4 Ads 44/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 55/2014- 52 - text 11 pokračování 30 A 55/2014 30 A 55/2014 - 52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: euromotor s. r. o., sídlem Soběšická 1473/51f, 614 00 Brno, zastoupeného JUDr. Bělou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem Václavská 2, 603 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor provozu silničních vozidel, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2014, č. j. 5/2014-160-SPR/3, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2014, č. j. 5/2014-160-SPR/3, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Běly Sedláčkové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se včas podanou žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 10. 2013, č. j. JMK 115961/2013. Tímto rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. g) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 247/2000 Sb.“), a za spáchání tohoto správního deliktu byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Žalobce se podle rozhodnutí správního orgánu I. stupně měl dopustit správního deliktu ve smyslu § 56 odst. 2 písm. g) zákona č. 247/2000 Sb. tím, že jako provozovatel školicího střediska neoznámil v souladu § 51 odst. 2 téhož zákona Krajskému úřadu změny údajů rozhodných pro udělení akreditace a nepředložil o nich doklady do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo. Konkrétně se jednalo o to, že žalobce neoznámil Krajskému úřadu ve stanoveném termínu zařazení dalších prostor pro výuku situovaných v objektu Stránského 28, a to učebny přístupné hlavním vchodem budovy, které žalobce užil pro školení dne 27. 4. 2013 a to přes to, že se nejednalo o prostory zařazené v seznamu výukových prostor školicího střediska. Odůvodnění tohoto rozhodnutí se významně opírá o Protokol č. 15 o provedené kontrole školení ke zdokonalování odborné způsobilosti řidičů č. j. JMK 73205/2013 (dále jen „Protokol č. 15“). Proti němu však žalobce podal zákonnou cestou námitky, které spočívaly zejména v tom, že školení sice proběhlo v jiné místnosti, ale bylo to ojedinělé řešení a způsobené technickými důvody, mimořádnými okolnostmi, jednalo se tedy o nouzové řešení, kdy žalobce nechtěl zmařit termín školení (závada na elektroinstalaci). Stejně tak uvedl, že v této místnosti probíhají i jiná školení, nikoliv však akreditovaná a že se skutečně jednalo o ojedinělou záležitost způsobenou vyšší mocí. Z uvedených důvodů proto změnu učebny nenahlašoval Krajskému úřadu. Na těchto tvrzeních si žalobce setrval také v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. II. Obsah žaloby Žalobce uvedl, že důkazním jádrem pro rozhodnutí obou správních orgánů je Protokol č. 15 sepsaný dne 20. 6. 2013. Z něj správní orgán I. stupně a stejně tak žalovaný, vyvozují složité právní konstrukce, že v těchto neakreditovaných prostorech probíhají opakovaně akreditovaná školení, za což byl žalobce potrestán sankcí 20 000 Kč. V těchto rozhodnutích se vychází z tvrzení jednatele žalobce, že při vyšším počtu účastníků školení školicí středisko užívá i tyto větší prostory. Správní orgán I. stupně a žalovaný pod pojem „účastníci školení“ vztáhli účastníky akreditovaných školení. Žalobce však provozuje také neakreditované kurzy „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Kdyby bylo zřejmé, čeho se kontrola týká (jednatel žalobce se z důvodu vymezeného předmětu kontroly v rámci Protokolu č. 15 domníval, že se kontrola týká toho, zda školení proběhlo či neproběhlo), pak by k takovému omylu nedošlo. Jednatel totiž pod pojmem účastníci školení myslel právě účastníky neakreditovaných kurzů. Dne 27. 7. 2013 se akreditované školení muselo z technických důvodů nouzově a jedenkráte konat v neakreditované učebně, kterou žalobce jinak používá pro neakreditovaná školení. Ze strany správního orgánu I. stupně bylo shledáno, že ke školení došlo, ovšem tento orgán vydal rozhodnutí o správním deliktu z naprosto jiného důvodu, opíraje se o neúplné skutkové zjištění. Uváděné skutečnosti a předkládané důkazy jsou odlišné za situace, kdy se účastník vyjadřuje zejména ke své evidenční povinnosti, požadavkům na akreditované lektory, a za situace, kdy se má vyjádřit, jaké má k dispozici místnosti, zda jsou tyto prostory akreditované, jaká školení se v nich provádějí a proč. Správní orgány se spokojily s jedinou poznámkou jednatele, učinily z ní rozsáhlé závěry a nepodpořily je relevantními důkazy. V tomto směru se tedy jednalo o přepjatý formalismus hraničící s úřední zvůlí. Žalobce dále namítal, že ačkoliv není vyloučeno užít protokol vyhotovený v jedné věci jako důkaz ve věci jiné, má takové použití své mantinely a to zejména tehdy, chce-li vzít správní orgán takovýto protokol jako nepochybný a vše objasňující důkaz. Žalobce na základě výše uvedeného nemohl plnit svoji povinnost vyplývající mu z § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a označit důkazy na podporu svých tvrzení a dále uplatnit své právo podle § 36 odst. 2 správního řádu, kdy mu bylo znemožněno seznámit se s tím, k čemu má svá tvrzení a důkazy směřovat. Mělo tedy dojít k hrubému porušení zásady dobré správy vyplývající z § 3 a 4 odst. 2 a 4 správního řádu. Žalovaný svým pochybením nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neposkytl žalobci přiměřené poučení vhledem k povaze úkonu a znemožnil mu tak uplatňovat jeho práva a oprávněné zájmy, a to jak svojí činností, tak akceptací takového postupu u správního orgánu I. stupně. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně provedl kontrolu školení ke zdokonalování odborné způsobilosti řidičů (podle § 54 odst. 4 zákona č. 247/2000 Sb. o získávání a zdokonalování způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění platném pro projednávanou věc – dále jen zák. č. 247/2000 Sb.) postupem podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kontrole“). Předmětem kontroly bylo dodržování podmínek pro provádění školení, zejména účast řidičů, provádění výuky odborně způsobilým lektorem uvedeným v akreditaci, provádění výuky v souladu s plánem, vedení evidence o školení a oznámení o zahájení školení. O této kontrole byl pořízen Protokol č. 15. Dále žalovaný přiblížil chronologicky průběh řízení. Žalovaný mimo jiné uvedl, že žalobce dne 20. 9. 2013 doplnil své stanovisko k věci tvrzením, že dne 27. 4. 2013 učebna určená ke školení řidičů nebyla mimořádně z technických důvodů v provozu, proto se školení uskutečnilo v náhradní učebně, přičemž se mělo jednat o nouzové a jednorázové řešení, kdy akreditované středisko nechtělo zmařit termín školení. Žalovaný uvedl, že jak on, tak správní orgán I. stupně, opírá svá tvrzení výhradně a jednoznačně o zjištěná fakta shrnutá v Protokolu č. 15. Podle žalovaného je povinností provozovatele školicího střediska „po celou dobu provozování své činnosti mít právo k užívání nebytových prostor a vybavení nezbytného pro poskytování výuky a mít tyto prostory a vybavení po celou dobu k dispozici“ dle § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 247/2000 Sb. Dále podle § 51 odst. 2 téhož zákona platí, že „provozovatel školicího střediska je povinen oznámit krajskému úřadu změny údajů rozhodných pro udělení akreditace a předložit o nich doklady do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo.“ Další podmínkou je řádné označení provozovatele v souladu se zákonem o živnostenském podnikání. Ze strany žalobce nebyl řádně a přesně vysvětlen důvod, proč byla budova v ulici Stránského č. 28 v Brně dne 27. 4. 2013 při kontrole zamčena, Krajský úřad Jihomoravského kraje tak nemohl vzít v úvahu námitky žalobce k Protokolu č. 15. Žalovaný vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, především z tvrzení kontrolované osoby, která nebyla v době kontroly schopná spolehlivě vysvětlit, proč byla výuka prováděna v rozporu s ust. § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 247/2000 Sb., kdy žalobce nesdělil včas Krajskému úřadu změnu místa výuky akreditovaných kurzů. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, přičemž žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Replika žalobce V replice k vyjádření žalovaného žalobce poukázal na přepjatý forma