2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

62 Af 22/2011- 80 - text - 7 - pokračování 62Af 22/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Polácha a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Statutární město Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: ISP Hradec Králové, a. s., se sídlem Antala Staška 38, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26. 1. 2011, č. j. ÚOHS-R93,94/2010/VZ-687/2011/310/JSI, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26. 1. 2011, č. j. ÚOHS-R93,94/2010/VZ-687/2011/310/JSI, stejně jako jemu předcházejícího rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 6. 2010, č. j. ÚOHS-S39/2010/VZ-5458/2010/540/KKo. I. Podstata věci Rozhodnutím ze dne 26. 1. 2011, č. j. ÚOHS-R93,94/2010/VZ-687/2011/310/JSI, předseda žalovaného zamítl rozklady žalobce a osoby na řízení zúčastněné proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2010, č. j. ÚOHS-S39/2010/VZ-5458/2010/540/KKo, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce jako zadavatel dopustil správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (dále též „koncesní zákon“), tím, že při uzavírání dodatku č. 1 ke koncesní smlouvě ze dne 28. 12. 2006, který byl uzavřen 19. 4. 2007, nepostupoval podle části druhé citovaného zákona a nevybral koncesionáře v koncesním řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a na tuto koncesi již byla uzavřena smlouva. Předmětem dodatku č. 1 bylo zajištění odtahu motorových vozidel z celého území města Hradec Králové a zajištění uložení a výdeje odtažených motorových vozidel. Za spáchání správního deliktu byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000,-Kč. II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný pochybil, pokud při výpočtu předpokládané ceny odtahů jakožto příjmů koncesionáře zahrnul do výpočtu celé území města Hradec Králové, přestože se dodatek č. 1 koncesní smlouvy vztahoval toliko k odtahům „z území města, které není zahrnuto do zóny ISP“ (integrovaného systému parkování). Podle žalobce byl v roce 2007 předpokládaný příjem 460 900,- Kč. Předpokládaný příjem koncesionáře za 30 let vypočítaný podle § 2 vyhlášky č. 217/2006 Sb. tedy nedosahoval limitu stanoveného v § 5 odst. 2 koncesního zákona. Žalobce tedy má za to, že postup podle § 23 odst. 7 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, byl v pořádku. Žalovaný zcela chybně vyšel z počtu odtahů na celém území Hradce Králové. Žalobce dále poukazuje na to, že pro stanovení předpokládaného příjmu nelze vyjít z celkové ceny odtahů, neboť významná část odtahů není nikdy uhrazena. Žalobce proto vycházel z doložených příjmů za předchozí roky. Podle žalobce je v koncesní smlouvě deklarováno, že koncesionář bude realizovat veškeré odtahy motorových vozidel, neboť bez zajištění této služby by nebyl účel koncesní smlouvy naplněn. V dodatku č. 1 je přitom jednoznačně uvedeno, že koncesionář v době uzavírání dodatku provozuje odtahové vozidlo s proškolenou osádkou. Dodatek č. 1 tedy toliko rozšiřoval služby odtahu vozidel na území mimo ISP (to bylo pokryto již koncesní smlouvou). Žalobce dále poukazuje na rozpor v bodě 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný konstatuje, že předmětem dodatku č. 1 je pouze odtah vozidel z území ležícího mimo ISP. V dalším textu však žalovaný uvádí, že koncesní smlouvou problematika odtahu řešena nebyla a dodatek č. 1 nově pokrýval celé území města. Podle žalobce je rozhodnutí v rozporu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť z něho není zřejmé, z jakého důvodu žalovaný použil uvedený postup výpočtu pro stanovení předpokládaného příjmu, aniž by byly zohledněny skutečné příjmy z odtahů. Rozhodnutí také postrádá sdělení, jak se žalovaný vypořádal s námitkami a návrhy účastníků, a je tak v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce proto navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného vydaná v prvním i druhém stupni správního řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí, svoje rozhodnutí považuje za zákonné a uvádí, že vycházel z počtu odtahů provedených v roce 2006 a z cen za odtahy stanovených nařízením Rady města č. 1/2007. Žalobu navrhuje zamítnout. Žalobce i žalovaný na svých závěrech setrvali po celou dobu řízení před soudem. III. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), přitom jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a shledal, že žaloba není důvodná. Rozhodoval přitom bez jednání za splnění podmínek uvedených v § 51 s. ř. s. III.a) Nejprve se soud zabýval námitkami procesního charakteru. Žalobce předně namítá, že je rozhodnutí v rozporu se správním řádem, neboť z něho není zřejmé, proč žalovaný postupoval při výpočtu pro stanovení předpokládaného příjmu tak, jak postupoval. S touto námitkou se soud nemůže ztotožnit. Způsobem výpočtu předpokládaného příjmu koncesionáře se napadené rozhodnutí zabývá v bodech 30, 31 a 32 (na str. 9 a 10). Je zde jednoznačně uvedeno, na základě jakých podkladů žalovaný v prvním stupni správního řízení při výpočtu předpokládaného příjmu postupoval, jakým způsobem i z jakého důvodu. Rovněž je zde srozumitelně sděleno, proč se žalovaný neztotožnil s námitkami žalobce. Rozhodnutí podle žalobce také postrádá sdělení, jak se žalovaný vypořádal s námitkami a návrhy účastníků, a je tak v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Žalobce však v žalobě neuvádí, s jakými jeho konkrétními návrhy nebo námitkami se žalovaný nevypořádal. Takto obecně formulovaná námitka podle soudu není řádně uplatněným žalobním bodem, kterým by se soud mohl zabývat. Ze žalobního bodu totiž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [viz § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Jak ostatně uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS a na www.nssoud.cz, „žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti“. Právě popsaná obecná námitka nesplňuje požadavek konkrétnosti a soud se jí tak zabývat nemůže. Pokud žalobce neuvádí, konkrétně kterou jeho námitkou se žalovaný nezabýval, nemůže soud ex offo posuzovat, zda se žalovaný všemi žalobcem uplatněnými námitkami zabýval. Nad rámec uvedeného soud poukazuje na body 28 – 37 napadeného rozhodnutí, které jsou věnovány vypořádání rozkladových námitek účastníků řízení. Pokud ale žalobce namítá rozpor v bodě 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba s ním souhlasit. V tomto bodě žalovaný konstatuje, že „předmětem dodatku č. 1 je pouze odtah vozidel z území ležícího mimo ISP, neboť uvedeným dodatkem do původní koncesní smlouvy doplněný čl. XII odst. 9 stanoví, že koncesionář se zavazuje zajišťovat na celém území města Hradec Králové službu spočívající v odtahu motorových vozidel“. Uvedené souvětí je skutečně nesmyslné, neboť závěr obsažený v první větě (že „předmětem dodatku č. 1 je pouze odtah vozidel z území ležícího mimo ISP“), věta druhá (že doplněný čl. XII odst. 9 stanoví, že koncesionář se zavazuje zajišťovat odtahy vozidel na celém území města Hradec Králové) nijak nepodporuje, ale spíše vyvrací. Je tedy zřejmé, že se zde žalovaný dopustil pochybení, které je však charakteru spíše písařské chyby a nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Z dalšího textu bodu 29, kde žalovaný vznáší argumenty pro závěr, že předmětem dodatku č. 1 je odtah vozidel z celého území města a nikoli pouze z území ležícího mimo ISP, je totiž zřejmé, že se jedná o písařskou chybu, a že žalovaný v první větě předmětného souvětí namísto „není“ pouze odt