5 As 38/2004 — Nejvyšší správní soud

31 A 3/2014- 79 - text 10 pokračování 31A 3/2014 31A 3/2014 - 79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce J. D., Z., zastoupeného Mgr. Jitkou Zderčíkovou, advokátkou, se sídlem Nuselská 98, Praha 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2013, č. j. KUZL 72696/2013, sp. zn. KUSP 60480/2013 ÚP-Ha, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 13. 1. 2014, domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 12. 11. 2013, č. j. KUZL 72696/2013, sp. zn. KUSP 60480/2013 ÚP-Ha (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce (proti) a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Uherský Ostroh, odboru výstavby a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“) ze dne 17. 7. 2013, č. j. SÚ-MIK-16-NAŘ-501/2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o odstranění stavby“) a žalobce se dále domáhal náhrady nákladů řízení. [2] Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad za použití ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“), nařídil žalobci odstranění stavby „maringotka bílé barvy na kolech o rozměrech cca 6,0 x 2,0 m, suché WC – palubkový obklad, návěs nákladního automobilu bílé barvy o rozměrech cca 5,0 x 2,0 m a výšce 2,0 m“ (dále jen „stavba“) umístěné na pozemku parc. č. 3729/4 v k. ú. Chylice, provedené bez rozhodnutí stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem. Současně stavební úřad uložil žalobci povinnost uhradit náklady řízení a podle ustanovení § 130 odst. 1 stavebního zákona uložil žalobci předložit stavebnímu úřadu před zahájením odstranění stavby návrh technologického postupu prací při odstranění stavby. Žalovaný napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby [3] Žalobce odůvodnil žalobu tím, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť předně žalobce nebyl poučen o možnosti podat tuto žalobu, došlo tak k porušení jeho práva na spravedlivý proces. [4] Žalobce dále konstatuje, že je vůči němu vedena pokoutná kampaň a to v tom, že jiní vlastníci chat a jiných objektů, které jsou umístěny na pozemcích, které jsou ve stejném režimu jako pozemek žalobce (ochranné pásmo vodního zdroje 2. stupně), nejsou žádným způsobem omezováni a žalobce je tak diskriminován, protože k němu stavebnímu úřad zvolil jiný přístup. [5] Žalobce dále uvádí, že maringotky nejsou na předmětném pozemku umístěny permanentně, ale s ohledem na nutnost pozemek udržovat, tj. v letních měsících, kdy je prováděna údržba okolních ploch. Maringotka je dle žalobce užívána i na údržbu jiných pozemků a je několikrát do roka přesouvána. Dle žalobce splňuje maringotka režim tzv. převozních značek. Žalobce se dovolává zásady legitimního očekávání, zásady rovného přístupu k dotčeným osobám a zásady předvídatelnosti. [6] Rozhodnutí správního orgánu je nezákonné i z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť dle žalobce tvrzení uvedené v rozhodnutí o tom, že v jiných obdobných případech mělo být rozhodnuto obdobně, není doloženo konkrétními případy. III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce a další vyjádření účastníků k věci [7] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 13. 3. 2014, odkázal na napadené a prvostupňové rozhodnutí a nad jejich rámec uvedl, že splnil své veškeré zákonné poučovací povinnosti ve smyslu správního řádu, a že nemá poučovací povinnost stran možnosti podání žaloby. Také se nezakládá na pravdě, že by správní orgány povolily stavbu jiných chat v předmětné lokalitě, a rozhodně se nezakládá na pravdě, že by správní orgány postupovaly v obdobných případech rozdílně, což žalovaný dokládá jinými řízeními o odstranění obdobných staveb v území. Také tvrzení žalobce, že maringotky nejsou na předmětném pozemku umístěny permanentně, neodpovídá skutečnosti, což dokládá konkrétními skutkovými okolnostmi a podklady založenými ve správním spise. Předmětnou maringotku pak z důvodu jejího technického řešení nelze rozhodně považovat za „převozní značku“ ve smyslu ustanovení § 15 vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel. [8] Žalobce, ve své replice, doručené soudu dne 7. 5. 2014, uvedl, že stavební úřad nepostupoval při kontrolní prohlídce dne 20. 11. 2012 v souladu se zákonem, neboť vstoupil na pozemek žalobce bez jeho vědomí, nebyly přitom splněny podmínky dle ustanovení § 172 odst. 2 až odst. 6 stavebního zákona, neboť tento důkaz (zápis z kontrolní prohlídky) nebyl opatřen v souladu se zákonem. Žalobce tedy namítá, že není možné rozhodnout ve věci na základě důkazu, který byl opatřen v rozporu se zákonem, když jiný důkaz správní orgán nepředložil. Dále žalobce odmítá, že by maringotka stála na daném místě dlouhodobě. S uvedenou je průběžně manipulováno a nestojí trvale na stejném místě. Dále se žalobce dovolává ustanovení § 79 odst. 3 písm. j) stavebního zákona, kdy trvá na tom, že na uvedeném místě nestála „stavba“ nikdy déle než 30 dnů. Dále žalobce k zásadě legitimního očekávání navrhuje, aby k důkazu byla vyžádána od stavebního úřadu Uherský Ostroh kompletní dokumentace k dělení pozemku č.p. 2749 v k. ú. Chylice, když se z této dokumentace podává, že dělení bylo povoleno pouze s tím, že pozemky budou propojeny společnou cestou, která bude sloužit také pro svoz komunálního odpadu. K prokázání tvrzení o tom, že není přistupováno správním orgánem ke všem stejným způsobem, trvá žalobce na připojení správních spisů vyjmenovaných v replice. Žalobce se dovolává zásady legitimního očekávání a zásady rovného přístupu k dotčeným osobám a zásady předvídatelnosti a navrhuje dodat přehled pochybení a správních řízení, včetně jejich výsledků se společností DOBET, a.s., ze kterého bude patrné, jakým způsobem tento subjekt při těžbě postupuje. Žalobce považuje za předběžnou otázku legálnost „Ochranného pásma II. stupně pro vodní zdroj Ostrožská Nová Ves, lokalita 2“, když tato byla vyhlášena dodatečně a vztahuje se na lokalitu, ve které probíhá intenzivní těžba a konečně žalobce namítá, že pokud se týká předmětného pozemku, tak tento je veden v územním plánu obce jako vodní plocha, i z toho důvodu je celý postup žalovaného nekonstruktivní. [9] Žalobce, ve svém dalším vyjádření, doručeném soudu dne 25. 1. 2016, v převážené části zopakoval svou argumentaci z podané žaloby a repliky a dodal s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, že není možné v daném řízení uplatnit koncentraci řízení tak, jak tak učinily správní orgány. Pokud jde o stanoviska dotčených orgánů, považuje tato žalobce za nedostatečná. Žalobce dodává, že Veřejnou vyhláškou ze dne 16. 6. 2006 vydanou Městským úřadem v Uherském Hradišti byla vymezena podmínka související s řízením (předložení studie využití vodních ploch v dobývacím prostoru), a žádá, aby byl tento koncepční dokument dodán do spisu. Stanovisko Obvodního báňského úřadu je také nepřezkoumatelné a předmětná stanoviska jsou ve vzájemném rozporu. Žalobce dále dodává, že v maringotce jsou umístěny úly a postupem žalovaného dochází k zásahu do vlastnických práv žalobce. Konečně pak žalobce dodává, že opět došlo k porušení zásady předvídatelnosti rozhodování, neboť je žalobci známo, že v předmětném území došlo v roce 2015 ke kolaudaci dvou objektů a proto žádá stavební úřad o doložení této informace do spisu. Žalobce setrvává na svém procesním návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí. [10] Žalovaný, ve svém přípise, doručeném soudu dne 26. 1. 2016, odkázal na obsah napadeného a prvostupňového rozhodnutí, s tím, že zdůrazňuje, že žalobce nutnost provedení důkazu ohledáním na místě ani nenavrhl. Do soudního spisu pak dodal kopie ortofotomap z let 2008, 2012 a 2014, dokreslujících trvalost předmětné nepovolené stavby a její umístění na konkrétním pozemku ve vlastnictví žalobce. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. [11] Vzájemná podání účastníci obdrželi a jejich obsah je jim znám. IV. Posouzení věci krajským soudem [12] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s.ř.s. [13] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75