8 Tdo 896/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 896/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 8. 2009 Spisová značka:8 Tdo 896/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.896.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 896/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2009 o dovolání obviněného K. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 11 To 181/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 157/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. V. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 1 T 157/2006, byl obviněný K. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. v souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil tak, že v období od 30. 4. 2004 do 31. 5. 2004, v době, kdy prováděl topenářské a vodoinstalační práce jako „firma V. – V. T.“ v H. K., ve středisku R.+F., s. r. o., (dříve S., s. r. o.), (dále jen „společnost R.+F.“), postupně celkem v sedmi případech na základě živnostenského oprávnění ze dne 10. 2. 1993, s předmětem podnikání - vodoinstalatérství včetně topenářství, odebral topenářský a vodoinstalační materiál v celkové hodnotě 921.791,- Kč v úmyslu odebrané zboží neuhradit, přičemž v sedmi (ve výroku o vině konkrétně popsaných) případech uvedený materiál ve lhůtách splatnosti ani později neuhradil, čímž společnosti R.+F., způsobil škodu v celkové výši 921.791,- Kč, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. 1 T 8/97, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl uznán vinným mj. i trestným činem podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák., a byl odsouzen vedle souhrnného trestu odnětí svobody v trvání osm let se zařazením do věznice s dozorem též k trestu zákazu činnosti podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. spočívajícím mj. i v zákazu soukromopodnikatelské činnosti v oboru: koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej zboží s předmětem podnikání vodoinstalatérství včetně topenářství, a to na dobu šesti let, když z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osm let nepodmíněně byl usnesením Okresního soudu Opava ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. Pp 210/2002, podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 250 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž byla obviněnému uložena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. uhradit poškozené společnosti R.+F. škodu v částce 516.791,- Kč. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 11 To 181/2008, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání, jež proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a Okresní státní zástupce v Hradci Králové. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. V. dovolání z důvodů vyjádřených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť odvolací soud jeho odvolání zamítl, i když byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K němu obviněný uvedl, že skutek, jak je v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně popsán, nenaplňuje, s přihlédnutím k provedeným důkazům skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. po subjektivní stránce, a skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. jak po stránce subjektivní, tak ani po stránce objektivní. Obviněný namítl, že nalézací soud neprovedl za účelem zjištění skutkového stavu věci ohledně trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., všechny důkazy tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Především obviněný vytkl neprovedení výslechů svědků P. K., J. G., Ing. J. M. a O. R., kteří mohli potvrdit jeho obhajobu, že v době odebírání topenářského a vodoinstalačního materiálu od poškozené obchodní společnosti byl přesvědčen, že jeho cenu řádně uhradí s ohledem na další zakázky, které měl rozpracované nebo přislíbené. Řízení tedy podle obviněného zůstalo neúplné a skutkové okolnosti uvedené ve výroku rozsudku soudu I. stupně nemají oporu v provedených důkazech. Obviněný má dále zato, že byla opomenuta celá řada dalších důkazů, z čehož dovodil porušení práva na spravedlivý proces. Ve vztahu k trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., nejsou podle obviněného znaky tohoto trestného činu v popisu skutku odsuzujícího výroku odpovídajícím způsobem vyjádřeny, což platí především o úmyslu, jakož i ohledně specifikace činnosti, kterou měl provádět, a která mu byla zakázána. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 11 To 181/2008, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 1 T 157/2006, zrušil a Okresnímu soudu v Hradci Králové bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný navrhl, aby před rozhodnutím o tomto dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon dovoláním napadených usnesení. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že všechny uvedené námitky, jež v dovolání obviněný uplatnil ve vztahu k trestnému činu podvodu, byly obsaženy i v jeho odvolání, a Krajský soud v Hradci Králové se jimi ve svém rozhodnutí zabýval. Rozvedl své závěry v odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož je patrné, že se oba soudy subjektivní stránkou trestného činu podvodu ve smyslu § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. i § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. zabývaly a její naplnění dovodily z konkrétně zjištěných okolností, z nichž je naprosto nepochybné, že ačkoli obviněný musel vědět, jaká činnost je mu zakázána, přesto se rozhodl po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tj. v době výkonu trestu zákazu činnosti, podnikat v jemu zakázaném oboru. Nevrátil originál živnostenského listu, a za účelem svého podnikání si zřídil účet u Č., a. s., odebíral zboží od společnosti B., s. r. o., a poté, co mu bylo umožněné hradit zboží fakturami se splatností 30 dnů, za poměrně krátkou dobu nebyl schopen faktury za odebraný materiál uhradit. Když jeho závazky po lhůtě splatnosti vůči společnosti B., s. r. o., dosáhly cca 309.000,- Kč, rozhodl se situaci vyřešit na úkor společnosti S., s. r. o., u níž nejprve uskutečnil tři menší odběry zboží, které zaplatil v hotovosti, aby poté neměl problémy s odebráním dalšího materiálu na fakturu. Během jednoho dalšího měsíce pak odebral od společnosti S., s. r. o., materiál v hodnotě téměř jednoho milionu korun, ten však nezaplatil a naopak zbožím uhradil své pohledávky vůči společnosti B., s. r. o. Tvrzení obviněného, že zaplacení pohledávek chtěl provést až ze své další podnikatelské činnosti, nemá žádný reálný základ v provedených důkazech, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, posuzoval dovolací soud otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacíh