8 Tdo 882/2013 — Nejvyšší soud

8 Tdo 882/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 11. 2014 Spisová značka:8 Tdo 882/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.882.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pletichy v insolvenčním řízení Dotčené předpisy:§ 256b odst. 3 tr. zák. ve znění do 31.12.2009 § 8 odst. 1 tr. zák. ve znění do 31.12.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 1. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.3.2015IV.ÚS 721/15JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto8.4.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 882/2013-43 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2014 o dovolání obviněných 1. JUDr. J. Z., 2. Ing. J. V., a 3. Ing. V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 To 104/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 183/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných JUDr. J. Z., Ing. J. V. a Ing. V. P. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 31. 10. 2008, č. j. 6 T 183/2008 – 450, svým v pořadí prvním rozsudkem ve věci uznal obviněné JUDr. J. Z., Ing. J. V. a Ing. V. P. (dále převážně jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) vinnými, že „v L., na nám. Č. ve dnech 2. 11. 2007 a 5. 12. 2007 v sídle společnosti PROF – konkursní správce v.o.s., IČ 254 36 783, která byla jmenována usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem z 30. 8. 2005, v právní moci 1. 9. 2005, č.j. 45 K 35/2005-109, správcem konkursní podstaty úpadce společnosti Rybenor s.r.o., IČ 25007262, se sídlem Mlékojedy 87, po předchozí domluvě jako statutární orgán společnosti PROF – konkursní správce v.o.s., požádali advokáta JUDr. V. D., který zastupoval úpadcova věřitele společnost Tonsberg Brygge AS, se sídlem 3112 Tonsberg, Traeleborgveinen 15, Norské Království, o poskytnutí částky 150.000,- Norských korun, resp. 500.000,- Kč, za dodatečné uznání pohledávky správcem konkursní podstaty společnosti Tonsberg Brygge AS za úpadcem ve výši 38.767.815,- Kč, kterou předtím v přezkumném jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 26. 5. 2006 správce konkursní podstaty zcela popřel, následně dne 12. 12. 2007 kolem 12,35 hodin obžalovaný JUDr. J. Z. převzal v Ú. n. L., R., v restauraci Š. od JUDr. V. D. částku 500.000,- Kč a předal mu ve dvojím vyhotovení listinu o dodatečném uznání pohledávky ve výši 38.767.815,- Kč podepsanou obžalovaným Ing. V. P. za správce konkursní podstaty společnost PROF – konkursní správce v.o.s.“. Takto popsané jednání všech tří obviněných soud právně kvalifikoval jako trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. a) tr. zák. a uložil jim za to podle § 160 odst. 3 tr. zák. tyto tresty: obviněnému JUDr. J. Z. trest odnětí svobody v trvání tří let, obviněným Ing. J. V. a Ing.V. P. trest odnětí svobody každému v trvání třiceti měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. všechny obviněné zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. každému z obviněných uložil i peněžitý trest ve výši 150.000,- Kč, přičemž pro případ, že by nebyl uložený trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. každému z nich náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obvinění i státní zástupce okresního státního zastupitelství v Liberci. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci o nich rozhodl rozsudkem ze dne 25. 2. 2009, č. j. 31 To 617/2008 – 501, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestech ohledně všech tří obviněných, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že každému z obviněných uložil podle § 160 odst. 3 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jejichž výkony každého z nich zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. každému z obviněných uložil rovněž peněžitý trest ve výměře 150.000,- Kč, přičemž pro případ, že by uložené tresty nebyly vykonány, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. každému z nich náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Současně podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. každému z obviněných uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti insolvenčního správce jako fyzické osoby nebo v rámci činnosti veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti na dobu tří let. Konečně vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Obvinění se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnili a prostřednictvím svých obhájců proti němu podali dovolání, která opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud o nich rozhodl usnesením ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 8 Tdo 708/2009, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 31 To 617/2008, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 6 T 183/2008, současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud svým rozhodnutím nezpochybnil skutková zjištění, která učinily oba soudy nižších stupňů, přisvědčil však právním argumentům dovolatelů, když mimo jiné uvedl, že: »Pouhým porovnáním skutkových podstat trestných činů přijímání úplatku podle § 160 tr. zák. a pletich při řízení konkursním a vyrovnacím podle § 256b odst. 3 tr. zák. je … zřejmé, že zatímco ustanovení § 160 tr. zák. vymezuje značně široký okruh jednání souvisejících s obstaráváním věcí obecného zájmu, základní skutková podstata trestného činu pletich při řízení konkursním a vyrovnacím podle § 256b odst. 3 tr. zák. vymezuje z tohoto širokého okruhu jednání úzký (specifický, resp. speciální) okruh jednání, která by při neexistenci ustanovení § 256b odst. 3 tr. zák. bylo možno podřadit právě pod § 160 tr. zák. Z těchto důvodů Nejvyšší soud nemohl bezezbytku přisvědčit státnímu zástupci v jeho názoru, že „…srovnáním obsahu tzv. skutkové věty se zákonnými znaky trestných činů podle § 160 odst. 2 tr. zák. a § 256b odst. 3 tr. zák. lze dospět k závěru, že jednání obviněných naplňovalo znaky obou skutkových podstat …“. Je-li ustanovení § 256b tr. zák. speciálním ustanovením k § 160 tr. zák., pak takový vztah mezi nimi brání závěru o možnosti jejich spáchání v rámci jednočinného souběhu. Jinými slovy při souběhu speciální a obecné právní kvalifikace má jednak přednost prvně uvedená, jednak jednočinný souběh je vyloučen. Uvedené závěry lze formulovat i tak, že v řízení konkursním a vyrovnacím (nyní v insolvenčním řízení) nejde o obstarávání věcí obecného zájmu, ale o uplatňování soukromoprávních nároků. Především z tohoto důvodu na jednání podle § 256b tr. zák. nedopadají ustanovení § 160 tr. zák. a § 163 tr. zák. o trestných činech úplatkářství. Jednočinný souběh trestných činů podle § 160 tr. zák. až § 162 tr. zák. s trestným činem pletich při řízení konkursním a vyrovnacím podle § 256b tr. zák. je vzhledem k tomu vyloučen. ,,To platí i ve vztahu ke správci konkursní podstaty, který sice vykonává svou činnost ve veřejném zájmu, ale dopadá na něj speciální ustanovení § 256b odst. 3 tr. zák., jež bylo nutno do trestního zákona zavést právě proto, že správce konkursní podstaty není možno postihovat podle ustanovení § 160 tr. zák. až § 163 tr. zák. Správce konkursní podstaty totiž nelze považovat ani za veřejného činitele, protože nejde o voleného funkcionáře nebo jiného odpovědného pracovníka orgánu státní správy, samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu ani o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru (srov. § 89 odst. 9 tr. zák.). Správci konkursní podstaty jsou sice ustanovováni soudem, který vede řízení o konkursu, a s tímto soudem spolupracují, ale v zásadě jde o soukromé osoby, které nejsou zaměstnanci soudu (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1571 a násl.).« S tímto názorem se ztotožnilo trestní kolegium Nejvyššího soudu, které jej schválilo k publikaci (srov. č. 40/2010 Sb. rozh. trest.) s těmito právními větami: I. Skutková podstata trestného činu pletich při řízení konkursním a vyrovnacím podle § 256b odst. 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 1