8 Tdo 887/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 887/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 9. 2021 Spisová značka:8 Tdo 887/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.887.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pohrdání soudem Dotčené předpisy:§ 336 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 887/2021-296 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání obviněného T. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 3 To 43/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 52/2020, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 3 To 43/2021, zrušuje. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 5 T 52/2020, byl obviněný T. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem pohrdání soudem podle § 336 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle § 336 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání do výroků o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 3 To 43/2021, byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu podaného odvolání zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 336 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 3. Podle skutkové věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se obviněný přečinu pohrdání soudem podle § 336 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 7. 2. 2019 v době od 13:40 hodin do 13:58 hodin, v soudní síni č. 6 budovy Okresního soudu ve Frýdku-Místku, na ul. Na Poříčí 3206, po vyhlášení usnesení pod sp. zn. 2 T 188/2016 pronesl vůči samosoudci Okresního soudu ve Frýdku-Místku Mgr. Jaroslavu Rakošanovi opakovaně: „Právě jste mě zabil a moji matku taky. Jednou z výkonu trestu vylezu a bude problém.“ a po poučení samosoudce, že se vystavuje nebezpečí trestního stíhání, uvedl: „Vy jste mě nabádal k sebevraždě.“, a k dotazu soudu, jakým způsobem byl k sebevraždě nabádán, uvedl: „Víte sám, to je jedno“, kdy tyto výroky pronesl za přítomnosti eskorty Vězeňské služby České republiky a protokolující úřednice Okresního soudu ve Frýdku-Místku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 3 To 43/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v textu dovolání pod bodem 2. zjevně nesprávně označen písmenem b)]. 5. Podle obviněného nebyla naplněna skutková podstata přečinu pohrdání soudem podle § 336 písm. b) tr. zákoníku, neboť ke spáchání uvedeného přečinu urážlivým či znevažujícím chováním musí dojít opakovaně a při jednání. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 7. 2. 2019 vyplývá, že se měl tohoto jednání dopustit po vyhlášení usnesení, stručném odůvodnění a poučení o opravných prostředcích, na které sdělil, že podává stížnost. Až následně, po ukončení veřejného zasedání, tedy i samotného jednání, měl jednat tak, jak je popisováno v rozsudcích. Objektem trestného činu pohrdání soudem je ochrana nezávislosti, nestrannosti, vážnosti soudu a rovněž i zájem na urychleném projednávání věci bez zbytečných průtahů, přičemž dovolatel nijak neztěžoval pokračování v normálním průběhu jednání, svým výrokem po jednání nemohl ovlivnit nezávislost, nestrannost či vážnost soudu, jednání proběhlo řádně a bez zbytečných průtahů. 6. Dále namítl, že v době, kdy se měl jednání dopustit, nebyl příčetný, a že soudy tedy nesprávně aplikovaly § 26 tr. zákoníku. Z propouštěcí zprávy C.-C. T., Psychiatrie 1, ze dne 29. 8. 2017 vyplynulo, že trpí smíšenou a jinou poruchou osobnosti a akutní stresovou reakcí se slovní a brachiální agresivitou. Užíval léky (antidepresivum a antiepileptikum), které před soudním jednáním nedostal, čemuž soudy neuvěřily a shodně zamítly doplnění dokazování originálem lékové karty a výslechem svědkyně R. S., která zajišťovala výdej a přípravu jednodenních dávek ordinovaných léčiv. Obviněný namítl, že k jeho osobě nebyl vypracován nový znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a že soud vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného dne 26. 2. 2018 MUDr. Petrem Augustýnem v jiné trestní věci. Tento znalecký posudek (podle něhož sice trpí těžkou poruchou osobnosti s rysy emočně nestabilními, impulzivními, skrytě paranoidními a sníženou frustrační tolerancí, avšak své trestní odpovědnosti si je vědom, kdy jeho rozpoznávací schopnosti nejsou vlivem uvedené poruchy sníženy) byl v době rozhodování soudu dva a půl roku starý, přičemž v průběhu let mohlo dojít ke změně jeho psychického stavu. Uzavřel, že jeho duševní porucha způsobila nemožnost rozpoznat protiprávnost jeho jednání a ovládnout je. Vyhlašování rozhodnutí, jehož předmětem byl výrok o výkonu trestu odnětí svobody, přináší obrovskou zátěž na psychiku i zdravého člověka, přičemž vzhledem k tomu, že trpí akutní stresovou reakcí se slovní a brachiální agresivitou, nelze se jeho případné vyhrocené a neadekvátní reakci divit s ohledem na jeho duševní poruchu a absentující medikaci. Napadený rozsudek je proto nesprávný a nezákonný, když soudy neučinily na základě provedených důkazů správné závěry a některé navržené důkazy bez odůvodnění neprovedly. 7. Obviněný měl rovněž za to, že s přihlédnutím k menší závažnosti činu a s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a trestní odpovědnosti jako prostředku ultima ratio mohlo být jeho jednání posouzeno jako pořádkový delikt. 8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 3 To 43/2021, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 5 T 52/2020, zrušil a Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání vyjádřil přesvědčení, že v části, v níž dovolatel namítá svoji nepříčetnost v době činu, uplatněné námitky dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají, neboť primárně nesměřují proti nesprávné aplikaci hmotněprávního ustanovení § 26 tr. zákoníku. Dovolatel fakticky vytýká nedostatečný rozsah dokazování provedeného ke zjištění jeho duševního stavu, neboť nebyl zpracován nový znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a že nebyly prováděny další důkazy k ověření, zda mu v den konání veřejného zasedání byly vydány jím užívané léky. Odvolací soud však v bodě 14. odůvodnění jeho rozhodnutí poměrně obsáhle vyložil, proč dovolatelem požadované další dokazování považoval za nadbytečné a proč v tomto směru považoval za dostatečná zjištění učiněná znalcem v jiné trestní věci téhož obviněného. Důkazní řízení tedy netrpí vadou opomenutých důkazů. 10. Pokud jde o relevantní hmotněprávní výtku týkající se absence objektivní stránky přečinu pohrdání soudem podle § 336 písm. b) tr. zákoníku, podle státního zástupce je relevantní námitkou, že obviněný inkriminované výroky pronášel až po skončení veřejného zasedání. Ustanovení § 336 písm. b) tr. zákoníku přitom hovoří o jednání spáchaném při jednání soudu (obsah protokolu ovšem není zcela jednoznačný, když z něho vyplývá, že „odsouzený zvyšuje hlas“ již po vyhlášení usnesení; není ale uvedeno, o jaké konkrétní slovní projevy se mělo jednat). Trestní řád neobsahuje výslovné ustanovení určující, kterým momentem se veřejné zasedání považuje za skončené (takovéto výslovné ustanovení neobsahuje ani úprava průběhu hlavního líčení, která se jinak v rozsahu uvedeném v § 238 tr. ř. na průběh veřejného zasedání přiměřeně užije). Momentem vyhlášení rozhodnutí a vyjádření procesních stran k opravnému prostředku je sice obsah veřejného zasedání vyčerpán a provádění dalších úkonů již nepřichází v úvahu, avšak podle n