10 As 117/2016 — Nejvyšší správní soud

36 Ad 1/2015- 85 - text 11 pokračování 36 Ad 1/2015 36 Ad 1/2015 - 85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: JUDr. V. N., zastoupeného JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem Bráfova 770/52, Třebíč, proti žalovanému: Policejní prezident, Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2014, č. j. PPR-25075-6/ČJ-2014-990131, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (včetně rekapitulace předcházejících správních a soudních řízení) Žalobce se včas podanou žalobou domáhal, aby jeho souhlas s převedením z funkce náměstka ředitele Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Třebíči (dále též „OÚV Policie ČR v Třebíči“) na funkci vyšetřovatele OÚV Policie ČR v Třebíči, vyhotovený dne 6. 11. 2000 a vynucený bezprávnou výhružkou, byl pro nedostatek svobodné vůle prohlášen za neplatný podle § 145 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 186/1992 Sb.“). Dále se žalobce domáhal, aby rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování Brno, ve věcech služebního poměru ze dne 8. 12. 2000, č. 770/2000, o odvolání žalobce z funkce náměstka ředitele OÚV Policie ČR v Třebíči a o jeho ustanovení do funkce vyšetřovatele OÚV Policie ČR v Třebíči bylo prohlášeno za neplatné dle ustanovení § 145 odst. 1 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb.; a dále, aby žalobci bylo přiznáno platové vyrovnání rozdílu mezi služebním příjmem ke dni 31. 12. 2000 a ke dni 31. 12. 2003. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba neměla náležitosti podle § 37 odst. 3, ve spojení s § 71 odst. 1, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vyzval krajský soud žalobce usnesením ze dne 22. 1. 2015, č. j. 36 Ad 1/2015 - 41, k doplnění žaloby. V doplnění žaloby učiněném k výzvě soudu žalobce upřesnil, že se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 15. 12. 2014, č. j. PPR-25075-6/ČJ-2014-990131, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ve věcech služebního poměru (dále též „správní orgán I. stupně“ nebo též „prvostupňový služební funkcionář“), ze dne 16. 7. 2014, č. j. KRPJ-105141/ČJ-2013-1600KR. Tímto rozhodnutím prvostupňový služební funkcionář rozhodl tak, že a) podle § 179 zákona zastavil řízení o žádosti žalobce o určení, že jeho souhlas s převedením z funkce náměstka ředitele OÚV Policie ČR v Třebíči na funkci vyšetřovatele OÚV v Třebíči vyhotovený dne 6. 11. 2000 je pro nedostatek svobodné vůle neplatný, jelikož se v rámci zákona o služebním poměru jednalo o žádost zjevně právně nepřípustnou; b) podle § 179 zákona zastavil řízení o žádosti, aby rozhodnutí ředitele Policie ČR KÚV v Brně ze dne 8. 12. 2000, č. 770/2000 bylo prohlášeno za neplatné, neboť se svým obsahem nebo účelem příčilo zákonu, jelikož se v rámci služebního zákona jednalo o žádost zjevně právně nepřípustnou; c) se žalobci nepřiznává požadované vyrovnání rozdílu mezi služebním příjmem ke dni 31. 12. 2000 a služebním příjmem ke dni 31. 12. 2003. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil shora uvedené rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře v části výroku uvedeného pod bodem b), který po provedené změně nově zní: b) nevyhovuji žádosti účastníka řízení, aby rozhodnutí ředitele Krajského úřadu vyšetřování v Brně ve věcech služebního poměru č. 770/2000 ze dne 8. 12. 2000 bylo prohlášeno za neplatné, neboť se svým obsahem nebo účelem příčilo zákonu; ve zbytku, tj. ve výrocích ad a) a c), prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování Brno, ve věcech služebního poměru ze dne 8. 12. 2000, č. 770/2000 (dále též „rozhodnutí č. 770/2000“) byl žalobce dnem 31. 12. 2000 odvolán z funkce náměstka ředitele OÚV Policie ČR v Třebíči a dnem 1. 1. 2001 byl ustanoven do funkce vyšetřovatele OÚV Policie ČR v Třebíči. Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě ustanovení § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 186/1992 Sb. a v jeho odůvodnění prvostupňový služební funkcionář uvedl, že se tak stalo „na základě žádosti jmenovaného a po dohodě s příslušnými služebními funkcionáři“. Ve správním spisu se v této souvislosti nachází nedatovaný dokument „Záznam o pohovoru“, zachycující obsah pohovoru mezi žalobcem a ředitelem Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování Brno, a dále dokument ze dne 6. 11. 2000 obsahující souhlas žalobce s převedením na danou funkci tak, jak bylo následně rozhodnutím č. 770/2000 učiněno. Žalobce se prvně podanou žalobou ze dne 31. 10. 2003 domáhal vydání rozhodnutí o určení, že dohoda ze dne 6. 11. 2000 o souhlasu žalobce s odvoláním z funkce náměstka OÚV Policie ČR v Třebíči a na tuto dohodu navazující rozhodnutí č. 770/2000, jsou neplatné. Městský soud v Brně, jemuž byla tato žaloba podána, usnesením ze dne 18. 10. 2007 ve věci sp. zn. 49 C 244/2007, řízení podle § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastavil s tím, že věc patří do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona (s. ř. s.). Žalobce proto následně podal žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu, který ji usnesením ze dne 13. 3. 2008, č. j. Na 319/2007 - 17, postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně a místně příslušnému. Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 25. 11. 2008, č. j. 29 Ca 77/2008 - 39, tuto žalobu pro opožděnost odmítl. V odůvodnění rozhodnutí však nad rámec poznamenal, že žalobu by nebylo možné též věcně projednat, neboť žalobce v předcházejícím řízení nevyčerpal řádné opravné prostředky. Pokud se pak jednalo o návrh žalobce na prohlášení neplatnosti jeho souhlasu s převedením z funkce náměstka ředitele OÚV Policie ČR v Třebíči na funkci vyšetřovatele OÚV Policie ČR v Třebíči, vyhotoveného dne 6. 11. 2000, odkázal krajský soud žalobce do občanského soudního řízení. V pořadí třetí žalobou se tedy žalobce domáhal určení neplatnosti svého souhlasu ze dne 6. 11. 2000 s převedením z funkce náměstka ředitele OÚV Policie ČR v Třebíči na funkci vyšetřovatele OÚV Policie ČR v Třebíči a dále se domáhal doplatku rozdílu služebního příjmu za roky 2001 až 2003 a rozdílu odchodného. Městský soud v Brně věc na základě podané žaloby meritorně projednal a žalobu rozsudkem ze dne 31. 3. 2010, č. j. 21 C 26/2009 - 128, v celém rozsahu zamítl. Žalobce napadl tento rozsudek odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 5. 2011, č. j. 15 Co 224/2010 - 165, tak, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010, č. j. 21 C 26/2009 - 128, zrušil a řízení zastavil. Současně vzhledem k tomu, že nebyla dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení projednávat předmětnou věc, rozhodl o postoupení věci řediteli Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje. Oba účastníci soudního řízení proti tomuto usnesení podali dovolání, která Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 8. 2012, č. j. 21 Cdo 2370/2012 - 238, a usnesením ze dne 3. 7. 2012, č. j. 21 Cdo 3511/2011 - 131, odmítl. Žalobce následně podal proti tomuto rozhodnutí též ústavní stížnost, v níž se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudku Městského soudu v Brně. Ústavní soud však usnesením ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 3972/12, ústavní stížnost žalobce odmítl. Poté, co byla věc na základě shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně postoupena řediteli Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, vydal tento ve věcech služebního poměru rozhodnutí ze dne 27. 5. 2013, č. j. KRPB-19823-43/ČJ-2013-0600KR, kterým žalobci nepřiznal platové vyrovnání rozdílu mezi služebním příjmem ke dni 31. 12. 2000 a služebním příjmem ke dni 31. 12. 2003. Toto rozhodnutí bylo následně k odvolání žalobce rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 24. 9. 2013, č. j. PPR-16886-6/ČJ-2013-990131, zrušeno a řízení bylo zastaveno. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný konstatoval, že služebním funkcionářem oprávněným k rozhodnutí ve věcech služebního poměru žalobce byl v daném případě ředitel Krajského ředitelství policie kraje Vysočina. Dne 9. 10. 2013 proto ředitel Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje postoupil spisový materiál tomuto služebnímu orgánu, který dne 19. 12. 2013 vyrozuměl žalobce o tom, že v dané věci nemůže zahájit správní řízení způsobem uvedeným v ustanovení § 178 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“ nebo též „služební zákon“), neboť předmět