8 Tz 53/2014 — Nejvyšší soud

8 Tz 53/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 11. 2015 Spisová značka:8 Tz 53/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:8.TZ.53.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úřední osoba Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 53/2014-19 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2015 o stížnosti pro porušení zákona podané ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. L. proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 34 T 60/2012, takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-435/2014-OD-SPZ/3 byla ministryní spravedlnosti podána ve prospěch obviněného V. L. proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 34 T 60/2012, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Směřuje proti všem výrokům tohoto rozsudku pro vady v uvedené právní kvalifikaci v návaznosti na posouzení osoby vykonavatele soudního exekutora jako úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 34 T 60/2012, byl obviněný V. L. uznán vinným skutkem spočívajícím v tom, že dne 24. 6. 2010 v době od 12.30 hod. do 14.30 hod. v O., okres L., v ulici L. v domě fyzicky napadl poškozeného J. D. a S. T., kteří tam z pověření soudního exekutora JUDr. Jany Tvrdkové, Exekutorský úřad P., v rámci exekuční věci vedené pod sp. zn. 095 Ex 346/09/P 01-14 prováděli soupis movitých věcí, tak, že jim fyzicky bránil v otevření branky na dvůr a se slovy „vem si je“, poštval na poškozené svého psa, a následně je opakovaně strkal, zastupoval jim cestu, bral jim věci z rukou, zamykal vchodové dveře, a v jednom případě poškozeného S. T. chytil zezadu oběma rukama za hlavu a snažil se jej odtáhnout, a následně z připraveného kanystru rozlil na podlahu pod schody, kde byla položena televize, benzín a naznačoval, že má v kapse krabičku zápalek. Tento skutek byl posouzen jako přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a obviněný za něj byl odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Citovaný rozsudek nabyl právní moci v řízení před soudem prvního stupně dne 26. 7. 2013, neboť žádná z oprávněných osob proti němu opravný prostředek nepodala. Ve stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti rozvedla důvody, pro které tento mimořádný opravný prostředek podala, když porušení zákona spatřovala v ustanovení § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v návaznosti na posouzení osoby vykonavatele exekutora jako úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Konstatovala, že provedeným dokazováním bylo nepochybně prokázáno, že poškozený J. D. vystupoval dne 24. 6. 2010 v rámci prováděné exekuce v postavení vykonavatele exekutora JUDr. Jany Tvrdkové, a poškozený S. T. měl postavení a. vykonavatele téhož exekutorského úřadu. S poukazem na ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 120/2001 Sb.“), podle něhož může exekutor vykonavatele exekutora písemně pověřit prováděním úkonů, které ve výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu provádí vykonavatel, a může pověřit prováděním jednoduchých úkonů, které jsou předmětem exekuční nebo další činnosti i další zaměstnance, zmínila, že takové písemné pověření měli v posuzované exekuční věci i oba zaměstnanci uvedené exekutorky. Ministryně spravedlnosti rovněž zdůraznila, že podle článku 4 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1360/95-OOD, kterou se vydává řád pro soudní vykonavatele, provádí vykonavatelé mezi jinými soupis movitých věcí (§ 326 o. s. ř.), a zajištění sepsaných věcí (§ 327 o. s. ř.). Poškozený J. D. byl jako soudní vykonavatel písemně pověřen vykonáváním všech úkonů podle exekučního řádu při provedení exekuce prodejem movitých věcí povinných, které je oprávněn v rámci výkonu rozhodnutí provést soudní vykonavatel, a takové úkony také fakticky prováděl dne 24. 6. 2010 na místě činu. Ministryně spravedlnosti zmínila rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 7 Tz 65/2013, v němž byl vysloven právní názor, že vykonavatele ani jiné zaměstnance soudního exekutora, kteří mohou na základě pověření soudního exekutora vykonávat jen jednoduché úkony podle § 27 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., nelze považovat za úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, a že statutu úřední osoby používá pouze soudní exekutor. Poukázala na to, že stejný právní závěr byl uplatněn i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1396/2013, nebo usnesení ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 Tdo 478/2004. Odlišný právní názor podle ministryně spravedlnosti v nyní projednávané věci neumožňuje v této věci aplikovat soudy použitou právní kvalifikaci podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, avšak jednání, jež je v rozsudečném výroku o vině popsáno, by mohlo být posouzeno jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný z připraveného kanystru rozlil na podlahu benzín, v důsledku čehož poškozený S. T. uklouzl a upadl, a u tohoto rozlitého benzínu obviněný vytáhl krabičku zápalek, otevřel ji a snažil se vytáhnout sirku. V další manipulaci mu zabránil až poškozený J. D. a zasahující policista. Poukázala na to, že obviněný nepronesl žádnou výslovnou výhrůžku smrtí, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, ale činil takové úkony, které svědčí o jeho záměru vzbudit v přítomných zaměstnancích exekutorského úřadu důvodnou obavu z uvedených možných následků. S ohledem na konfliktní jednání obviněného vůči zaměstnancům exekutorského úřadu, jimž od počátku v provádění exekuce bránil fyzickými i slovními útoky, muselo takové chování v přítomných vzbudit důvodnou obavu o jejich život a zdraví. Přitom ministryně spravedlnosti upozornila, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného, což koresponduje s tím, že přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku je mírněji trestným než přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a proto by taková změna nebyla k tíži obviněného. S ohledem na uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 34 T 60/2012, byl porušen zákon v ustanovení § 127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a aby s odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný V. L., jemuž byl opis stížnosti pro porušení zákona zaslán Nejvyšším soudem dne 13. 11. 2015, se ve stanovené lhůtě k jejímu obsahu nevyjádřil. Nejvyšší soud z podnětu této stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že stížnost pro porušení zákona není důvodná. Podle obsahu stručně odůvodněné stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud shledal, že důvodem, pro který je v přezkoumávané trestní věci shledáváno porušení zákona v ustanovení § 127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jsou názory vyslovené v označené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž vykonavatel ani jiní zaměstnanci soudního exekutora, byť by byli písemně pověřeni soudním exekutorem ve smyslu § 27 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. prováděním úkonů, které podle občanského soudního řádu provádí vykonavatel, nepožívají ochrany úřední osoby podle § 127 odst. 1 písm. f) tr. ř. V důsledku tohoto právního názoru, byť to výslovně ve stížnosti pro porušení zákona není konstatováno, neměl být obviněný V. L. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože poškozený J. D. nebyl jako vykonavatel exekutora úřední osobou, ale s ohledem na popsaná skutková z