5Azs 6/2010 — Nejvyšší správní soud

41 Az 17/2013- 62 - text  41Az 17/2013 – 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobců: 1) O. F. k , nar. …, státní příslušnost …., t. č. bytem …, 2) V. F., nar. …, státní příslušnost … t. č. bytem …, zastoupený žalobkyní č. 1) jako zákonnou zástupkyní, oba zastoupeni JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem se sídlem AK Labancz & spol., Ostrovského 253/3, Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2013, č. j. … t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznání náhrada nákladů řízení. III. Odměna tlumočnice Doc. Ing. Marianně Dražanové, CSc., bytem v B., B. 678/16, bude vyplacena odměna z účtu Krajského soudu v Brně ve výši 350 Kč, do 30-ti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobcové napadali rozhodnutí vydané Ministerstvem vnitra ČR, odborem azylové a migrační politiky dne 1. 7. 2013 pod č. j. … kdy bylo rozhodnuto tak, že se její žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o azylu“), zamítá jako zjevně nedůvodná. V žalobě uvedeno, že žalobcové mají za to, že správní orgán ve svém předchozím řízení porušil ust. § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen ,,správní řád“), protože nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí správního řádu, dále porušil § 2 odst. 4 správního řádu, protože přijaté rozhodnutí není v souladu s veřejným zájmem, § 3 správního řádu, neboť nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, § 50 odst. 3 správního řádu, protože nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a dále pak §§ 12-14 b) zákona o azylu, neboť žalobcové mají za to, že splňují požadavky na udělení minimálně jedné z forem mezinárodní ochrany na území. Dále pak byl porušen čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ,,Úmluva“), čl. 8 Úmluvy, čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte a dále pak čl. 16 a čl. 19 této Úmluvy. Navrhovali proto, aby rozhodnutí ministerstva vnitra vydané 1. 7. 2013 bylo zrušeno a věc vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení. Dne 12. 8. 2013 pak byla žaloba doplněna právním zástupcem žalovaného, který k jednotlivým žalobním bodům doplnil následovně: 1. Žalovaný porušil ust. § 2 odst. 1 správního řádu, když, a) u žalobce č. 2 nezkoumal, kdo jej má jako nezletilého v řízení zastupovat, zda postačuje zastupování jedním z rodičů, který jeho jménem podal návrh na zahájení řízení o udělení azylu, zda k podání návrhu není třeba souhlasu druhého rodiče atd.. Těmito otázkami se žalovaný nezabýval a nezajistil tak, aby práva žalobce č. 2 vyplývající z čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 odst. 2, čl. 16 a čl. 19 Úmluvy o právech dítěte. Žalobkyně č. 1 při podání návrhu na zahájení řízení o udělení azylu totiž uvedla, že o azyl žádá i jménem nezletilého žalobce č. 2, který se tak stal účastníkem řízení dle ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. b) žalovaný porušil zákon o azylu, když o návrhu nezletilého žalobce č. 2 nebylo rozhodnuto samostatným výrokem v tom smyslu, že se nezletilému azyl buď uděluje nebo neuděluje (viz. judikát – rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6A 787/2000 – 20 ze dne 31. 5. 2002), c) se žalobcem č. 2 neučinil pohovor, čímž žalovaný porušil ust. § 23 zákona o azylu. Podle § 9 zákona o azylu se na řízení o udělení nebo odnětí azylu použije správní řád, s výjimkou tam konkrétně uvedených ustanovení. Správní řád ve svém § 15 pak uvádí, že účastník řízení může samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Podle § 16 odst. 1 citovaného zákona zastupuje účastníka řízení, který nemůže v řízení jednat samostatně, zákonný zástupce; nemá-li zákonného zástupce, a je-li toho třeba k hájení práv, ustanoví mu správní orgán opatrovníka. Ust. § 15 odst. 1 správního řádu je upravena tzv. procesní způsobilost účastníků správního řízení. Procesní způsobilost se rozumí způsobilost vykonávat v řízení práva a povinnosti účastníka řízení. Tato způsobilost obecně vzniká v plném rozsahu zletilosti, tj. dovršením 18tého roku, případně před dosažením tohoto věku uzavřením manželství (v § 8 občanského zákoníku). Nezletilí mají pak způsobilost pouze k takovým právním úkonům, které jsou svoji povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku (§ 9 občanského zákoníku). Nezletilým je právním řádem poskytována zvýšená ochrana a vzhledem k tomu je třeba, aby byli ve správním řízení zastoupeni ve smyslu § 16 odst. 1 správního řádu svým zákonným zástupcem. V dané věci bylo vedeno azylové řízení s nezletilým žalobcem č. 2. K důvodům žádosti nezletilého byla v rámci své výpovědi vyslechnuta jeho zákonná zástupkyně, nicméně měl být vyslechnut i nezletilý, což se nestalo. Tedy v tomto případě nebyla dostatečným způsobem ochráněna práva nezletilého a nedošlo k řádnému zjištění skutkových důvodů pro udělení azylu nezletilého žalobce č. 2. Nesprávný postup žalovaného při zjišťování důvodů žádosti o azyl u nezletilého žadatele vedl k tomu, že nebyly řádně zjištěny jeho vlastní důvody, a to ani ve vztahu k naplnění azylových podmínek podle § 12 zákona o azylu, ani ohledně nich nebyly zjišťovány skutečnosti, které by mohly být rozhodné při posouzení důvodů pro případné udělení azylu humanitárního podle § 14 zákona o azylu. V důsledku toho nemohly být tyto důvody žalovaným řádně váženy. Napadené rozhodnutí pak bylo vydáno v rozporu s ust. § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen dbát, aby přijaté řešení bylo vydané v souladu s veřejným zájmem. Žalovaný rovněž porušil ust. § 50 odst. 3 správního řádu, protože nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. 2. Žalovaný dále porušil ust. § 3 správního řádu, vedle pochybení, na které žalobce poukazují výše, žalovaný dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, podle kterého žalobkyně 1. jako žadatelka neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být ona a její syn vystaveni pronásledování z důvodu uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že jim hrozí vážná újma podle § 14 a) zákona o azylu. Žalobkyně č. 1 však ve své výpovědi uvedla, že ona a její nezletilý syn jsou vystaveni násilí ze strany jejího manžela. Ve vztahu k žalobci č. 2 tak žalovaný porušil ust. čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte, když ve vztahu k nezletilému žalobci č. 2 nezkoumal existenci odůvodněného strachu z pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, ani možnost udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu § 14 zákona o azylu ve vztahu k nezletilému žalobci č. 2. V této souvislosti žalobci poukazují na to, že Úmluva o právech dítěte počítá s tím, že nezletilí může mít odůvodněný strach z pronásledování sám o sobě, a nikoliv jen v souvislosti se strachem svých rodičů. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že část námitek je převzata z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6A 787/2000 – 20 ze dne 31. 5. 2002. Tyto námitky však nelze shledat důvodnými, neboť uvedený rozsudek je překonán praxí správního orgánu. V době, kdy byl rozsudek vydán, byla podoba správních rozhodnutí zcela odlišná. V daném případě je z napadeného rozhodnutí zcela zřejmé, že se výrok rozhodnutí vztahuje na žalobkyni i jejího syna, že v případě obou byla žádost shledána jako zjevně nedůvodná a z odůvodnění je pak zřejmé, že ani v případě nezletilého nejsou splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Co se týče dalších žalobních námitek, zcela absurdně vyznívá námitka, že žalovaný nezkoumal, zda postačuje zastupování jedním z rodičů, který jménem nezletilého podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Vzhledem ke skutečnosti, že důvodem žádosti je obava z jednání právě druhého z rodičů, je tato námitka přinejmenším nelogická. Navíc z žádného právního předpisu nevyplývá, že by za nezletilého museli jednat oba dva zákonní zástupci. Dle § 92 zákona o azylu se za způsobilého k právním úkonům považuje cizinec ode dne, kdy dosáhl věku 18 let. Dle § 32 odst. 1 správního řádu v rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem. Pokud se týče provedení pohovoru s nezletilým, žalobkyně – matka uvedla, že vzhledem k synově uzavřenosti a zamlklosti je provedení takového pohovoru zcela zbytečné a souhlasila s tím, že správní orgán nevyslechl jejího syna přímo, ale vycházel z pohovoru konaného s ní. Co se týče samotných důvodů, kvůli kterým žalobkyně svým jménem a jménem svého syna požádala o udělení mezinárodní ochrany, žalovaná trvá na svém