Cpjn 38/98 – Nejvyšší soud

K výkladu ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2000, Cpjn 38/98) Při činnosti podle ustanovení § 28 odst. 3 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 17/1993 Sb., č. 292/1993 Sb. a č. 239/1995 Sb., Nejvyšší soud České republiky vyhodnotil obsah více než 700 pravomocných rozhodnutí soudů o opravných prostředcích proti rozhodnutím katastrálních úřadů, vydaným v řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Z těchto rozhodnutí zjistil, že zákon č. 265/1992 Sb., ve znění zákonů č. 210/1993 Sb. a č. 90/1996 Sb. (dále též jen ”zákon č. 265/1992 Sb.”), není soudy uplatňován a vykládán jednotně. Z dostupných rozhodnutí je patrno, že nejednotně je uplatňován a vykládán tento zákon také v praxi katastrálních úřadů. Předseda občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky proto podle § 30 odst. 2 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 17/1993 Sb., č. 292/1993 Sb. a č. 239/1995 Sb., navrhl kolegiu, aby ke sjednocení sporných výkladových otázek zákona č. 265/1992 Sb. zaujalo stanovisko. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu České republiky proto přijalo toto s t a n o v i s k o : I. K ustanovením § 2 odst. 3, větě první, § 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. a § 118, § 141, § 142, § 149 odst. 1, § 149a, § 150 odst. 1 a odst. 4 obč. zák. Byl-li návrh na vklad vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů podán po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, nelze vklad povolit (§ 5 odst. 1 písm. e/ zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V soudní praxi není jednotně vykládána otázka významu uplynutí tříleté lhůty uvedené v ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. před podáním návrhu na vklad vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů (dříve bezpodílového spoluvlastnictví manželů) pro posouzení oprávnění účastníků takové dohody nakládat s jejím předmětem prováděné katastrálním úřadem ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. Zatím co Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 12. 3. 1997, sp. zn. 35 Ca 8/97, Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. 31 Ca 219/97, Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 5. 1998, sp. zn. 33 Ca 7/98, a Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. 15 Ca 18/98, vycházely ze závěru, že návrhu na vklad vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní společného jmění manželů), byl-li podán po uplynutí tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů), nelze vyhovět, Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. 10 Ca 479/96, a Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 9. 6. 1998, sp. zn. 44 Ca 20/98, dospěly k závěru opačnému. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství (§ 149 odst. 1 obč. zák.); o jeho vypořádání může být uzavřena písemná dohoda (§ 150 odst. 1 obč. zák.) nebo může být vypořádáno rozhodnutím soudu (§ 150 odst. 3 obč. zák.). Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá a o ostatních movitých a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných (§ 150 odst. 4 obč. zák.). Byla-li o vypořádání společného jmění manželů uzavřena dohoda, váže ustanovení § 150 odst. 1, věta druhá, obč. zák. (obdobně jako ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák.) věcněprávní účinky této dohody (vznik, změnu a zánik vlastnických a jiných věcných práv), náleží-li do společného jmění též nemovitost, ke vkladu práv do katastru nemovitostí (srovnej § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.). V případě, že nedošlo k uzavření takové dohody vůbec nebo k němu došlo až po uplynutí tříleté lhůty, počítané od zániku společného jmění (zániku manželství), konstruuje ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák., ohledně nemovitých věcí, nevyvratitelnou právní domněnku (srovnej ”platí”) vzniku podílového spoluvlastnictví bývalých manželů k těmto věcem. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu. Stejně jako ostatní podmínky taxativně vymezené ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., jejichž splnění je předpokladem povolení vkladu (§ 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.), také oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu (§ 5 odst. 1 písm. e/ zákona č. 265/1992 Sb.) zkoumá katastrální úřad ke dni podání návrhu na vklad (§ 5 odst. 1, věta druhá, zákona č. 265/1992 Sb.). K tomuto dni se pak také váží účinky vkladu (§ 2 odst. 3, věta první, zákona č. 265/1992 Sb.). V případě, že je navrhován vklad vlastnických nebo jiných věcných práv do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů (§ 150 odst. 1 obč. zák.), je třeba z hlediska ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ”účastníky řízení” rozumět účastníky této dohody (srovnej § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.) a ”předmětem právního úkonu” nemovité věci, práva vážící se k nemovitostem zapisovaná do katastru nemovitostí, byty a nebytové prostory, jež jsou dohodou mezi její účastníky vypořádávány (srovnej § 118 obč. zák. a § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.). Pro závěr o oprávnění účastníků dohody o vypořádání společného jmění nakládat s jejím předmětem (§ 5 odst. 1 písm. e/ zákona č. 265/1992 Sb.) je rozhodné zejména zjištění, zda dohodou vypořádávaný majetek byl ve společném jmění jejích účastníků v době, kdy byl podle této dohody podán návrh na vklad. Jestliže návrh na vklad byl podán po uplynutí tří let od zániku společného jmění, byl podán již v době, kdy nastala ohledně nemovitostí - jak výše uvedeno - nevyvratitelná domněnka podílového spoluvlastnictví bývalých manželů k těmto věcem, tedy právní vztah pojmově vylučující, aby jeho účastníci (podíloví spoluvlastníci) uzavřeli dohodu o vypořádání (v této době již neexistujícího) společného jmění. Podílovým spoluvlastníkům, kterými se bývalí manželé ve vztahu k nemovitostem stali, totiž nesvědčí vlastnické právo k celým věcem, omezené pouze stejným právem druhého spoluvlastníka, jak je tomu v případě věcí ve společném jmění manželů (srovnej například stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 3. 2. 1972, sp. zn. Cpj 86/71, uveřejněné pod č. 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ale pouze právo k ideálnímu podílu na věci. Podílové spoluvlastnictví i tehdy, když vzniklo uplynutím lhůty podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák., může být zrušeno a vypořádáno jen způsoby uvedenými v ustanovení § 141 a § 142 obč. zák. Byl-li tedy návrh na vklad vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů podán po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, musí jej katastrální úřad, z důvodů výše uvedených, zamítnout (§ 5 odst. 1 písm. e/ a odst. 2, část věty za středníkem, zákona č. 265/1992 Sb.) srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 5. 7. 1996, sp. zn. II. ÚS 33/95. Výjimku tvoří pouze případy, kdy návrh na vklad do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů byl podán sice po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, ale v průběhu soudního řízení vedeného o vypořádání tohoto společného jmění zahájeného před uplynutím tří let od zániku společného jmění manželů, neboť nevyvratitelná domněnka podílového spoluvlastnictví bývalých manželů k vypořádávanému majetku nemohla, s ohledem na probíhající soudní řízení, nastat (§ 150 odst. 4 obč. zák.). II. K ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., § 37 a násl. obč. zák. Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů; platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá. Soudy neposuzují shodně oprávnění katastrálního úřadu zkoumat platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovi