8 Tz 99/2022 — Nejvyšší soud

8 Tz 99/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 8. 2022 Spisová značka:8 Tz 99/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.99.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podnikatel Právnická osoba Zákaz činnosti Dotčené předpisy:§ 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:8. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 99/2022-674 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2022 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné právnické osoby T., IČO: XY, se sídlem v XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 14 T 169/2019, a rozhodl takto : Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že v části rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 14 T 169/2019, týkající se výroku o trestu obviněné právnické osoby T., byl v neprospěch této právnické osoby ve výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání s předmětem činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a silniční a motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, porušen zákon v ustanoveních § 14 odst. 1 t. o. p. o., § 20 odst. 1 t. o. p. o. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 14 T 169/2019, zrušuje ve výroku o trestu uloženém obviněné právnické osobě T., a zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Blansku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.O d ů v o d n ě n í : I. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona 1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-157/2021-ODKA-SPZ/9 podaná ministrem spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněné právnické osoby T., IČO: XY, se sídlem v XY, XY (dále jako „obviněná nebo obviněná společnost T.“) směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 14 T 169/2019, který nabyl ve vztahu k této obviněné právní moci dnem jeho vyhlášení tj. 15. 9. 2020. Tímto rozsudkem byla obviněná stejně jako obvinění B. M., nar. XY, jako její jednatelka a P. M., nar. XY, jako prokurista, uznána vinnou přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a byla odsouzena podle § 241 odst. 2 tr. zákoníku, § 15 odst. 3 věty první a § 20 t. o. p. o. a § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu podnikání s předmětem činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a silniční a motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, na dobu šedesáti měsíců. Napadeným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných B. M. a P. M. 2. Ministr spravedlnosti vysvětlil opodstatněnost stížnosti pro porušení zákona z hledisek § 266 odst. 2 tr. ř. tím, že uložený trest zákazu činnosti, jenž byl uložen obviněné společnosti T., je ve zjevném rozporu s účelem tohoto trestu, což dovodil poukazem na zákonná znění ustanovení § 73 odst. 2, 3 tr. zákoníku, § 1 odst. 1, 2, 3 a § 20 odst. 1 t. o. p. o., a vzhledem k vymezení uvedeného trestu shledal, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Blansku byl ve výroku o trestu v § 20 odst. 1 a v § 73 odst. 1 až 3 tr. zákoníku ve spojení s § 1 odst. 2 t. o. p. o. porušen zákon. 3. Uvedené porušení zákona ministr spravedlnosti shledal v tom, že soud nerespektoval podmínky, za kterých lze ukládat trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku, a svůj výklad podpořil názory vyjádřenými v komentáři k tomuto ustanovení, viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 933, a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 4 Tz 96/2019, a ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 5 Tz 31/2020. Poukázal na to, že trest zákazu činnosti podle uvedených názorů nesmí bezdůvodně omezovat obviněného v jeho dalším, především pracovním uplatnění, resp. v případě právnické osoby v její další existenci (viz též ŘÍHA, J.: Pět let uplatňování trestní odpovědnosti právnických osob českou justicí. In: KALVODOVÁ, Věra, Marek FRYŠTÁK a Jan PROVAZNÍK (eds.) Trestní právo /stále/ v pohybu: pocta Vladimíru Kratochvílovi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2018, s. 396–398]. 4. Na základě těchto tezí učinil závěr, že trest zákazu činnosti tak, jak byl uložen Okresním soudem v Blansku, de facto znemožnil fungování obviněné právnické osobě, neboť jí byla zakázána její každodenní faktická činnost, včetně např. vedení účetnictví nebo běžné a zákonem předvídané jednání s úřady, což by paradoxně mohlo vést k jejímu dalšímu trestnímu stíhání. Výrok o trestu napadeného rozsudku nemůže z uvedených důvodů obstát, neboť byl zcela zjevně učiněn v rozporu nejen s § 241 odst. 2 tr. zákoníku, § 20 odst. 1 t. o. p. o. a § 73 odst. 1 až 3 tr. zákoníku ve spojení s § 1 odst. 2 t. o. p. o., ale i s obecnými zásadami pro ukládání trestů. Uložený trest tudíž nesplňuje účel trestu a jeho důsledkem může být faktická likvidace obviněné právnické osoby. 5. V těchto souvislostech ministr spravedlnosti poukázal na to, zda bylo vůbec možné za přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložit trest zákazu činnosti, neboť jakákoli souvislost zákazu činnosti s předmětným přečinem ve smyslu § 20 odst. 1 t. o. p. o. je velmi těžko dovoditelná. Stejně tak poukázal na výpis z obchodního rejstříku ke dni 18. 7. 2022, z něhož vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 38 INS 4663/2019-A-77 ze dne 30. 9. 2021 byl zjištěn úpadek dlužníka. Účinky tohoto rozhodnutí nastaly dne 30. 9. 2021 v 09:52 h., rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 2. 2022, a bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 6. 4. 2022. 6. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 14 T 169/2019, byl v neprospěch obviněné právnické osoby porušen zákon ve výroku o trestu v § 20 odst. 1 t. o. p. o. a v § 73 odst. 1 až 3 tr. zákoníku ve spojení s § 1 odst. 2 t. o. p. o., a aby s odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. rozsudek v tomto výroku o trestu zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby v souladu s § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Blansku přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. II. Z vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona 7. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství se se stížností pro porušení zákona ztotožnil, protože rovněž shledal, že trest zákazu činnosti byl obviněné společnosti T. vymezen neadekvátně široce, a de facto znemožnil její běžné fungování, které může vést až k jejím zániku, což je v rozporu s účelem tohoto druhu trestu. Poukázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz usnesení ze dne 20. 4. 20210, sp. zn. As 9/20018), kde je v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02) vysloveno, že zákaz činnosti by neměl směřovat k ekonomické či právní likvidaci podnikatelského subjektu, a že žádný trest by neměl mít likvidační charakter. Státní zástupce poukázal na právo vlastnit majetek garantované zejména článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“), jež by nepřiměřenou sankcí mohlo být porušeno, pokud by měla likvidační účinek anebo způsobila, že by podnikatelská činnost po značné (několikaleté) časové období ztratila jakýkoli smysl. Významným referenčním rámcem při posuzování přiměřenosti sankce ukládané právnické osobě je přitom i ústavně garantované právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Při ukládání tres