1 As 28/2010 — Nejvyšší správní soud

62 Af 80/2013- 223 - text - 10 - pokračování 62Af 80/2013 62Af 80/2013-223 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., se sídlem Sokolov, Staré náměstí 69, zastoupený Mgr. Lukášem Zdvihalem, advokátem se sídlem Praha 1, Dušní 10, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, za účasti: ČEZ, a.s., se sídlem Praha 4, Duhová 2/1444, zastoupená JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M. (C.J.), advokátem advokátní kanceláře WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o., se sídlem Praha 1, Křižovnické nám. 193/2, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1.7.2013, č.j. ÚOHS-R110/2013/IN-12214/320/RJa, t a k t o : I. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 29.3.2013, č.j. ÚOHS-V6/2013/IN-5649/2013/820/TPi, se zrušuje. II. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1.7.2013, č.j. ÚOHS-R110/2013/IN-12214/320/RJa, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lukáše Zdvihala, advokáta se sídlem Praha 1, Dušní 10. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1.7.2013, č.j. ÚOHS-R110/2013/IN-12214/320/RJa, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 29.3.2013, č.j. ÚOHS-V6/2013/IN-5649/2013/820/TPi. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení i výše uvedeného prvostupňového rozhodnutí. I. Podstata věci Dne 21.1.2013 se žalobce obrátil na žalovaného se žádostí o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSPI“). Touto žádostí se žalobce domáhal poskytnutí informací – konkrétně popsaných dokumentů obsažených ve spisových dokumentacích k podnětu sp.zn. P170/06 a sp.zn. P158/08 a ve spisech ke správním řízením sp.zn. S 263/2006 a sp.zn. 282/2008. Dne 29.3.2013 žalovaný sdělil žalobci, že mu poskytne některé z požadovaných dokumentů a současně jej informoval, že i z těchto dokumentů musel pro účely podané žádosti v souladu s § 12 ZSPI odstranit informace, jejichž poskytnutí tento zákon vylučuje. Téhož dne vydal žalovaný pod č.j. ÚOHS-V6/2013/IN-5649/2013/820/TPi rozhodnutí, o částečném odmítnutí žádosti žalobce. Tímto rozhodnutím žalovaný odmítl poskytnout žalobci většinu z jím požadovaných informací podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 3 ZSPI s tím, že požadované informace byly osobou zúčastněnou na řízení označeny jako důvěrné a jsou součástí jejího obchodního tajemství. Poskytnutí dvou požadovaných listin bylo odmítnuto proto, že se jedná o neexistující informace (§ 3 odst. 3 ZSPI), a jedna listina nebyla poskytnuta s odkazem na § 8a ZSPI. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal rozklad, v němž zejména namítal, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný dostatečně nevymezil znaky obchodního tajemství, přičemž tu není dostatečným způsobem rozlišeno, z jakých důvodů bylo poskytnutí informací odmítnuto (tj. zda proto, že se jedná obchodní tajemství či o důvěrnou informaci), přičemž většina žalobcem požadovaných informací nelze za obchodní tajemství považovat a nejedná se ani o důvěrné informace. Předseda žalovaného rozklad jako nedůvodný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce namítá, že úvaha žalovaného týkající se vymezení obchodního tajemství a důvěrných informací je nepřezkoumatelná. Podle žalobce žalovaný vytvořil kategorii důvěrných informací a popřel tak žalobcovo právo na informace. Žalobce namítá, že část neposkytnutých informací označil žalovaný za obchodní tajemství a část za informace důvěrné, jejichž poskytnutí závisí zcela na vůli dotčeného subjektu. Žalobce zásadně nesouhlasí s tím, že by měl sám předkládat konkrétní důvody, proč se nejedná o důvěrné informace. Podle žalobce není-li informace obchodním tajemstvím, nelze ji označit za důvěrnou jen proto, že si to určitý subjekt (osoba na řízení zúčastněná) přeje. Žalobce rovněž poukazuje na to, že směšování důvěrných informací a informací obsahujících obchodní tajemství jde proti smyslu ZSPI, neboť v takovém případě je snadné jakoukoliv žádost o poskytnutí informace odmítnout s tím, že se jedná o důvěrné informace. Žalobce tu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 A 118/2002. Podle žalobce není z napadeného rozhodnutí zřejmé, zda konkrétní informace nebyla poskytnuta proto, že se jedná o informaci důvěrnou nebo proto, že jde o obchodní tajemství. Žalobce tak shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Pouhé konstatování, že si daný subjekt přeje informaci utajovat, je z pohledu žalobce nedostačující. Žalobce dále namítá nezákonnost aplikace § 24 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOHS“). Povinnost mlčenlivosti zaměstnanců žalovaného se podle žalobce neshoduje s povinností mlčenlivosti žalovaného. Žalovaným zastávaný přístup není podle žalobce v souladu se § 11 odst. 3 ZSPI. V této souvislosti žalobce argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 31 Ca 189/2000 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 A 118/2002. Žalobce dále namítá, že žalovaný odlišně postupuje při vyřizování žádostí dle ZSPI. Žalobce tu poukazuje na předchozí postup žalovaného, kterým i přes vyznačení částí obchodního tajemství, byla informace poskytnuta. Podle žalobce je postup žalovaného při vyřizování obdobných žádostí nekonzistentní a v rozporu se zavedenou rozhodovací praxi. Žalobce navrhoval zrušení jak napadeného, tak jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí a na svém procesním stanovisku setrval v podané replice i po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí argumentace žalovaného Žalovaný uvádí, že při posuzování skutečností označených jako „důvěrné“ vycházel z § 271 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy platném znění (dále jen „obchodní zákoník“), a ze specifického kontextu jím vedených řízen. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že důvěrné informace nutně nemusí naplňovat znaky obchodního tajemství a taktéž režim jejich úpravy není tak přísný. S ohledem na povinnost mlčenlivosti stanovenou v § 24 ZOHS se žalovaný domnívá, že byly naplněny podmínky pro aplikaci § 11 odst. 3 ZSPI. Žalovaný dodává, že adresátem povinnosti mlčenlivosti mohou být pouze fyzické osoby, neboť úřad svoji vůli může projevovat právě prostřednictvím fyzických osob, to však podle žalovaného neznamená, že by se na úřad jako celek tato povinnost nevztahovala. K namítané nepřezkoumatelnosti žalovaný uvádí, že pojem důvěrná informace je obsahově širší než obchodní tajemství. Pokud všechny neposkytnuté informace splňují znaky důvěrných informací, nebylo třeba u každé jednotlivé informace odůvodňovat, zda se jedná i o obchodní tajemství či toliko o důvěrnou informaci, kterou nelze poskytnout podle § 11 odst. 3 ZSPI. Žalovaný dále uvádí, že zpochybnil-li by žalobce naplnění znaku důvěrnosti poskytnutých informací, žalovaný by takové informace poskytl. K tvrzené odlišné praxi žalovaný uvádí, že žalobce sám vyznačil určité pasáže jako obchodní tajemství a nikoliv jako důvěrné informace. Podle žalovaného se tedy nejedná o nedůvodné rozdíly v rozhodování žalovaného, nýbrž o důsledek odlišného označení informací jednotlivými subjekty. Žalovaný rovněž odmítá, že by z jeho strany došlo k úniku informací, a odvolává se na zásadu mlčenlivosti dle § 24 ZOHS. Žalovaný nesouhlasí ani s namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, neboť se předseda žalovaného dostatečně zabýval všemi rozkladovými námitkami. Žalovaný na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem a s ohledem na výše uvedené navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení Osoba zúčastněná na řízení odmítá, že by žalovaný neoznačil, které informace obsahují obchodní tajemství a které jsou důvěrné, jak namítá žalobce; nadto všechny neposkytnuté informace představují její obchodní tajemství. Osoba zúčastněná na řízení uvádí, že má ekonomický zájem na utajení informací týkajících se smluvních podmínek (včetně cenových) souvisejících s dodávkami paliv včetně hnědého energetického uhlí. Pokud jde o mlčenlivost pracovníků žalovaného, k tomu osoba zúčastněná na řízení uvádí, že § 11 odst. 3 ZSPI je speciálním ustanovením ve vztahu k § 19 tohoto zákona. Os