1 Afs 15/2008 — Nejvyšší správní soud

62 Af 13/2013- 39 - text - 12 - pokračování 62Af 13/2013 62Af 13/2013 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: Lia Fail company s.r.o., se sídlem Brno, Hybešova 726/42, zastoupený Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem, se sídlem Brno, Veveří 456/9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 13.12.2012, č.j. 19313/12-1303-703609, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 13.12.2012, č.j. 19313/12-1303-703609, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 24.8.2011, č.j. 309885/11/288914707162. Působnost orgánu rozhodujícího o žalobcově odvolání přešla v průběhu řízení před zdejším soudem s účinností zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, na Odvolací finanční ředitelství, které se tak podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), stalo žalovaným. I. Podstata věci Žalobce dodal na základě kupní smlouvy ze dne 21.7.2010 společnosti LOOTRADE s.r.o. 48.000 kusů textilního zboží ( - dle kupní smlouvy se jednalo o mix - bundy, mikiny, vesty, trenky, košile, trička, tepláky, polokošile) v celkové hodnotě 55.872.000 Kč včetně DPH (faktura na výstupu ze dne 27.7.2010). Zboží žalobce pořídil od společnosti GASTROSERVIS s.r.o. na základě kupní smlouvy ze dne 21.7.2010, podle faktury na vstupu ze dne 27.7.2010, za cenu 55.756.800 včetně DPH. Podle kupní smlouvy ze dne 21.7.2010 se jednalo o 48.000 kusů - mix - bundy, mikiny, vesty, trenky, košile, trička, tepláky, polokošile. Žalobce uplatnil z této obchodní transakce za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2010 nárok na odpočet DPH. Na základě výsledku postupu k odstranění pochybností správce daně dospěl k závěru, že žalobce a další daňové subjekty jsou zapojeni do účelově sestaveného řetězce obchodů, jejichž skutečným cílem není dosažení zisku z nákupu a prodeje zboží, ale pouze neoprávněné získání nadměrného odpočtu DPH u posledního článku řetězce. O tomto podezření svědčí, že zboží není mezi žádným článkem řetězce doposud uhrazeno a to ani částečně, přestože od jeho dodání uplynulo již téměř 12 měsíců, že pohledávky a závazky nejsou zúčastněnými subjekty v řetězci nijak zajištěny ani vymáhány. Jednatel žalobce Radek Novák a jednatel LOOTRADE s.r.o. Michal Lomjanský jsou současně jednateli společností NOVRA s.r.o. a LOOMAN s.r.o., které od konce roku 2007 do poloviny roku 2010 vystupovaly jako prostřední články řetězců subjektů obchodujících s nadhodnoceným zbožím (převážně textilem), které bylo posledním článkem řetězce vždy vyvezeno do třetích zemí s požadavkem na vyplacení nadměrného odpočtu v řádech milionů Kč. Společnosti NOVRA s.r.o. a LOOMAN s.r.o. po dobu 3 let deklarovaly obchodní případy v řádech desítek milionů Kč měsíčně, přičemž předmětné dodávky zboží nebyly rovněž v řetězci hrazeny, což jednoznačně potvrzuje výše pohledávek a závazků z obchodního styku uvedená těmito společnostmi v jejich účetní závěrce za rok 2009, která se pohybuje v řádech miliard Kč. Všechny společnosti zapojené do řetězce dodávek jsou společnostmi s ručením omezeným se základním povinným vkladem 200.000 Kč, které nemají žádný majetek ani zaměstnance a kromě deklarovaných obchodů nevykazují žádnou jinou podnikatelskou činnost. Sídla těchto společností jsou pouze formální, ve skutečnosti na těchto adresách subjekty žádné prostory nevyužívají. Na počátku řetězce vystupuje nekontaktní daňový subjekt, který sice formálně podal daňové přiznání, ve kterém uvedl odpovídající objem přijatých a uskutečněných plnění, ale na výzvu správce daně již nijak nereagoval a neprokázal, že se předmětná plnění vůbec uskutečnila. Správce daně neměl možnost zjistit ani skutečný původ obchodovaného zboží ani prvotního dodavatele, který by odvedl adekvátní výši DPH do státního rozpočtu. Z výpovědí jednatele žalobce je zřejmé, že při provádění obchodních transakcí nikoho ze zúčastněných článků řetězce nezajímaly běžné parametry obchodovaného zboží (kvalita, užitné vlastnosti, materiál, velikost, země původu, výrobce, obchodní značka apod.), dokonce ani množství kusů. Sám jednatel daňového subjektu uvedl v protokole o ústním jednání, že veškeré platby mezi články řetězce jsou odvislé od vyplacení nadměrného odpočtu posledního daňového subjektu a veškeré termíny očekávaných plateb za zboží se odvíjí od ukončení daňového řízení u této společnosti. Pro případ, že finanční úřad neuzná nárok na odpočet na základě faktury vystavené společností LOOTRADE s.r.o. a nevyplatí nadměrný odpočet, zvažuje žalobce variantu vrácení zboží v celém řetězci a vydobropisování předmětných faktur. Správce daně nárok na odpočet DPH neuznal, neboť dospěl k závěru, že v případě této transakce bylo jejím cílem získání výhody spočívající v uplatnění odpočtu a nikoliv dosažení reálného ekonomického zisku. Odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně žalovaný zamítl s tím, že předmětné zboží bylo dodáváno v řetězci NEZNÁMÝ SUBJEKT→ PROFYREAL s.r.o.→ GASTROSERVIS s.r.o.→ LIA FAIL COMPANY s.r.o.→ LOOTRADE s.r.o.→ SKALINEX TRADE s.r.o., a poté bylo dodáno na Slovensko. Podle žalovaného zjištěné subjektivní a objektivní okolnosti nasvědčují tomu, že došlo k úmyslnému deklarování nadhodnocených nákupů velkého množství textilního zboží, kdy jednotliví dodavatelé vykázali minimální marže. Nákupy i prodeje po formální stránce splnily podmínky zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), nicméně byly uskutečněny za neobvyklých obchodních podmínek, které nasvědčují úmyslnému jednání za účelem čerpání odpočtu; tento stav pak není v souladu s účelem zákona o DPH. Žalovaný tak odvolací námitky žalobce týkající se nesouhlasu se zneužitím práva zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Tento závěr nyní žalobce napadá podanou žalobou. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že tvrzení, že se úmyslně podílel na vybudování řetězce obchodních společností, jejichž cílem bylo prostřednictvím formálně bezvadných obchodních transakcí vylákat na státu odpočet DPH, nebylo prokázáno. Žalobce se nijak netajil tím, že se jednalo o jeho první obchodní případ. Žádný právní předpis nestanoví obrat, jaký má první realizovaný obchod mít. Jednalo se o klasický model obchodu nákup – prodej, kdy není pravdou, že by nebyl sledován ekonomický účel. V případě úspěšné realizace by žalobce získal 96.000 Kč před zdaněním. K provozování obchodní činnosti v oblasti nákup – prodej není nutnou podmínkou vlastnictví movitého či nemovitého majetku; obzvláště v době provádění internetových obchodů. Důležitější jsou obchodní znalosti a schopnosti. Ke skutečnosti, že na pokladně žalobce byl pouze základní vklad ve výši 200.000 Kč a že žalobce nečerpal žádný úvěr, žalobce poukázal na to, že znakem ekonomického zdraví daňového subjektu je, pokud je schopen svou činnost financovat výlučně ze svých vlastních zdrojů a nemá potřebu si opatřovat cizí kapitál. Dále odkázal na praxi zakládání a převádění tzv. ready-made společností. Ke skutečnosti, že na adrese svého sídla má pouze administrativní sídlo se schránkou, žalobce namítá, že podle právní úpravy platné od 20.7.2009 nemusí být sídlo právnické osoby určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně. V případě potřeby bylo možné se s žalobcem na daném místě skutečně setkat. Tento údajně nestandartní znak podnikání žalobce je tedy naopak věcí zcela běžnou. Zcela standartním znakem podnikání je dále to, že žalobce zná své odběratele, v tomto případě konkrétně pana Michala Lomjanského. K nezvyklé délce splatnosti faktur za předmětné zboží žalobce uvádí, že lhůta splatnosti faktur závisí výhradně na dohodě smluvních stran, přičemž žalobce si domluvil se svým dodavatelem lhůtu splatnosti tak, aby mohl kupní cenu zaplatit z částky utržené z dalšího prodeje zboží. Splnění povinnosti zaplatit kupní cenu pak bylo zajištěno směnkami vystavenými odběratelem. Pokud jde o vymáhání předmětné částky, pak celý dluh zatím není promlčen a proto jakékoliv závěry o tom, že se žalobce nedomáhal jeho zaplacení soudní cestou, jsou předčasné. Žádný právní předpis neukládá podnikatelům pojistit se na obchodní rizika a riziko znehodnocení zboží. Pojištěním by navíc žalobce zvyšoval své náklady. Správce daně nemůže vyžadovat po daňových subjektech další vydání s tím, že bez nich se jedná o pochybné obchody. Pojištění proti znehodno