8 Tdo 914/2004 — Nejvyšší soud

8 Tdo 914/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2004 Spisová značka:8 Tdo 914/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.914.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 914/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2004 o dovolání podaném obviněným J. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 10 To 543/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 628/2001, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 10 To 543/2003, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 2 T 628/2001. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 2 T 628/2001, byl obviněný J. R. uznán vinným, že dne 2. 3. 1999 ve V., okres T., jako jednatel organizace E., spol. s r. o. se sídlem v D. B., okres T., uzavřel kupní smlouvu o prodeji nemovitostí, domu čp. 196 se st. p. č. 193 o výměře 2008 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt, domu D. B. čp. 198 se st. p. č. 204 o výměře 230 m2, zastavěná plocha, zemědělská hospodářská budova, pozemku p. č. 200/1 o výměře 706 m2, ostatní plocha, manipulační plochy, pozemku p. č. 201/1 o výměře 75 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, pozemku p. č. 201/2 o výměře 1222 m2, zahrada, pozemku p. č. 202 o výměře 87 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, kdy uvedené nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v T. na listu vlastnictví pro obec a katastrální území D. B., s kupujícím J. B., za kupní cenu 1.750.000,- Kč, uvedenou finanční částku nezavedl do účetnictví společnosti, přičemž dopisem ze dne 7. 9. 1999 odeslaným 6. 1. 2000 společníkům organizace E., spol. s r. o. sdělil, že částku 1.750.000,- Kč jednostranně započítává proti pohledávce za svoji osobu (oproti podané obžalobě soud prvního stupně nezahrnul do tzv. skutkové věty svého rozhodnutí, že obviněný kupní cenu od kupujícího převzal při podpisu smlouvy dne 2. 3. 1999 … a použil ji pro svoji vlastní potřebu). Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a uložil mu za to podle § 255 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost E., spol. s r. o. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Hradci Králové ve veřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2004, sp. zn. 10 To 543/2003, a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl. Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. R. dne 26. 3. 2004, jeho obhájci JUDr. M. P. dne 24. 3. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Trutnově dne 23. 3. 2004. Dne 18. 5. 2004 podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu v Trutnově dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávnost právního posouzení skutku přitom spatřoval v tom, že skutek, kterým byl uznán vinným, tak jak je popsán ve výrokové části odsuzujícího rozhodnutí, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák. V podrobnostech obviněný rozvedl, že popis skutku neumožňuje učinit závěr o tom, čím naplnil objektivní stránku skutkové podstaty předmětného trestného činu a znak protiprávnosti, tj. čím porušil zákonem mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, jakou konkrétní povinnost porušil a jaký je pramen této právní povinnosti. Namítl, že na straně šest rozsudku soudu prvního stupně uvedené konstatování o tom, že porušil podle zákona mu uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat majetek E., spol. s r. o., je příliš obecné a nepřezkoumatelné; jestliže pak na straně sedmé téhož rozhodnutí stojí, že porušil ustanovení článku VIII. písm. b) společenské smlouvy ze dne 20. 10. 1992 a postupoval v rozporu s ustanovením § 66 odst. 2 obch. zák., ani z tohoto nelze zjistit, kterou konkrétní povinnost porušil, a navíc se jedná o nepřípadný odkaz, neboť prvé z citovaných ustanovení stanoví, že valná hromada rozhoduje o schvalování stanov a jejich změn, a druhé, že vztah mezi společností a osobou vykonávající funkci statutárního orgánu při zařizování záležitostí společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. V této souvislosti dovolatel vytkl soudu druhého stupně, že ačkoliv na uvedené skutečnosti poukázal již ve svém řádném opravném prostředku, odvolací soud se jimi nezabýval; proto i jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dále namítl, že z výrokové části a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně mělo být zřejmé, z čeho vyplývala jeho povinnost vést účetnictví, jak konkrétně jej měl vést, resp. zda taková povinnost nebyla splněna zasláním dopisu o započtení, a to zejména za situace, kdy společnost měla vlastní účetní. Obviněný zdůraznil, že v dané věci je třeba zabývat se i tím, zda svým jednáním spočívajícím v uzavření kupní smlouvy, nezavedení kupní ceny do účetnictví a provedení zápočtu způsobil společnosti úmyslně škodu; uvedl, že v tomto směru nebyly provedeny všechny potřebné důkazy a učiněna skutková zjištění, a tvrdil jednak, že kupní cena byla cenou tržní, když v této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 97/2000, a dále, že v důsledku započtení se snížila pasiva společnosti o jeho pohledávku ve výši kupní ceny a společnost tudíž obdržela ekvivalentní protihodnotu za prodaný majetek. V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Jak vyplývá z referátu založeného na č. l. 508 spisu, předsedkyně senátu soudu prvního stupně zaslala v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, kam bylo doručeno dne 24. 5. 2004. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém podrobném vyjádření ze dne 20. 7. 2004 nejprve zrekapituloval dosavadní genezi věci a obsah dovolání obviněného. Konstatoval, že jeho námitky spočívající v tvrzení, že z popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, jakým způsobem naplnil znaky objektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák., a že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů není zřejmé, že by úmyslně způsobil poškozené společnosti škodu, neboť tato obdržela ekvivalentní protihodnotu za prodaný majetek, když se její pasiva snížila o jeho pohledávku, jsou výhradami proti právnímu posouzení skutku ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K posledně zmíněné námitce státní zástupce uvedl, že je zjevně neopodstatněná; odkázal přitom na § 108 odst. 2 obch. zák., podle něhož jsou vzájemně nezapočitatelné nárok společnosti na zaplacení nesplacené části vkladu společníka a jakýkoli nárok společníka vůči společnosti s výjimkou plnění za společnost poskytnutého z důvodu ručení podle § 106 obch. zák. Pokud jde o prvně citovanou výhradu obviněného k objektivní stránce daného trestného činu, státní zástupce dospěl k závěru, že je opodstatněná. Poukázal na to, že ačkoliv soud prvního stupně konstatoval, že obviněný porušil zákonem uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a skutková podstata předmětného trestného činu je pak skutkovou podstatou s tzv. blanketní dispozicí, v tzv. skutkové větě jmenovaný soud vůbec neuvedl, podle kterého zákona byla obviněnému taková povinnost uložena, a ani nezmínil žádn