— Nejvyšší správní soud

29 Af 65/2013- 46 - text 8 pokračování 29 Af 65/2013 [OBRÁZEK]29 Af 65/2013-46 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce: LIKÉRKA DRAK s. r. o. se sídlem Chvalčov, Na Kútku 14, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2013, č. j. 33129-2/2013-900000-304.4, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí obsahu rozhodnutí [1] Rozhodnutím ze dne 15. 5. 2013, č. j. 17891/2013-640000-12, uložil Celní úřad pro Zlínský kraj (dále též „celní úřad“) žalobci podle § 19 odst. 4 písm. c) zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „zákon o povinném značení lihu“), pokutu ve výši 500 000 Kč, a to za naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 19 odst. 3 písm. g) zákona o povinném značení lihu, konkrétně za to, že jako držitel kontrolních pásek v rozporu s § 14 písm. d) zákona o povinném značení lihu neoznámil celnímu úřadu zničení kontrolních pásek v množství vyšším než 0,1 % z jedné uskutečněné objednávky s uvedením důvodů, a to nejpozději první pracovní den po takovém zjištění. Současně celní úřad žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. [2] Celní úřad odůvodnil rozhodnutí mj. tím, že podle § 4 odst. 2 zákona o povinném značení lihu se povinnost značení kontrolní páskou nevztahuje na líh, který byl celním úřadem propuštěn k vývozu. Žalobce přesto označoval kontrolní páskou veškeré vyrobené vybrané výrobky, tedy i vybrané výrobky určené na propuštění k vývozu do Slovenské republiky, které následně odstraňoval spálením pomocí plynových hořáků. Jestliže účastník řízení již nalepené kontrolní pásky odstraňuje, a to spálením, dochází tímto k jejich zničení, a žalobce tak má dle § 14 písm. d) zákona o povinném značení lihu povinnost jejich zničení oznámit celnímu úřadu po takovém zjištění (v množství vyšším než 0,1 % z jedné uskutečněné objednávky). Nikdo žalobce nenutil k tomu, aby lepil kontrolní pásky na naprosto všechna spotřebitelská balení lihu, a to i když věděl, že toho není třeba a pak je bude muset shora popsaným způsobem odstraňovat. [3] Zákon o povinném značení lihu ve zmíněném ustanovení výslovně hovoří o „okamžiku zjištění“, přičemž tento okamžik může nastat i jindy, než vymezil žalobce, tedy pouze v „období před použitím kontrolních pásek “, nejpozději „do okamžiku jejich použití“. [4] Podle § 10 vyhlášky č. 149/2006 Sb., kterou se provádí zákon č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 545/2005 Sb. (dále též „vyhláška č. 149/2006 Sb.“), vede evidenci přijatých, vydaných, zničených a vracených kontrolních pásek podle § 14 zákona o povinném značení lihu jejich držitel na předepsaném tiskopise, jehož vzor je uveden v příloze č. 9 k této vyhlášce. Z uvedeného ustanovení i z tiskopisu vyplývá, že jednotlivé údaje o množství kontrolních pásek (použitých, zničených, dopravených zahraničnímu dodavateli, poškozených, znečistěných, nepoužitých či ztracených) musí korespondovat s uvedeným množstvím kusů kontrolních pásek na odběrném listě (určitého evidenčního kódu). Odběrný list musí být součástí evidence kontrolních pásek. Úmyslem zákonodárce při stanovování povinností spojených s nakládáním kontrolními páskami, bylo vázat tyto povinnosti na kontrolní a dozorové činnosti správce daně. [5] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí celního úřadu potvrdil, přičemž se ztotožnil s užitou právní argumentací. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [6] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. Uvedl, že napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí celního úřadu, jsou nezákonná. [7] Ustanovení § 14 písm. d) zákona o povinném značení lihu upravuje situaci, kdy dojde ke ztrátě nebo zničení kontrolní pásky při značení spotřebitelských balení lihu, nejpozději do okamžiku použití této kontrolní pásky, tzn. nalepení na spotřebitelské balení lihu. Povinnost oznamovat celnímu úřadu zničení kontrolních pásek, které již byly nalepeny na spotřebitelské balení lihu, v případě jejich následného zničení, ze zákona o povinném značení lihu nevyplývá. [8] Účelem zákona o povinném značení lihu je zamezit nelegální výrobě lihu a daňovým a celním únikům. Jakmile je však kontrolní páska na spotřebitelské balení lihu jednou nalepena, nemůže se již v použitelné podobě dostat do držení jakékoli jiné osoby a být příp. zneužita. [9] Jakmile je kontrolní páska na spotřebitelské balení lihu jednou nalepena, stává se jednou provždy jeho nedílnou součástí a v podstatě nevratně ztrácí charakter kontrolní pásky, jelikož již není reálně možné, aby byla odstraněna v celistvé podobě a opětovně použita pro značení lihu. [10] Pojem „zničená kontrolní páska“ účinná právní úprava nedefinuje. Výše uvedenému názoru žalobce odpovídá příloha č. 9 vyhlášky č. 149/2006 Sb., ve které je uvedeno, že do pole „Zničení“ se zaznamená „množství kusů kontrolních pásek, které byly při značení spotřebitelského balení lihu nebo v souvislosti s ním zničeny.“ [11] S ohledem na výše uvedené tedy § 14 písm. d) zákona o povinném značení lihu ani na danou věc vůbec nedopadá. Správní orgány jednaly v rozporu se zásadou zákazu zneužití pravomoci a principem legality vyjádřenými v § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném pro projednávanou věc, a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky. [12] Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, stejně jako rozhodnutí celního úřadu, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [13] Ve vyjádření k žalobě žalovaný především zopakoval svoji argumentaci použitou v napadeném rozhodnutí. Nadto uvedl, že pro splnění povinnosti ve smyslu § 14 písm. d) zákona o povinném značení lihu je nerozhodné, zda je kontrolní páska integrální součástí výrobku či zda došlo k poškození kontrolních pásek a jak. V daném případě je rozhodující, že došlo ke zničení kontrolních pásek a jednalo se o množství vyšší než 0,1 % z jedné uskutečněné objednávky. [14] Kontrolní páskou je páska určená ke značení lihu, která byla mj. vyrobena na daňovém území České republiky. To znamená, že pokud žalobce kontrolní pásky odebral od celního úřadu, učinil tak za účelem značení lihu. Pokud byly tyto kontrolní pásky poté ze spotřebitelských balení lihu odstraněny, stalo se tak právě v souvislosti s předtím provedeným značením, což odpovídá § 14 písm. d) zákona o povinném značení lihu i vysvětlivce č. 4 k příloze č. 9 vyhlášky č. 149/2006 Sb. [15] Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem [16] Soud, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí celního úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. [17] Předmětem sporu v nyní projednávané věci byla především otázka, zda výrobní praxe žalobce, kdy označuje kontrolními páskami (tzv. kolky) veškeré zboží včetně toho, které je určeno k vývozu a u kterého následně již nalepené kontrolní pásky ničí spálením plynovými hořáky, což neoznamuje celnímu úřadu, odpovídá zákonným povinnostem vyplývajícím mj. ze zákona o povinném značení lihu. [18] Dle § 14 písm. d) zákona o povinném značení lihu je registrovaná osoba, která odebrala kontrolní pásky (dále též „držitel“), povinna oznámit celnímu úřadu, u kterého byly kontrolní pásky odebrány, jejich ztrátu nebo zničení, a to nejpozději první pracovní den po takovém zjištění. Dle § 5 odst. 5 písm. h) zákona o povinném značení lihu stanoví prováděcí právní předpis způsob evidence a vracení kontrolních pásek, včetně způsobu evidence a vracení kontrolních pásek poškozených a zničených. Tímto prováděcím právním předpisem byla v nyní projednávané věci vyhláška č. 149/2006 Sb. Tato vyhláška upravovala evidenci kontrolních pásek v § 10 následujícím způsobem: (1) Evidenci přijatých, vydaných, zničených a vracených kontrolních pásek podle § 14 zákona vede jejich držitel (§ 12 zákona) na předepsaném tiskopise, jehož vzor je uveden v příloze č. 9 k této vyhlášce. (2) Součástí evidence kontrolních pásek je odběrný list. [19] Z tiskopisu, jehož vzor je uveden v příloze č. 9 vyhlášky č. 149/2006 Sb., vyplývá, že držitel je povinen evidovat mj. množství vydaných a vrácených kontrolních pásek. U vydaných se rozlišuje vlastní použití pásek, zničení a dopravení zahraničnímu dodavateli