8 Tdo 670/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 670/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 8. 2025 Spisová značka:8 Tdo 670/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.670.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Spravedlivý proces Dotčené předpisy:§ 185a odst. 1,3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 670/2025-429 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 Tmo 41/2024-380, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 4 Tm 3/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný mladistvý AAAAA (dále zpravidla jen „mladistvý“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 4 Tm 3/2024, uznán vinným proviněním znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tento protiprávní čin byl podle 185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 31 odst. 1, § 24 odst. 1 písm. j) a § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.s.m.“), odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku podmíněně odloženému na zkušení dobu v trvání 2 (dvou) roků. O jeho povinnosti k náhradě nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Z podnětu odvolání mladistvého Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 Tmo 41/2024-380, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 4 Tm 3/2024, zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mladistvého uznal vinným proviněním sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea 1, alinea 3, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve spojení s § 6 odst. 1 z.s.m. Za tento protiprávní čin jej odsoudil podle 185a odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 31 odst. 1 a § 24 odst. 1 písm. j) z.s.m. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, za použití ustanovení § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 33 odst. 1 z.s.m. podmíněně odloženému na zkušení dobu v trvání 2 (dvou) roků. O povinnosti mladistvého k náhradě nemajetkové újmy poškozenému bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, podal mladistvý prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci uplatněných námitek provedl poměrně rozsáhlé zhodnocení provedeného dokazování a nastínil vlastní závěry z něj vyplývající. Podle mladistvého se odsuzující výrok zakládá na „pouhé spekulaci nalézacího a odvolacího soudu“, že poškozený by si „nic podobného nevymyslel“. Výrok o vině je přitom podle dovolatele založen pouze na jediném přímém důkazu, kterým je výpověď nezletilého poškozeného, která však doznala v průběhu trestního stíhání „značně rozporuplných podob“, a to co do samotné podstaty (způsobu) ukájení sexuálních potřeb. Dále mladistvý argumentoval tím, že ostatní svědecké výpovědi jsou pouhou reprodukcí toho, co poškozený daným svědkům sdělil. Přitom z výpovědí bývalé učitelky a vychovatelky vyplynulo, že poškozený má sklony ke lžím a fabulacím a nelze a priori vyloučit, že by si nebyl schopen popisované události vymyslet. Provedeným dokazováním tak bylo předestřeno několikero verzí průběhu skutkového děje, které mohly nastat, přičemž soudy se bez dalšího přiklonily k verzi poškozeného, čímž podle dovolatele porušily zásadu in dubio pro reo. Dále uvedl, že poškozený sám sdělil, že poprvé šel na půdu dobrovolně a sám, podruhé již mladistvému nevěřil a ten jej do půdních prostor vynesl tzv. v náručí a současně mu rukou zakrýval ústa. Tímto způsobem je však čin zcela neproveditelný, neboť schody vedoucí do půdních prostor jsou natolik příkré a úzké, že vylučují, aby bylo cca 20-30 kg živé váhy (váha poškozeného) do daného prostoru vyneseno, navíc v situaci, kdy se poškozený pravděpodobně vzpíral. S ohledem na shora uvedené skutečnosti mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 Tmo 41/2024-380, zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten předně uvedl, že mladistvý opakuje v dovolání obhajobu, kterou již uplatnil před soudy obou stupňů, přičemž s těmito námitkami se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně a řádně vypořádaly. Podle státního zástupce směřuje celkový obsah dovolacích námitek k tvrzení, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, přičemž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že dodržení této procesní zásady nemůže být zkoumáno v dovolacím řízení a taková námitka tak nenaplňuje žádný dovolací důvod, a to ani po novelizaci trestního řádu, ke které došlo od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud je však podle státního zástupce oprávněn posoudit, zda porušení zmíněné zásady nezpůsobilo porušení práva mladistvého na spravedlivý proces. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání mladistvého je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda mladistvým vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu,