2 As 66/2013 — Nejvyšší správní soud

62 A 63/2012- 38 - text 9 pokračování 62 A 63/2012 62 A 63/2012-38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: ALOFY s.r.o., se sídlem Praha 8 – Libeň, Pod Labuťkou 952/13, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Jihlava, Masarykovo nám. 5, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 29.6.2012, č.j. 03759-9/2012-ERÚ, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 29.6.2012, č.j. 03759-9/2012-ERÚ, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadá rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 29.6.2012, č.j. 03759-9/2012-ERÚ, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno předchozí prvostupňové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 23.4.2012, č.j. 03759-3/2012-ERÚ, jímž byla částečně odmítnuta žalobcova žádost o poskytnutí informací. I. Podstata věci Žalobce v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), požádal o „…poskytnutí informace k protokolu či jinak nazvanému dokumentu, který byl vyhotovován v záležitosti společnosti ALOFY s.r.o. vůči ČEZ Distribuce, a.s. a jeho finálního závěru a dále zaslání kopií spisu v písemnostech (listinách), které dodal ČEZ Distribuce, a.s. a které vyhotovoval kontrolní orgán…“. Část tohoto žalobcova požadavku byla ze strany žalovaného splněna, avšak v části, v níž žalobce požadoval poskytnutí kopií listin z kontrolního spisu, které žalovanému v rámci jeho kontrolní činnosti poskytla společnost ČEZ Distribuce, a.s., poukázal žalovaný na § 11 odst. 3 InfZ a dovodil, že jsou kumulativně splněny všechny podmínky pro neposkytnutí informací podle § 11 odst. 3 InfZ. Podstatou odmítnutí těchto informací byla úvaha žalovaného, podle které jde o informace, které žalovaný získal od třetí osoby (v tomto případě od držitele licence na distribuci elektřiny) v rámci výkonu kontrolní činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu a ve vztahu k nimž mají zaměstnanci žalovaného povinnost mlčenlivosti. Ta podle žalovaného plyne z § 12 odst. 2 písm. f) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“), a z § 17 odst. 13 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Částečné odmítnutí poskytnutí uvedených informací, pocházejících od společnosti ČEZ Distribuce, a.s., pak věcně potvrdilo i nyní napadené rozhodnutí předsedkyně žalovaného o rozkladu žalobce. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že mu měl být poskytnut kontrolní spis z toho důvodu, že je „…produktem…“ žalovaného, tedy informací, která vznikla při plnění úkolů žalovaného jeho činností. Podle žalobce se všechna zjištění žalovaného musela objevit v kontrolním protokolu, přitom zdrojem těchto zjištění jsou i podklady pocházející z listin, které byly žalovanému předloženy ze strany kontrolovaného subjektu. V protokolu však nic znepřístupněno nebylo a tedy odmítá-li žalovaný s poukazem na mlčenlivost poskytnout uvedené listiny, pak buď měla být zjištění z nich plynoucí zachycena v protokolu a znepřístupněna, nebo se nejednalo o listiny, z nichž by plynula relevantní zjištění, a v takovém případě jimi nebylo možno ze strany žalovaného argumentovat. Nadto žalobce dodává, že i ČEZ Distribuce, a.s. je povinnou osobou. Žalobce navrhoval soudu, aby byl žalovaný (konkrétně jeho předsedkyně) uznán povinným poskytnout kopie listin, které žalobce po žalovaném požadoval. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný setrvává na svých závěrech, které jsou obsaženy už v napadeném a jemu předcházejícím prvostupňovém rozhodnutí, žalobcovu argumentaci odmítá a žalobu jako nedůvodnou navrhuje zamítnout. Žalovaný mimo jiné polemizuje se žalobcem v tom, že by správní spis byl „…výsledkem činnosti…“ žalovaného v tom smyslu, jak jej podává žalobce, a tedy že mu nutně musí být předložen celý správní spis. Správní spis podle žalovaného představuje soubor materiálů pro rozhodnutí ve věci, a tedy je výsledkem činnosti správního orgánu (tu žalovaného), nikoli však již jeho obsah, tedy podklady samotné. Nadto žalovaný dodává, že je-li podle žalobce společnost ČEZ Distribuce, a.s. povinným subjektem, pak měla být žádost o informace podána přímo u této společnosti. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud rozhodoval ve věci bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podstatou věci je neposkytnutí kopií listin z kontrolního spisu, které žalovanému v rámci jeho kontrolní činnosti poskytla společnost ČEZ Distribuce, a.s., a sice na základě zákonem uložené mlčenlivosti podle § 12 odst. 2 písm. f) zákona o státní kontrole a podle § 17 odst. 13 energetického zákona. Zdejší soud se neztotožňuje s extenzívním pojetím povinnosti žalovaného poskytnout žalobci coby žadateli o poskytnutí informací v režimu InfZ „celý správní spis“, neboť takto absolutně založená povinnost kohokoli opatřit si za všech okolností kompletní správní spis v jeho kopii (nejvýše po „začernění“ či jiném znepřístupnění údajů podle zvláštních pravidel plynoucích především z § 38 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů), aniž by se jej věc jakkoli týkala, by fakticky vždy a za všech okolností mohla vést k obejití pravidla podávaného z § 38 odst. 2 správního řádu, podle kterého je třeba k nahlédnutí do spisu (s nímž je spojeno právo na výpisy a na kopie podle § 38 odst. 4 správního řádu) jinou osobou než účastníkem či jeho zástupcem třeba prokázat právní zájem či jiný vážný důvod, přitom nahlédnutí do spisu je v případě prokázání právního zájmu či jiného vážného důvodu je umožněno za podmínky, že tím nebude porušeno právo některého z účastníků, popř. dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. Takto absolutně koncipované právo kohokoli, aniž by musel správnímu orgánu cokoli prokazovat, na „kopii spisu“ (tu kontrolního spisu) ani InfZ nemohl zamýšlet; pravidla o nahlížení do spisu stanovená v § 38 správního řádu by totiž v takovém případě ztrácela jakýkoli rozumný smysl. Ve věci právě posuzované však není fakticky sporu o to, zda měl být žalobci zpřístupněn celý spis (tu kontrolní spis), nýbrž to, zda mu měly být poskytnuty kopie listin z kontrolního spisu, které žalovanému v rámci jeho kontrolní činnosti poskytla společnost ČEZ Distribuce, a.s., resp. zda mu mohly být neposkytnuty na základě uložené mlčenlivosti. V této otázce zdejší soud dospívá k závěru, že důvod pro odepření (odmítnutí) jejich poskytnutí s využitím § 11 odst. 3 InfZ dán nebyl. Prvním širším východiskem závěru zdejšího soudu je právní názor, který zaujal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 9.2.2012 ve věci sp. zn. 1 As 141/2011 (č. 8/2012 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v bodech 36. a 37. uvedeného rozsudku akcentoval, že právo na informace je jednou z právních záruk zákonnosti ve veřejné správě; podle soudu doktrína obdobně konstatuje, že jedním z hlavních významů subjektivního práva na informace je, že dává občanům možnost vykonávat kontrolní funkce ve vztahu k fungování veřejné moci, což představuje jeden ze základních atributů liberálně-demokratického státu. Přičemž nejen reálné poskytování informací, „ale již pouhý právní stav umožňující v zásadě komukoliv, aby získal informace o činnosti orgánů veřejné správy, vede k růstu odpovědnosti při výkonu veřejné moci, ke zvyšování její kvality a transparentnosti, čímž zároveň působí jako významný (ne-li nejvýznamnější) preventivní prvek předcházející nežádoucím situacím, motivům a jevům v politice a veřejné správě (…) Dostatečně rozsáhlý, jednoduchý a rychlý přístup veřejnosti k informacím má rovněž příznivý vliv na důvěru občanů v demokratické instituce a na jejich ochotě podílet se na veřejném životě (…) Naopak situace, kdy již samotné získávání podkladových informací z veřejné správy činí občanům potíže (…) vedou k poklesu ztotožňování se veřejnosti s politickým systémem, k izolacionismu a postupné rezignaci na veřejné dění…“ (Korbel, F. Právo na infor