8 Tz 65/2017 — Nejvyšší soud

8 Tz 65/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2017 Spisová značka:8 Tz 65/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TZ.65.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1,2 předpisu č. 119/1990Sb. § 14 odst. 1 písm. f) předpisu č. 119/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 65/2017-24ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2017 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného Š. M. proti pravomocnému usnesení Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 19. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 19. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92, byl porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., v neprospěch obviněného Š. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména též usnesení Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 26. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92, a rozsudek Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 22. 12. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92. Podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje rozsudek Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 7. 1. 1954, sp. zn. T 110/53, v celém rozsahu. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, se zrušují také další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 7. 1. 1954, sp. zn. T 110/53, byl obviněný Š. M. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon (dále též jen „zákon č. 86/1950 Sb.“), a trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky. Vyslovena byla i ztráta čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v § 44 odst. 2 zákona č. 86/1950 Sb. byla stanovena na tři roky. 2. Podle skutkových zjištění soudu se obviněný trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. dopustil tím, že dne 31. 10. 1953 nenastoupil do 24 hodin vojenskou základní službu, jak k tomu byl podle řádně mu doručeného povolávacího rozkazu povinen, a musel býti ke svému útvaru předveden dne 11. 11. 1953 orgánem VB (veřejné bezpečnosti). Trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. spáchal tím, že dne 11. 11. 1953 po předvedení k výkonu vojenské služby tuto odmítl konati, převzíti přidělenou mu zbraň a vykonati vojenskou přísahu, přičemž svoje záporné stanovisko k vojenské službě v obou případech odůvodňoval tím, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení. 3. Dne 22. 5. 1992 obviněný Š. M. požádal v této trestní věci o soudní rehabilitaci s odůvodněním, že byl odsouzen pro odmítnutí výkonu vojenské služby z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení. Z podnětu této žádosti rozhodl Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 19. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92, tak, že se rozsudek Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 7. 1. 1954, sp. zn. T 110/53, podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zrušuje ve výroku o trestu. Podle § 14 odst. 3 téhož zákona se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 11. 1992. 4. Následně Vojenský obvodový soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 26. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92, tak, že obviněný Š. M. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960. Podle čl. V z důvodů části II čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii se zastavuje trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že dne 31. 10. 1953 nenastoupil do 24 hodin vojenskou základní službu, jak k tomu byl dle řádně mu doručeného povolávacího rozkazu povinen, a musel být ke svému útvaru předveden, téhož dne po předvedení k výkonu vojenské služby tuto odmítl konat, převzít jemu přidělenou zbraň a vykonávat vojenskou službu s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, v němž je spatřován trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. a trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. 5. Obviněný však požádal o pokračování v řízení. Vojenský obvodový soud v Brně poté rozsudkem ze dne 22. 12. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92, rozhodl tak, že obviněnému Š. M. se při nezměněném výroku o vině rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 7. 1. 1954, sp. zn. T 110/53, kterým byl uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. a trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., se z důvodu § 227 tr. ř. trest neukládá. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 1. 1993. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 6. Proti pravomocnému usnesení Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 19. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného Š. M. stížnost pro porušení zákona. Podle stěžovatele byl z důvodů zevrubně vyložených v odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 a § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon. 7. Ministr spravedlnosti vycházel z účelu zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jehož vydáním sledoval zákonodárce především odstranění největších justičních křivd, ke kterým došlo v 50. letech 20. století. Obviněný byl odsouzen pro své náboženské přesvědčení. Navíc v době rozhodování nebylo zohledněno, že svým jednáním toliko uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené Ústavou z 9. května 1948, kteréžto nelze zaměňovat za svobodu víry či náboženskou svobodu, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. PL. ÚS 42/02). Podle ministra spravedlnosti tedy jednání obviněného nebylo a není trestným činem pro absenci protiprávnosti. 8. Vojenský obvodový soud v Brně se v rámci rehabilitačního řízení důsledně neřídil ustanoveními zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, když rehabilitaci zúžil pouze na výrok o trestu a bez nápravy ponechal v platnosti výrok o vině. 9. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 19. 11. 1992, sp. zn. 1 Rtv 55/92, byl v neprospěch obviněného Š. M. porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k § 265 odst. 1 a § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon. Dále navrhl, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. usnesení Vojenského obvodového soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. a ve smyslu § 226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby pro skutky spočívající v tom, že dne 31. 10. 1953 nenastoupil do 24 hodin vojenskou základní službu, jak k tomu byl podle řádně mu doručeného povolávacího rozkazu povinen, a musel být ke svému útvaru předveden dne 11. 11. 1953 orgánem VB (veřejné bezpečnosti), a dne 11. 11. 1953 po předvedení k výkonu vojenské služby tuto odmítl konat, převzít jemu přidělenou zbraň a vykonat vojenskou přísahu, přičemž svoje záporné stanovisko k vojenské službě v obou případech odůvodňoval tím, že mu to nedovoluje je