8 Tdo 446/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 446/2025-371 USNESENÍ Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 4 Tmo 31/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 15 Tm 4/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“), ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 15 Tm 4/2024, byl obviněný mladistvý AAAAA (dále „mladistvý“) uznán vinným proviněními loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil společně s mladistvou BBBBB (pseudonym) (dále „mladistvá“) zkráceně tím, že dne 22. 11. 2023 v době od 18:24 hodin do 18:54 hodin v Ostravě na zastávce MHD poté, co se s V. M. nedohodli na vrácení peněz za mobilní telefon iPhone 6, který si mladistvá od V. M. po předchozí domluvě dne 21. 11. 2023 zakoupila za finanční částku 1.000 Kč, mladistvý za přítomnosti mladistvé BBBBB začal požadovat po V. M. vrácení částky 1.000 Kč, a když s tím nesouhlasila a chtěla, aby to nějak vyřešili, začal na ni křičet a vyhrožovat jí, že ji udeří, že ji zbije, pokud mladistvé peníze nevrátí. Poškozená s tím nesouhlasila, mladistvý jí dále vyhrožoval zabitím, ona ustupovala dovnitř zastávky, až se udeřila do temene hlavy. Mladistvý se po ní oháněl rukou, jako by ji chtěl udeřit, v blízkosti stála mladistvá, čímž jeho jednání zesilovala, řekla jí, že ji to už taky přestává bavit, že by jí nejradši šlápla na krk, a že by jí dobila, čímž oba mladiství V. M. zastrašovali v úmyslu vymoci od ní vrácení částky 1.000 Kč, mladistvý jí znovu vyhrožoval, že ji zabije, v té době byla V. M. natlačena do rohu zastávky, mladistvý říkal, že ví, že ty peníze má u sebe, že jim je má dát, což stále odmítala, mladistvý ji řekl, že nemá problém si peníze sebrat, že jí vezme všechno, a že ji pak zbijí a vezmou si i telefon. Mladistvý V. M. uchopil za pravou ruku, kterou měla v kapse bundy a držela 1.000 Kč, přitlačil ji na stěnu, ruku jí z kapsy vytrhl a z ruky jí 1.000 Kč sebral a předal mladistvé BBBBB, aby je přepočítala. Krabičku, v níž se však telefon nenacházel, strčil V. M. do ruky, a poté oba obvinění mladiství z místa odešli, čímž způsobili poškozené V. M. škodu ve výši 1.000 Kč a drobné poranění hlavy, spočívající v bolesti hlavy v oblasti temene, které si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření. 2. Za tato provinění byl mladistvý odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 31 odst. 1 z. s. m. za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody ve výměře šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 33 odst. 1 z. s. m. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Týmž rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestním opatření mladistvé a o náhradě škody. 3. Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 4 Tmo 31/2024, odvolání obou mladistvých a jejich zákonných zástupců jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání mladistvého 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože odvolací soud nesprávně dospěl k závěru, že soud prvního stupně skutkový stav řádně nezjistil, a žádnému ze soudů se nepodařilo odstranit existující důvodné pochybnosti o tom, jak celá událost proběhla. Soudy důkazy hodnotily tendenčně výlučně v jeho neprospěch, aby mohly dojít k závěru o jeho vině, což odporuje pravidlu in dubio pro reo. 5. Výhrada mladistvého spočívala zejména v tom, že byl uznán vinným pouze na základě výpovědí V. M. a K. I., lékařské zprávy a komunikace mezi poškozenou a mladistvou, které nejsou objektivní, neboť jsou odvozeny od sdělení uváděných poškozenou. Poukázal na vlastní interpretaci skutkového děje, podle níž jako pachatelé na poškozenou nečinili žádný nátlak směrem k vrácení kupní ceny, ani jí nevyhrožovali ani nepoužili násilí nebo jeho pohrůžku. Poškozená se neuhodila hlavou o zeď autobusové zastávky. K vrácení kupní ceny nedošlo způsobem, jak poškozená popisuje. Průběh činu, jak jej uváděli mladiství, nebyl provedeným dokazováním vyvrácen, naopak je podporován jejich výpověďmi, které si nijak neodporují, a je doložen komunikací mladistvé s poškozenou, ve které jí oznámila existenci vad mobilního telefonu a domluvila se s ní na vrácení mobilního telefonu oproti vrácení kupní ceny, což potvrdila svědkyně K. I. S uvedenými námitkami se však soudy nevypořádaly a nijak na ně nereagovaly. 6. Dovoláním mladistvý brojil i proti způsobu, jakým soud prvního stupně hodnotil výpověď poškozené, i proti tomu, jak se s jeho námitkami vypořádal odvolací soud, jenž přesto, že postupy soudu vykazují nedostatky a provedené důkazy jím tvrzenou obhajobu skutečně nevyvrátily, se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil. Za jediný přímý důkaz je možné považovat výpověď poškozené, v níž jsou však podstatné rozpory, které soudy nesprávně hodnotily jako „drobné diskrepance nemající vliv na průběh skutkového děje“, anebo je přičítaly časovému odstupu od popisované události, případně tyto rozpory zcela přehlížely. K. I. byla přítomna jen části popisovaného jednání a o zbytku se dozvěděla zprostředkovaně od poškozené. Vinu nemohou dostatečně prokázat ani lékařská zpráva či protokol o ohledání místa činu, protože mají nulovou relevanci k průběhu události. Naopak výpovědi mladistvých se shodují a částečně s nimi koresponduje i výpověď K. I. Mladistvý zdůraznil, že když soudy veškerá svá zjištění o vině opřely o výpověď poškozené, neměly by v ní být žádné rozpory, tak tomu ovšem v této věci není, protože existují skutečnosti, v nichž se tyto rozpory projevují (např. kdo se první podíval do krabičky od mobilního telefonu a kdo zjistil, že se v ní mobilní telefon nenachází), resp. poškozená podává vědomě dvě odlišné verze, jednu své tetě K. I. a druhou orgánům činným v trestním řízení. Výsledky provedeného dokazování považoval za nesprávné a soudům vytkl, že ačkoli došlo k činu na autobusové zastávce, nesnažil se ztotožnit případné osoby, které kolem mohly procházet. Hodnocení důkazů shledal rovněž vadným a nedostatečným. 7. Mladistvý rovněž poukázal na nesprávné úvahy soudu o záměru, s nímž se jmenované osoby předmětného dne sešly, protože jím nebylo sebrat poškozené uvedenou finanční částku. Účelovým a nelogickým shledal závěr, že mladiství předpokládali, že poškozená má u sebe 1.000 Kč, protože taková skutečnost nebyla důkazy prokázána a jde o spekulaci, jejímž významem je podsunout mladistvým úmysl směřující k odebrání finanční hotovosti pod pohrůžkou násilí. Podle mladistvého se soudy též nezabývaly funkčností předmětného telefonu, a nezkoumaly, v jakém stavu byl telefon prodán, resp. vrácen. 8. Soudy podle mladistvého nesprávně nebraly do úvahy, že šlo o ústní dohodu o zrušení kupní smlouvy mezi poškozenou a mladistvou, podle níž mladistvé částka 1.000 Kč po právu náležela, a proto nemohla být majetkem poškozené. Rozvedl, z jakých důvodů pro závěr o provinění loupeže absentuje kromě úmyslu, který nebyl v posuzované věci vůbec objasněn a prokázán, i znak zmocnit se „cizí věci“, a proto, i kdyby bylo užito pohrůžky násilím (což se nestalo), šlo by o jednání konané ve snaze domoci se vrácení vlastní věci. 9. Z uvedených důvodů mladistvý navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení a veškerá rozhodnutí na něj navazující, pokud v něm měla svůj zákonný podklad, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 10. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření (§ 265h odst. 2 tr. ř.) k obsahu dovolání poukázal na to, že je doslovným opakováním obhajoby mladistvého z předchozích stádií trestního řízení, s níž se oba soudy správně vypořádaly na základě úplného a bezvadného dokazování. Neztotožnil se s žádnými mladistvým uváděnými námitkami, protože o jím uváděné rozpory ve výpovědi poškozené nešlo, svévolně hodnotil důkazy a dospěl k odlišným skutkovým závěrům, než které soudy vlastním hodnocením zjistily a popsaly ve skutkových zjištěních. Na rozdíl od mladistvého shledal, že rozhodnutí jím namítanými vadami zatížena nejsou, a v podrobnostech odkázal na opodstatněné závěry a úvahy soudů obou stupňů rozvedené v přezkoumávaných rozhodnutích, z nichž je zřejmé, že posuzovaly význam klíčové usvědčující výpovědi poškozené V. M. a diametrálně odlišných vyjádření mladistvých a dostatečně na ně reagovaly. Zmínil výpověď K. I., která nejenže podala informace získané zprostředkovaně od poškozené, ale též popsala její stav poté, co se ze setkání s mladistvými vrátila, jenž byl důvodem přivolání rychlé záchranné služby. Vše, co soudy v