8 Tdo 979/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 979/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2019 Spisová značka:8 Tdo 979/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.979.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Subjektivní stránka Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 15 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:2. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 979/2019-768 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2019 o dovolání obviněného K. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 To 50/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 15/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. P. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 2 T 15/2018, byl obviněný K. P. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod IČO: XY a pod názvem V., s místem podnikání XY ve dnech 6. 4. 2016, 17. 5. 2016 a 27. 5. 2016 ve XY, okres Kolín, v úmyslu vylákat peníze uzavřel s poškozenou společností V. R. a spol. Strojírna Velim, v. o. s., IČO: 00508331 (dále jen „společnost R.“), "Smlouvy o dílo" na zhotovení dílů pro tři XY skleníky, z nichž u první smlouvy byla stanovena cena zhotovení díla ve výši 211 750 Kč, u druhé 171 215 Kč a u třetí 257 730 Kč, přičemž objednané a dodané dílo bylo zhotovitelem vyfakturováno fakturami č. 6046 splatnou dne 25. 5. 2016, č. 6064 splatnou dne 27. 6. 2016 a č. 6073 splatnou dne 31. 7. 2016, z fakturovaných částek byla uhrazena pouze záloha ve výši 55 000 Kč dne 12. 4. 2016 a 50 000 Kč dne 23. 6. 2016, na zbývající částky ani v následující době na základě dohody o úhradě dluhu se splátkovým kalendářem do 31. 12. 2016 neuhradil ničeho, kdy poškozené zamlčel svou dlouhodobou platební neschopnost a nepříznivou finanční situaci a probíhající exekuční řízení, neměl v úmyslu v době sjednání smlouvy provedené dílo uhradit, a toto neuhradil, ač sám dostal od odběratelů dílo v plné výši uhrazeno, čímž způsobil škodu poškozené společnosti R. ve výši 535 695 Kč. 2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil uhradit škodu, která trestným činem byla způsobena. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 To 50/2019, odvolání obviněného podaném proti shora citovanému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu, jímž byl uznán vinným, neboť jeho záměrem nebylo se na úkor poškozené společnosti obohatit. Poukázal na to, že ačkoliv byl mezi ním a poškozenou společností předem dohodnut obsah smluv, včetně výše ceny díla a kdy verbální dohoda byla dokumentována e-mailovou korespondencí, byly mu k popisu předloženy smlouvy s navýšenou cenou. V tomto jednání spatřoval nekorektnost ze strany poškozené společnosti, a sám se považoval za její oběť, neboť navýšením dříve dohodnuté ceny byla zvýšena i vzniklá škoda, a to i přesto, že tyto smlouvy podepsal, aniž by si je přečetl. 5. Obviněný se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že podkladem zakázky je písemná smlouva, nikoliv předběžná dohoda, protože předpokládal, že jednání poškozené společnosti bude korektní, a proto vycházel z ústní dohody, která stanovovala cenu za zhotovení obviněným objednaných zakázek ve výši maximálně 240 000 Kč. Tato cena nebyla v písemných smlouvách respektována, ale byla navýšena na celkovou částku 640 695 Kč, což bylo neúměrně vysoké, a kdyby mu byla před podpisem smluv oznámena, nikdy by je nepodepsal. Text smluv si nepřečetl, protože spoléhal na čestnost poškozené a ujištění jejího zástupce. Později jím uznaný dluh a splátkový kalendář podepsal pouze kvůli své zoufalé situaci, neboť nevěděl, jakým způsobem se z ní dostat. Poškozenou společností byl podveden, protože cena byla ve smlouvě stanovena do takové výše, že ani při nejlepší vůli nebyl schopen ve sjednaných termínech tento závazek splnit. 6. K absenci úmyslného zavinění obviněný též uvedl, že i když měl dluhy, plnil je průběžně tak, jak bylo v jeho možnostech. Při rozsáhlé podnikatelské aktivitě, jakou jeho činnost na sklenících, která byla naprostou novinkou na trhu, představovala, vznikaly i vícenáklady. Proto také žádal po poškozené společnosti o toleranci, pokud bude s plněním v prodlení. Jeho úmyslem však nebylo uzavření závazků s vědomím, že nebude schopen je řádně a včas splnit. Takovou situaci ani nepředpokládal a nebyl s ní srozuměn, naopak očekával, že se jeho podnikání rozjede a všechny pohledávky postupně uhradí, protože o jeho výrobky byl zájem. Nelze tedy dovodit, že úmyslně vstupoval do závazkového vztahu s poškozenou s vědomím, že cenu stanovenou ve smlouvách o dílo neuhradí a pouze se sám obohatí, když dokonce podepsal smlouvy, které vyznívaly značně v jeho neprospěch. Podle smluvně sjednané ceny totiž nemohl mít ze své činnosti jakýkoli zisk, protože se naopak ještě více zadlužil. Z uvedených důvodů odmítl závěr soudů o naplnění subjektivní stránky zločinu podvodu, protože z jeho jednání vyplývalo, že se snažil všem svým povinnostem dostát, dluhy postupně hradil, neutlumoval výrobu, ale naopak ji rozšiřoval, a peníze ze své společnosti nevyváděl, pouze chtěl předejít jejich zabrání pro potřeby exekučního řízení, což by mu zcela znemožnilo další podnikání a úhradu dlužných pohledávek. O jeho čestných úmyslech svědčí i to, že jím vyvinuté produkty jsou jedinečné, lze na jejich základě předpokládat rychlý růst podnikání, a byly oceněny hospodářskou komorou. 7. Soudy podle obviněného pochybily, pokud za účelem objasnění uvedených skutečností neprovedly další jím navrhované důkazy, na základě kterých by přesně určily přiměřenou cenu za všechny tři zakázky. Na tomto podkladě by byla přesněji stanovena i škoda, která by se projevila i v mírnější právní kvalifikaci. 8. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 To 50/2019, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 9. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství námitky obviněného považovala za částečně korespondující s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi brojil proti subjektivní stránce zločinu, jenž mu je kladen za vinu. V části, v níž považoval dokazování za neúplné a vytýkal neprovedení všech důkazů, však dovolání shledala podaným mimo zákonné vymezení tohoto důvodu. Podle obsahu provedeného dokazování však shledala, že se soudy s obdobnou obhajobou obviněného uplatňovanou od počátku trestního řízení zabývaly a v přezkoumávaných rozhodnutích své závěry vysvětlily (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002), což je zpravidla svědčí o zjevné neopodstatněnosti dovolání. 10. Námitky obviněného státní zástupkyně neshledala důvodnými s ohledem na obsah odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, protože soudy provedly dostatek důkazů (vyslechly svědky L. R. a D. P. a konstatovaly listinné důkazy), které hodnotily v souladu se zásadami podle § 2 odst. 6 tr. ř., a jestliže posuzovaly důkazy odlišně než obhajoba, neznamená to automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, případně dalších zásad spravedlivého procesu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2018, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Provedení navržených důkazů za účelem stanovení obvyklé ceny díla soudy nepovažovaly opodstatněně za potřebné s ohledem na ostatní výsledky dokazování, což vysvětlily, a proto se o tzv. opomenuté důkazy nejedná (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 449/03). 11. Státní zástupkyně neshledala vady ani v použité právní kvalifikaci a ztotožnila se se správností závěru o tom, že obviněný naplnil znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst