9 Cmo 274/2004 – Nejvyšší soud

M ě s t s k ý s o u d v Praze v rozsudku ze dne 29. 3. 2004 rozhodl, že se směnečný platební rozkaz ze dne 11. 6. 2003 ponechává v platnosti a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 150 Kč. V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti I., a. s., zaplacení 2 986 539,18 Kč s 6% úrokem od 3. 4. 2003 do zaplacení a směnečnou odměnou 9955,13 Kč z titulu směnky vystavené v P. dne 1. 4. 1993 Č. b., a. s., na její řad se splatností dne 2. 4. 2003, přijaté společností P. E., a. s., a avalované společností I., a. s. Původně žalovaný I., a. s., ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že správce konkursní podstaty úpadce Č. b., a. s., měl vyzvat dlužníka ze smlouvy o úvěru společnost P. E., a. s., ke splnění závazku ze smlouvy o úvěru, a po prohlášení konkursu na majetek této společnosti měl svou pohledávku přihlásit do konkursu. Neučinil tak, čímž způsobil promlčení pohledávky zajišťované směnkou. Dále žalobkyně neměla právo vyplnit blankosměnku (směnečný peníz a datum splatnosti), neboť nesplnila dohodnuté podmínky, tj. nevyzvala dlužníka P. E., a. s., ani jejího právního nástupce P. E., s. r. o., ke splnění jejího závazku a nestanovila mu termín ke splnění ve smyslu čl. IV Všeobecných obchodních podmínek (dále jen "VOP"), na které odkazuje jak smlouva o úvěru, tak i smlouva o zajištění závazku z 1. 4. 1993. Žalobkyně nebyla oprávněna doplnit do směnky libovolný údaj splatnosti. Předmětná směnka byla vistasměnkou, která je promlčená. Směnka nebyla předložena k placení akceptantovi. Žalobkyně nesplnila svou povinnost notifikace vůči rukojmímu; ve směnce je nesprávný název věřitele i směnečníka. Právo blankosměnku vyplnit je promlčeno. Žalobkyně podala ještě jednu žalobu o zaplacení směnky vlastní vystavené společností P. E., a. s., a avalované členy představenstva dlužníka na tutéž sumu, přičemž žalobě bylo vyhověno. Žalobkyně není oprávněna vymáhat dvojnásobek stejného směnečného penízu, než který jí dle jejího vlastního tvrzení náleží. Usnesením ze dne 29. 3. 2004 bylo rozhodnuto, že na straně žalovaného bude pokračováno s právním nástupcem společností I. G., a. s., jako žalovaným. Soud z provedených důkazů učinil skutkový závěr, že směnka byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněnými údaji směnečného peníze a splatnosti k zajištění závazků společnosti P. E., a. s., ze smlouvy o úvěru uzavřené 1. 4. 1993 mezi Č. b., a. s., jako věřitelem a společností P. E., a. s., jako dlužníkem. Oprávnění směnku vyplnit bylo dohodnuto ve smlouvě z 1. 4. 1993 o zajištění závazků, nelze proto přisvědčit námitce žalovaného, že předmětná směnka je vistasměnkou, u které nastává splatnost jejím předložením k placení. Na majetek Č. b., a. s., byl dne 28. 6. 1996 prohlášen konkurs. Soud neakceptoval námitku žalovaného, že na směnce je uveden nesprávný název směnečného věřitele a směnečníka. Označení těchto osob ve směnce nevzbuzuje pochybnosti, kým a na čí řad byla směnka vystavena. Jediná odlišnost ve srovnání se zápisem v obchodním rejstříku je v tom, že právní forma obou osob (akciová společnost) je vypsána zkratkou jako "a. s.". Žalovanému nenáleží právo namítat nesprávné vyplnění směnky ani promlčení práva směnku vyplnit, neboť právní předchůdce žalovaného, I., a. s., nebyl smluvní stranou dohody o vyplnění směnky. Z toho důvodu nemůže vznášet námitky ze vztahu založeného touto smlouvou. Žalovaný též nemůže namítat, že žalobkyně měla po prohlášení konkursu vyzvat I., a. s., ke splnění závazku ze smlouvy o úvěru, ani že pohledávka ze smlouvy o úvěru je promlčena, neboť tyto námitky by příslušely společnosti P. E., a. s., se kterou byla smlouva o úvěru uzavřena. Směnka se stala splatnou dne 2. 4. 2003 a žaloba byla u soudu podána 20. 5. 2003, uplatněný nárok tedy není promlčen, neboť byl uplatněn v souladu s čl. I § 70 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen "ZSŠ") v tříleté promlčecí lhůtě. Je nedůvodnou též námitka nepředložení směnky k placení akceptantovi. Žalovaný jako rukojmí je rovněž přímým dlužníkem, neboť rukojemský závazek byl převzat za příjemce - společnost P. E., a. s., přímého dlužníka ze směnky. Proto není nárok ze směnky podmíněn předložením směnky k placení příjemci, ani oznámením, na jehož absenci žalovaný poukazoval. Žalobkyni nic nebrání, aby se do splnění zajištěného závazku domáhala uspokojení i z ostatních zajišťovacích institutů. Není proto důvodná námitka, že se žalobkyně domáhá zaplacení i jiné směnky zajišťující splnění téhož závazku. S ohledem na koncentraci námitek dle § 175 odst. 4 o. s. ř. se soud nemohl zabývat tvrzeními žalovaného vznesenými až při jednání, že ve směnce není přesně označen rukojmí a že je ve směnce uvedena neplatná měna. Soud shledal všechny uplatněné námitky nedůvodnými, proto ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o námitkách bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl v řízení o námitkách úspěšný. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl napadené rozhodnutí změnit a směnečný platební rozkaz zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že nedošlo ke sjednání způsobu vyplnění blankosměnky. Ve smlouvě o zajištění závazku z 1. 4. 1993 bylo sjednáno, že banka je oprávněna realizovat zajišťovací institut podle ujednání ve smlouvě o úvěru a VOP. Smlouva o úvěru pouze odkazuje na VOP a VOP samy neobsahují zmínku o způsobu doplnění lhůty splatnosti. Podle názoru žalovaného nelze ponechat na vůli pouze jedné smluvní strany, aby disponovala obsahem smluvního vztahu. Vystavení blankosměnky nelze vykládat tak, že by se dlužník zavazoval zaplatit kdykoliv v budoucnu jakoukoliv částku doplněnou majitelem směnky. Pojem "splatnost", použitý ve smlouvě o zajištění závazku, je nutno chápat jako splatnost hlavního zajišťovaného závazku, tj. termín 2. 12. 1996 a dodatkem změněný na 2. 7. 1997. Z opatrnosti žalovaný uvádí, že podle čl. IV VOP měla banka písemně upozornit na zjištěné nedostatky a oznámit lhůtu pro jejich odstranění. Teprve v případě nesplnění této dodatečně stanovené lhůty pro splacení závazku mohl být věřitel oprávněn blankosměnku vyplnit, žalovaný však i nadále trvá na tom, že z důvodu neurčitosti smlouvy o zajištění závazku nebylo bance uděleno vyplňovací oprávnění. Jako datum splatnosti na směnce mohlo být uvedeno pouze datum vyhlášení konkursu 28. 6. 1996 na majetek Č. b., a. s., přičemž toto datum splatnosti je promlčené. Žalovaný poukázal na § 14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZKV"), a dovodil, že pokud se mají ke dni prohlášení konkursu považovat za splatné veškeré pohledávky úpadce, pak mezi ně patří i pohledávky směnečné, a to i pohledávky vzniklé v důsledku pozdějšího vyplnění blankosměnky. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu, že nebyl oprávněn namítat nesplnění dohody o vyplnění směnky. Ing. M. N., který podepisoval směnku za rukojmího, je podepsán ve smlouvě o zajištění závazku. Byť tak učinil v rubrice "za klienta", nejedná se o podpis za společnost P. E., a. s., za kterou jednal Z. J., neboť Ing. N. nebyl jednatelem uvedené společnosti. Podpis Ing. N. jen stvrdil skutečnost, že rukojmí byl seznámen s obsahem smlouvy o zajištění závazku a s podmínkami vyplnění blankosměnky a akceptoval je. Veškeré dokumenty jsou datovány dnem 1. 4. 1993, je zde tudíž i zřejmá časová návaznost. Žalovaný poukazuje též na odbornou literaturu, např. Z. Kovařík: "Směnka a šek v České republice", 4. vydání, C. H. Beck, Praha 2001, str. 116. Žalovaný namítal promlčení nároku z vistasměnky pro ten případ, že ve směnce by chyběl údaj splatnosti z důvodu neplatnosti dohody o vyplnění tohoto údaje v blankosměnce. Žalovaný i nadále setrvává na námitce nepřesného označení osob ve směnce, neboť pro směnky platí zásada přísné formálnosti. Žalobce se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že ze smlouvy o zajištění je zřejmé, že se nejedná o vistasměnku. Způsob vyplnění blankosměnky byl sjednán a vyplňovací právo bylo uděleno. Žalobkyně nebyla povinna podle čl. IV VOP upozornit P. E., s. r. o., právního nástupce společnosti P. E., a. s., na zjištěné nedostatky a stanovit mu lhůtu pro splnění zajišťovaného závazku, neboť na majetek P. E., s. r. o., byl prohlášen konkurs a tato společnost by ani nebyla oprávněna po jeho vyhlášení žalobkyni plnit. Právo vyplnit blankosměnku se nepromlčuje a toto právo není pohledávkou, proto se na ně nevztahuje § 14 odst. 1 písm. g) ZKV. Žalobkyně byla oprávněna doplnit do blankosměnky jakékoliv datum následující po prohlášení konkursu na majetek akceptanta směnky. Námitka promlčení směnky je nedůvodná, neboť směnka se promlčuje ve lhůtách uvedených v čl. I § 70 ZSŠ, nikoliv ve lhůtách pro promlčení zajišťovaného závazku. Označení žalované ve směnce je zcela dostačující. Žalobkyně souhlasí s názorem žalov