6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

36 Ad 37/2013- 75 - text pokračování - 12 - 36Ad 37/2013 36 Ad 37/2013-75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Jany Kubenové, ve věci žalobce: T. A. V., nar. ……….., státní příslušnost …………., s místem podnikání …., ………., zast. JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Škroupova 1114/4, 702 00 Ostrava, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2013, č. j. 2300/1.30/13/14.3, t a k t o : I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 5. 8. 2013, č. j. 2300/1.30/13/14.3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Z účtu Krajského soudu v Brně bude žalobci prostřednictvím jeho zástupce JUDr. Radka Hudečka, advokáta se sídlem Škroupova 1114/4, 702 00 Ostrava vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 8. 2013, č. j. 2300/1.30/13/14.3 bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové (dále jen správní orgán prvního stupně) ze dne 15. 4. 2013, č. j. 8620/8.30/12/14.3 a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce jako podnikající fyzická osoba uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zaměstnanosti), kterého se dopustil tím, že dne 28. 3. 2012, kdy byla na pracovišti v prodejně „AAA“ provozovny na ………….. Vysoké Mýto – Vysoké Mýto Město provedena kontrola inspektory správního orgánu prvního stupně, umožnil paní M. M., nar. ………….., bytem …………. Vysoké Mýto vykonávat práci dohledu nad vystaveným zbožím a nad zákazníky, paní L. T. K. Ch., nar. ………., státní občanství Vietnamská socialistická republika, bytem ………….., ……., práci pokladní spočívající v inkasování hotovosti za prodané zboží, a panu N. D. K., nar. ….., státní občanství Vietnamská socialistická republika, bytem …………, s panem C. X. M., nar. …., státní občanství Vietnamská socialistická republika, bytem ………… Olomouc, práci manipulantů se zbožím, spojenou s vykládáním zboží a jeho ukládáním do regálů, tj. že umožnil výkon nelegální práce ve smyslu ust. § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti, tedy výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, čímž porušil ust. § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce). Za uvedený správní delikt byla žalobci na základě ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložena pokuta ve výši 250.000 Kč. Ve včas podané žalobě žalobce namítá, že rozhodnutí žalovaného je zmatečné a skutkový stav, který vzal odvolací orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s důkazy nacházejícími se ve spisech a nemá v nich oporu. Brojí proti tomu, že pracovníci inspekce provádějící kontrolu, ačkoli věděli, že jednají s cizinci, zneužili při jednání s nimi jejich neznalosti českého jazyka, když nepoučili ani žalobce, ani kontrolované cizince o jejich právu mít při jednání tlumočníka a pro tlumočení využili jednu z kontrolovaných osob, která sama český jazyk neovládala, což se potvrdilo při řízení před správním orgánem. Pokud žalovaný s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2008-76 odkázal na vyjádření osob o poskytnutých informacích při kontrole, dle nichž cizinci při kontrole uvedli, že česky rozumí a tlumočníka nežádají, tato tvrzení podle názoru žalobce neodpovídají provedeným důkazům a jsou v rozporu se spisovým materiálem. Skutečnost, že žalobce ani kontrolovaní cizinci neovládají český jazyk, byla zřejmá již od prvotních úkonů při kontrole, a tato byla prokázána v průběhu správního řízení. Žalobce namítá, že správní orgány neprokázaly naplnění znaků závislé práce. Nebyla prokázána podřízenost osob vůči žalobci, nejednalo se o pravidelnou činnost, a nebylo ani zřejmé, jakým způsobem měly tyto osoby vykonávat práce jménem firmy, jakou měli odpovědnost a zda obdrželi na svou činnost odměnu. Z žádného důkazu rovněž nevyplývá soustavný charakter práce u žalobce. Žalobce je toho názoru, že ojedinělá, krátkodobá, jednorázová, bezúplatná a neformální činnost ve formě výpomoci kamarádovi nemůže být závislou prací ve smyslu zákona o zaměstnanosti. Co se týče činnosti paní L. T. K. Ch., žalobce namítá, že žalovaný vycházel pouze z kontrolního protokolu (podle něhož měla inkasovat hotovost za prodané zboží), nijak však nezdůvodnil, proč nebyly odstraněny rozpory mezi kontrolním protokolem a výpovědí této svědkyně provedenou v průběhu správního řízení a proč nebylo provedeno další dokazování (zápisy s obsluhovanými osobami, za jaké zboží a v jaké hodnotě měla peníze vydávat). Dále žalobce namítá, že žalovaný nezdůvodnil, proč nepřijal žalobcem navržené důkazy a opřel svá tvrzení pouze o podklady inspektorů práce, aniž by využil možnosti provést ke sporným skutečnostem další důkazy. Má za to, že pokud se jednotlivé důkazy v daném případě diametrálně liší, bylo povinností správního orgánu opatřit si další důkazy v návaznosti na ust. § 50 odst. 3 správního řádu. Důkazní prostředky, z nichž správní orgány vycházely, jsou podle názoru žalobce zcela nedostačující co do konkrétnosti, jednoznačnosti a průkaznosti. Napadené rozhodnutí tak podle něj vychází z nesprávných skutkových zjištění a z nesprávného právního posouzení věci. Ze zákona o zaměstnanosti podle žalobce vyplývá, že za nelegální práci ve smyslu ust. § 5 písm. e) lze považovat jen takovou práci, k níž je třeba povolení k zaměstnání. Namítá, že k posouzení činnosti vykonávané cizincem jako nelegální práce ve smyslu zákona o zaměstnanosti je třeba, aby tuto práci vykonával cizinec soustavně, podle pokynů a za mzdu, plat nebo odměnu. Cílem zákona o zaměstnanosti totiž není potírat jakoukoli práci cizinců, ale jen takovou, kterou cizinci vykonávají v rozporu s povolením k zaměstnání. V neposlední řadě žalobce brojí proti tomu, že správní orgány řádně neodůvodnily, proč byla příkazem uložená pokuta ve výši 500.000 Kč následně snížena na 250.000 Kč, a namítá, že správní orgány se nezabývaly likvidačním charakterem pokuty, osobními a majetkovými poměry žalobce, ani tím, zda pokuta může u žalobce způsobit platební neschopnost. Neobstojí ani odkaz na společenskou nebezpečnost spáchaného správního deliktu. Pokud předmětem řízení byl výkon nelegální práce pouze v den kontroly, tj. 28. 3. 2012 a ne činnost v ostatních dnech, není zřejmé, k jakým mohlo dojít únikům na daních a odvodech na sociální a zdravotní pojištění. V závěru žaloby žalobce navrhl provedení důkazu svědeckou výpovědí paní M. M., a to k objasnění rozporných skutečností, které uvedl kontrolní orgán k její osobě v záznamu o provedení kontroly a v kontrolním protokolu, a které jsou v rozporu s její svědeckou výpovědí před správním orgánem S ohledem na shora uvedené žalobce navrhuje, aby soud rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení, a aby žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 10. 2013 uvádí, že při prováděné kontrole byla jak kontrolovaná osoba, tak všichni cizinci, kteří se při kontrole v provozovně zdržovali, řádně poučeni, že pokud neovládají český jazyk, mohou požádat o tlumočníka, přičemž nikdo z přítomných o tlumočníka nepožádal. Pod záznamy všech dotazovaných osob je uvedeno a těmito osobami potvrzeno, že nežádají tlumočníka a že obsahu rozumí. Ze svědeckých výpovědí vyplývá, že tlumočení se ujala přítomná majitelka budovy paní L. T. K. Ch. Tvrzení, že tato osoba i ostatní cizinci nerozuměli kontrolním orgánům, žalovaný považuje za účelové. Ani skutečnost, že při podpisu a předání protokolu byl přítomen tlumočník, není podle názoru žalovaného důkazem vyvracejícím stav, kdy při samotné kontrole potřeba tlumočníka nebyla ze strany přítomných fyzických osob signalizována. Žalovaný nesouhlasí s argumentací, že záznamy pořízené v průběhu kontroly jsou záznamy o podání vysvětlení ve smyslu ust. § 137 odst. 4 správního řádu. Uvádí, že pořízené záznamy byly podklady pro vyhotovení protokolu a sloužily k zachycení průběhu kontroly a informací obdržených od přítomných osob. Správní orgán prvního stupně podle názoru žalovaného postupoval v souladu s právními předpisy, zejména se zákonem o státní kontrole. Pokud se žalobce vyjádřil, že v důsledku zdravotních problémů nebyl schopen vlastními silami uskladnit zboží a dohlédnout na