8 Tdo 459/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 459/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 6. 2025 Spisová značka:8 Tdo 459/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.459.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Služba v cizích ozbrojených silách Dotčené předpisy:§ 321 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 459/2025-1842 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný F. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, č. j. 11 To 94/2024-1783, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 3/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný F. S. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 4 T 3/2024, uznán vinným zločinem plenění v prostoru válečných operací podle § 414 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 414 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné opatření, a to zabrání věci – 1 ks zásobníku pro útočnou pušku typu CZ805 BREN ráže 5.56x45 NATO pro 30 nábojů. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný a státní zástupce (v neprospěch obviněného do výroku o vině i výroku o trestu) odvolání. Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2025, č. j. 11 To 94/2024-1783, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem služby v cizích ozbrojených silách podle § 321 odst. 1 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem plenění v prostoru válečných operací podle § 414 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) odsoudil obviněného podle § 414 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnném trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo obviněnému také uloženo ochranné opatření, a to zabrání věci – 1 ks zásobníku pro útočnou pušku typu CZ805 BREN ráže 5.56x45 NATO pro 30 nábojů. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 4 T 3/2024, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2025, sp. zn. 11 To 94/2024, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na dílčím nesprávném právním posouzení skutku, přičemž uvedl, že brojí proti právní kvalifikaci jeho jednání jako zločinu služby v cizích ozbrojených silách podle § 321 odst. 1 tr. zákoníku. (Dovolací důvod, jak jej uplatnil obviněný, odpovídá dovolacím důvodům v době účinnosti zákona č. 141/1961 Sb., ve znění změn a doplňků účinného do 31. 12. 2021. Nejvyšší soud tak posuzoval dovolání obviněného podle obsahu, přičemž obviněným uplatněné námitky obsahově primárně odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.) Obviněný vyslovil názor, že odvolací soud měl přihlédnout k politickým prohlášením čelných představitelů státu, kteří slibovali beztrestnost občanů v návaznosti na aboliční oprávnění prezidenta republiky, přičemž podle obviněného nelze takové postoje vrcholných orgánů veřejné moci brát jako formalismus, ale je třeba jím poskytnout právní ochranu. Rovněž je přesvědčen, že v daném případě mělo dojít k uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, tak jak učinil nalézací soud. Obviněný má také za to, že v jeho případě absentuje úmyslné zavinění. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal obě napadená rozhodnutí a shledá-li dovolací námitky správnými, aby dovolání přiléhavým procesním způsobem vyhověl. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení, obsahu dovolání a vyjádření k podřaditelnosti námitek pod uplatněný dovolací důvod uvedl, že v dané věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost jednání obviněného natolik, aby se vymykalo typovým znakům přečinu podle § 321 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti poukázal na to, že obviněný zneužil svého zařazení do tzv. dobrovolnického batalionu a dopustil se rabování, a to na úkor osob zasažených ozbrojeným konfliktem. Státní zástupce má také za to, že byť na počátku konfliktu zaznívaly z úst některých ústavních činitelů úvahy o teoretické možnosti využití institutu abolice, nikdy nepřekročily rámec politických proklamací, ani nebyly následně doprovázeny konkrétními kroky. Podle státního zástupce nelze politická prohlášení považovat za závazná, a nejsou právními akty. Poukázal také na podmínky, za kterých může občan České republiky vstoupit do ozbrojených sil jiného státu, aby následně připustil, že v tehdejším veřejném i mediálním prostoru panovala určitá míra nejasnosti ohledně právního režimu účasti občanů České republiky v ozbrojených silách cizího státu, aby poukázal však také na to, že obviněný byl bývalým příslušníkem Armády České republiky a musel si tak být vědom toho, že výkon služby v zahraniční armádě bez předchozího souhlasu prezidenta republiky je de iure nepřípustný. Státní zástupce pak také poukázal na to, že souhlas prezidenta republiky není toliko formální procedurou, ale jde o kvalifikovaný správní akt, který slouží jako pojistka proti svévolnému, neprověřenému či bezpečnostně rizikovému zapojení občanů do cizích ozbrojených struktur a takové řízení může skončit i neudělením souhlasu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice d