8 Tdo 806/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 806/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:8 Tdo 806/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.806.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku Platební prostředky Úmysl Dotčené předpisy:§ 234 odst. 3 tr. zákoníku § 15 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 806/2018-29 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2018 o dovolání obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 7 To 209/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 113/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. 4 T 113/2015, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného Z. D. 2. Proti označenému rozsudku podal obviněný J. H. odvolání směřující proti výroku o vině i trestu, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 7 To 209/2017, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění popsaných pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný J. H. jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že společně se spoluobviněným Z. D. dne 14. července 2015 v době kolem 15:15 hodin na pobočce České pošty v A., P. n., okres Ch., v úmyslu získat majetkový prospěch ve výši 6 000 Kč a po předchozí vzájemné domluvě předložil obviněný J. H. k vyplacení výplatní šek ev. č. 4965290536, vydaný Československou obchodní bankou, a. s., Poštovní spořitelnou, který obdrželi v provozovně sběrny druhotných surovin majitelky J. J. na adrese A., H., okres Ch., za kovový šrot v celkové hodnotě 148 Kč, který zde téhož dne v době kolem 14:00 hodin odevzdali na občanský průkaz obviněného J. H., a kde po odečtení poplatku 35 Kč obdrželi předmětný výplatní šek na částku 113 Kč vystavený na jméno J. H. a splatný na pobočce kontaktní pošty v A., kdy po převzetí výplatního šeku dopsal obviněný Z. D. před číslici 113 číslici 6, čímž původní částku 113 Kč neoprávněně navýšili na částku 6 113 Kč, a takto pozměněný výplatní šek předložili k výplatě na uvedené pobočce České pošty, kde bylo pracovnicí pošty zjištěno, že se jedná o pozměněný šek, který pracovnice zajistila, a požadovanou finanční hotovost nevyplatila. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 7 To 209/2017, podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a vytkl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Pokud jde o nesprávné právní posouzení skutku, uvedl, že v posuzované věci nebyl správně aplikován § 234 tr. zákoníku. Podle jeho názoru je třeba vycházet ze zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platebním styku“), který v § 3 odst. 3 obsahuje negativní definici platební služby. Platební službou podle písm. c) citovaného ustanovení není mimo jiné vydávání šeků v listinné podobě, poštovních poukazů podle zákona upravujícího poštovní služby a platebních prostředků, které slouží pouze k zaplacení úzce vymezeného okruhu zboží nebo služeb, ani platební transakce jimi prováděná. Podle důvodové zprávy zákona o platebním styku transakce prováděné na základě papírových platebních nástrojů (směnky, šeky, poštovní poukazy) nejsou platební službou. Jestliže tedy v uvedených případech nejde o platební službu, nemohou být ani uvedené papírové nástroje platebním prostředkem, a to nejen ve smyslu zákona o platebním styku, ale i trestního zákoníku. Poukázal na důvodovou zprávu k § 2 odst. 1 písm. d) zákona o platebním styku, podle níž za platební prostředek nelze považovat papírový formulář platebního příkazu, a uzavřel, že za platební prostředek podle trestního zákoníku nelze považovat nástroj, který se vymyká zákonu o platebním styku. Platební prostředky příkladmo uvedené v § 234 odst. 1 tr. zákoníku jsou platebními prostředky ve smyslu zákona o platebním styku a jejich výčet lze rozšířit toliko o ty, jejichž režim pojmově pod tento zákon spadá. 6. Podle mínění dovolatele je dále třeba rozlišovat platební služby podle zákona o platebním styku a poštovní služby podle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poštovních službách“). Charakter a obsah uvedených pojmů je odlišný. Podle § 1 odst. 2 věty třetí zákona o poštovních službách se za poštovní službu považuje i dodání poukázané peněžní částky a podle § 2 písm. b) tohoto zákona se poštovním poukazem rozumí poštovní služba, jejímž účelem je dodání poukázané peněžní částky, přičemž dodáním se podle písm. g) citovaného ustanovení rozumí i výplata poukázané peněžní částky. Je-li tedy soudem předmětný tiskopis posouzen jako poštovní poukaz, je předmětem poštovní, nikoliv platební služby, a není platebním prostředkem, nýbrž papírovým nástrojem k poukázání a dodání peněžní částky příjemci. Podle § 18 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), může provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů poskytovat úplatu za vykoupený nebo odebraný odpad pouze převodem peněžních prostředků prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nebo provozovatele poštovních služeb formou poštovního poukazu. V daném případě se jednalo o poskytnutí úplaty poštovní službou formou obdoby poštovního poukazu. 7. Ne každá výplata finančních prostředků je platební službou provedenou na základě platebního prostředku. Odvolací soud si protiřečí, když na straně jedné hovoří o tom, že dokumenty, které banka vydává, jsou platebními prostředky, a předmětný šek je tedy platebním prostředkem požívajícím ochrany trestního zákoníku, na straně druhé uvádí, že výplatní šek nelze považovat za šek ve smyslu zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového. Pokud byl předmětný poukaz považován soudem prvního stupně za obdobu poštovní poukázky a soudem odvolacím za prostředek k výplatě finanční hotovosti z účtu majitele, lze shrnout, že plnil funkci papírového příkazu k výplatě peněz, a nebyl tudíž platebním prostředkem podle zákona o platebním styku (jeho důvodové zprávy), a tím pádem ani podle trestního zákoníku. 8. Soudy se nezabývaly otázkou, zda se nemohlo jednat o cenný papír podle § 514 a násl. občanského zákoníku. V případě, že by výplatní šek byl cenným papírem, přicházela by v úvahu aplikace ustanovení § 238 tr. zákoníku. Odvolací soud toliko konstatoval, že z definice šeku vyplývá, že šek je cenným papírem. V posuzovaném případě však předmětný papírový instrument není šekem pro absenci obligatorních náležitostí. Pokud by se ukázalo, že výplatní šek je cenným papírem, bylo by nutné posoudit, zda je také cenným papírem řádně vydaným. 9. V souvislosti s namítaným jiným nesprávným hmotněprávním posouzením vytkl nedostatek subjektivní stránky zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Jestliže předmětný tiskopis není platebním prostředkem, nelze při posouzení subjektivní stránky vycházet z jeho