4 Ads 162/2011 — Nejvyšší správní soud

33 A 2/2013- 29 - text  33A 2/2013 – 29 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou v právní věci žalobce J. V., bytem …., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2013, č. j. … t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ve výroku rozsudku uvedeného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně – Úřadu práce ČR, Krajské pobočky ve Zlíně, ze dne 11. 7. 2013, č. j. …., kterým nebyla přiznána žalobci dávka mimořádné okamžité pomoci – jednorázový výdaj, č. j. …. a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 11. 7. 2013 nebyla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, spojeného se zaplacením daně z nemovitosti a poplatku za komunální odpad podle ust. § 2 odst. 5 písm. a) a ust. § 63 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že žalobce svým písemným vyjádřením ze dne 7. 6. 2013 odmítl provedení sociálního šetření v místě svého bydliště, neumožnil tak ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši, nebylo možné vyhodnotit skutečnost, zda je žalobce osobou v hmotné nouzi. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, v němž nesouhlasil s nepřiznáním dávky mimořádné okamžité pomoci (dále jen MOP). Jako důvod uvedl, že úřadu práce je dobře známo, že je osobou, která díky jemu přišla o veškeré sociální dávky, včetně životního minima, existenčního minima či dávky MOP, kdy je od 1. 6. 2012 ohrožen na životě. Žalobce žádal o přiznání jednorázového výdaje na úhradu daně z nemovitosti ve výši 276 Kč a úhradu komunálního odpadu ve výši 500 Kč. Žalobce je toho názoru, že není co šetřit, úřad práce jej o všechno připravil, a to i o životní minimum a je z něj bezdomovec. Odkázal na své vyjádření ze dne 7. 6. 2013 proti sociálnímu šetření ke dni 14. 6. 2013, kdy jako žadatel má podle ust. § 63 zákona pomoci o hmotné nouzi právo nesouhlasit se vstupem na pozemek nebo do obydlí cizích osob. Je toho názoru, že se jedná o jeho právo stanovené Ústavou ČR a úřady práce musí respektovat, aby nebyla ohrožena jeho důstojnost a soukromí. Žalobce v odvolání zdůraznil, že pokud se s ním bude i nadále jednat tímto způsobem přibudou další správní žaloby na úřad práce, a to pro diskriminaci pro nezákonný postup, a to i s důsledky, které tímto nastanou. Ve svém odůvodnění žalovaný správní orgán konstatoval s odvoláním na ust. § 2 odst. 5 písm. a) ZPHN (zákon o pomoci v hmotné nouzi), že nemůže považovat žalobce za osobu, která nemá dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, neboť požadavek žalobce nebyl spojen se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. Jde o příkladný výčet situací a je na správní úvaze orgánu pomoci v hmotné nouzi, zda uzná potřebu i jiného výdaje než výdajů výše uvedených. Ust. § 63 odst. 2 ZPHN stanoví, že pokud žadatel o dávku, příjemce dávky nebo osoba společně posuzovaná tím, že nedají souhlas se vstupem do obydlí, znemožní provedení sociálního šetření k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši, může jim být žádost o dávku zamítnuta nebo dávka odejmuta, popřípadě snížena její výše. Zaměstnanci orgánu pomoci v hmotné nouzi – úřadu práce jsou v souladu s ust. § 63 odst. 1 ZPHN oprávněni v souvislosti s plněním úkonu podle tohoto zákona na základě souhlasu žadatele o dávku příjemce dávky a osob společně posuzovaných vstupovat do obydlí, v němž tyto osoby žijí, a to s cílem provádět sociální šetření k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši. Jelikož posuzování stavu hmotné nouze osoby pro nárok na dávku MOP – jednorázový výdaj, je vázáno také na zkoumání a prověření celkových sociálních a majetkových poměrů žadatele o dávku, bylo podle názoru odvolacího orgánu provedení sociálního šetření a návštěva místa bydliště žalobce k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku – aktuálních sociálních a majetkových poměrů žalobce, zcela odůvodněné. Jelikož nebylo pracovníkům zmíněného orgánu umožněno provést šetření o aktuálním stavu situace žalobce a tento také nesplňoval podle ust. § 2 odst. 5 písm. a) ZPHN, že je osobou v hmotné nouzi, odvolání žalobce s napadeným rozhodnutím zamítl. Proti výše citovanému rozhodnutí žalobce podal žalobu, kde v podstatě uvádí obdobné důvody jak v odvolání proti napadenému rozhodnutí. Tvrdí, že prvoinstanční orgán, kterému je dobře známo, že je osobou ohroženou na životě, včetně odebrání existenčního životního minima, dávky MOP, svým diskriminujícím jednáním a postupem z něj udělal od 1. 6. 2012 neexistující osobu. Žalobce nesouhlasí v plné výši s ověřováním skutečností rozhodných pro nárok na dávku provedením sociálního šetření v místě svého bydliště, kdy jasně svým písemným vyjádřením ze dne 7. 6. 2013 takový postup odmítl. Podle názoru žalobce je provedení sociálního šetření v jeho situaci bezpředmětné. Jedná se o diskriminující jednání, jelikož je jasně prokazatelné a zjistitelné, že je osobou bez finančních prostředků. Závěrem navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vyhovění jeho žalobě. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2. 12. 2013 navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu jako neopodstatněné podle § 78 odst. 7 s.ř.s. Žalobce dle ust. § 5 odst. 2 písm. a) ZPHN není vzhledem k činům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům osobou v hmotné nouzi pro konkrétní požadovaný výdaj. Posuzování stavu hmotné nouze pro účely mimořádně okamžité pomoci je v plné míře věcí správního uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi a mělo by vycházet z podrobného prošetření celkových sociálních a majetkových poměrů žadatele o dávku, jeho příjmů a zhodnocení, odůvodněnosti konkrétního požadovaného výdaje a musí být řádně zdůvodněno. Žalovaný neshledal v postupu úřadu práce při řízení o žádosti žalobce rozpor s právními předpisy, proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Zaměstnanci orgánu pomoci v hmotné nouzi – úřadů práce v souladu s ust. § 63 odst. 1 ZPHN oprávněni v souvislosti s plněním úkolu podle tohoto zákona na základě souhlasu žadatele o dávku, příjemce dávky a osob společně posuzovaných vstupovat do obydlí, v němž tyto osoby žijí, a to s cílem provádět sociální šetření k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši. Žalobce nesouhlasil se vstupem na pozemek nebo do jeho obydlí a je oprávněn toto provedení sociálního šetření odmítnout. Ovšem v souladu s ust. § 63 odst. 2 ZPHN však mají úřady práce možnost v případě znemožnění provedení sociálního šetření k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši žádost o dávku zamítnout, což se v tomto případě stalo. Soud ve věci nařídil jednání, neboť žalobce nesouhlasil s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Ač byl žalobce řádně předvolán, z jednání se omluvil z důvodu nedostatku finančních prostředků. Žalovaný správní orgán výslovně souhlasil s tím, aby o žalobním návrhu bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a též se z jednání omluvil. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Při přezkoumání rozhodnutí žalovaného vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, a to z těchto důvodu. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce si dne 27. 5. 2013 podal u Úřadu práce ČR – Krajské pobočky ve Zlíně, kontaktního pracoviště Zlín, žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi – mimořádná okamžitá pomoc – nezbytný jednorázový výdaj na úhradu daně z nemovitosti ve výši 276 Kč a poplatku za komunální odpad ve výši 500 Kč, a to formou úhrady na účet peněžního ústavu. Do žádosti uvedl, že je bez veškerých finančních prostředků, nepopírá žádnou dávku. K žádosti doložil platební výměr Obecního úřadu Lhotsko na místní poplatek za provoz systému shromažďování sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ve výši 500 Kč a doklad o vyměření daně z nemovitosti na rok 2013 ve výši 276 Kč. Úřad práce na základě výše uvedené žádost žalobce dopisem ze dne 31. 5. 2013 vyzval k součinnosti s provedením sociálního šetření dne 14. 6. 2013 s cílem prošetření skutečností rozhodných pro nárok na požadovanou dávku. Žalobce na tuto výzvu reagoval svým vyjádřením ze dne 7. 6. 2013 tím, že s provedením sociálního šetření nesouhlasil v plné výši a sdělil důvody svého nesouhlasu. Úřad práce před vydáním rozhodnutí poskytl vyrozuměním ze dne 2