8 Tdo 77/2026 — Nejvyšší soud

8 Tdo 77/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:8 Tdo 77/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.77.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Uvedení v omyl Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 77/2026-491 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání obviněného S. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. 9. 2025, č. j. 6 To 136/2025-451, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 11/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný S. B. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. 5. 2025, č. j. 13 T 11/2025-406, uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j. 6 To 136/2025-451, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně (dále jen obhájce) proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku nejprve poukázal na porušení práva na spravedlivý proces a uvedl, že svým jednáním nemohl naplnit všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, neboť ze strany poškozené šlo o půjčku a opakovaně jí nabízel úhradu dlužné částky formou splátek. Poukazuje na to, že nikdy se svého závazku vůči poškozené nezříkal, půjčku přijal a mínil ji splácet. V této souvislosti pak uvedl, že nebyl prokázán jeho úmysl poškozenou podvést, a proto měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Rovněž má za to, že se jedná toliko o soukromoprávní spor, neboť poškozenou neuvedl v omyl a ta navíc disponuje i platebním rozkazem. Dále uvedl, že soudy nižších stupňů zcela rezignovaly na individuální posouzení jeho případu, poukazují na jeho již zahlazená odsouzení, ke kterým nemělo být přihlíženo, nezabývaly se jeho aktuálním chováním ani jeho návrhy na řešení nastalé situace, neaplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe, nezvažovaly alternativní tresty, nezabývaly se polehčujícími okolnostmi a nezohlednily novelu trestního zákoníku č. 270/2025 Sb. Závěrem pak obviněný položil Nejvyššímu soudu teoretickou tzv. hmotněprávní otázku, která dle jeho názoru nebyla judikaturně řešena (níže bod 15) a navrhl, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že dovolání obviněného je z velké části vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Ve vztahu k jednotlivým námitkám pak poukázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů a uvedl, že obviněný v době, kdy si půjčoval od poškozené peníze, nedisponoval žádnými prostředky, z nichž by mohl půjčku vracet, byl zatížen exekucemi, a přesto si od poškozené opakovaně v průběhu cca 3 let půjčoval finanční prostředky, z nichž jí nevrátil ani korunu, vrácení dluhu pouze sliboval, oddaloval a vymlouval se, proč tak neučinil. Státní zástupce tak má za to, že plané sliby obviněného, jeho lživé zprávy zasílané poškozené, absence jakýchkoliv materiálních prostředků, z nichž by mohl peníze vracet, svědčí o jeho podvodném úmyslu již v době sjednávání půjček, přičemž poukázal také na to, že obviněný do současné doby svůj dluh ani splácet nezačal. Stran námitek subsidiarity trestní represe uvedl, že jednání obviněného zcela odpovídá typově podobným přečinům, přičemž společenská škodlivost jednání obviněného je zvýšena tím, že se jednání dopustil proti výrazně starší osobě, jejíž důvěry a kamarádství zneužil. Rovněž má za to, že trest odnětí svobody, uložený obviněnému v dolní polovině trestní sazby, není nepřiměřeně přísný, přičemž obviněným uplatněné námitky stran přiměřenosti trestu nelze pod jím vytýkané ani žádné jiné dovolací důvody podřadit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo si