv teplo, TUV i voda byly po celou dobu dodávány do nebytových prostor předmětného domu, pronajímaných ke komerčním účelům, a tímto svým kumulovaným jednáním znemožnil nájemníkům, mezi nimiž byly i osoby značně vysokého věku a špatného zdravotního stavu, řádné užívání bytu, a to i v tak základních oblastech, jako je mytí, praní prádla a dodržování základní hygieny, současně mnohým z nich znemožnil bezpečný pobyt ve společných neosvětlených prostorách a donutil je vyvinout nepřiměřené úsilí, spočívající u starších osob v pravidelné zátěži při vycházení schodů do vyšších pater, což bylo od března 2008 spojeno i s neúměrnou fyzickou zátěží, spočívající v nutnosti donášet do domu veškerou pitnou i užitkovou vodu a tuto poté vynášet i do bytu ve vyšších patrech, přičemž vodu si museli nájemníci opatřovat na vlastní náklady, a dále nájemníky v důsledku odstavení přívodu tepla vystavil extrémně nízkým teplotám v bytech i v době zimních měsíců, kdy běžně dosahovaly výše pouze kolem 10° C, což nájemníky donutilo opatřit si náhradní přímotopy, jejichž provoz také hradili z vlastních prostředků, a dále to způsobilo výskyt plísní na zdech, přičemž nemožnost užívat byty běžným způsobem, psychické úsilí spočívající v překonání dopadu dlouhodobého jednání obviněného, zvýšené náklady nájemníků na zajištění náhradních zdrojů tepla i vody a nemožnost jiného než nákladného a dlouhodobého právního řízení vzniklé situace vedly některé nájemníky, výslovně v rozhodnutí vyjmenované, k tomu, že se v souladu s původním záměrem obviněného odstěhovali z předmětného domu. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i navazujícímu výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 13 To 254/2010, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto. Obviněný podal proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř., a tvrdil, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoliv byly v řízení předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písmenech d) a g) tr. ř., když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítal, že nedostatečná skutková zjištění mají povahu zkrácení práva na spravedlivý proces a že byl zkrácen i v právu na zákonného soudce. V doplnění dovolání posléze uplatnil i dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 412/2011, podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 13 To 254/2010, zrušil a podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyhověl tak dovolání obviněného, když konstatoval porušení práva na spravedlivý proces, jež je zakotveno v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), ke kterému došlo tím, že nebylo respektováno právo obviněného zúčastnit se veřejného zasedání odvolacího soudu dne 5. 10. 2010. Ostatními námitkami se Nejvyšší soud s ohledem na povahu vady, pro kterou bylo napadené usnesení odvolacího soudu zrušeno, věcně nezabýval, když upřesnil, že bude na soudu odvolacím, aby znovu posoudil procesní i hmotně právní podmínky pro rozhodnutí o vině obviněného. Bylo-li dovolání podáno i s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., pak v této části bylo podáno opožděně. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jsa vázán právním názorem Nejvyššího soudu, následně rozhodl rozsudkem ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 13 To 254/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že za trestné činy útisku podle § 237 tr. zák. a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., ohledně nichž zůstal výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně nezměněn, obviněnému P. N. uložil podle § 249a odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na jeden rok. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Pro úplnost je na místě dodat, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 2 T 62/2009, bylo rozhodnuto, že obviněný je s přihlédnutím k čl. IV. odst. 1 písm. b), odst. 3 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 účasten amnestie, kterou se mu promíjí podmíněně odložený trest odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců uložený rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2010, č. j. 2 T 62/2009-825 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 2. 2012, č. j. 13 To 254/2010-1551, s tím, že se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 4. 2013. Ani s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 13 To 254/2010, obviněný nesouhlasil a podal proti němu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), b), d), g) tr. ř. a namítl, že ve věci rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, dále že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a také že rozhodnutí